Hrádečná

Název vesnice vznikl z osobního jména Sperber, podle kterého byl pojmenován první statek (Sperbershof) a po vzniku dalších usedlostí se jméno přeneslo na celou osadu. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Sperberszdorff (1477), w Ssperdrstorff (1552), na vsi Ssperbersdorffu (1561) nebo Sperbersdorf (1847).[3] Německý název Sperbersdorf se používal až do roku 1952, kdy se při určování českého názvu vyšlo z německého slova Sperre (závora, uzávěr). Hrádečná tedy znamená vesnice, která uzavírá cestu.[4]

Hrázděný dům

Nový domek v západní části vsi

Ojedinělé využívání krajiny v okolí Hrádečné během pravěku dokládá depot zbraní z doby římské. Byl nalezen v roce 2003 jihovýchodně od vesnice poblíž hranice katastrálního území Březenec. Uložen zde byl nejspíše na rozhraní starší a mladší doby římské. Obsahoval železné hroty kopí nebo oštěpů, meč a komponenty štítů. Vzhledem k jeho uložení na místě vzdáleném od soudobých sídlišť a pohřebišť se předpokládá určitá symbolickou funkci depotu.[5]

První písemná zmínka o Hrádečné pochází z roku 1477,[6] ale Binterová odkazuje na listiny řádu německých rytířů z chomutovské komendy, podle kterých se Hrádečná dostala do řádového majetku v období 1382–1386.[4] Po roce 1411, kdy řád chomutovské panství ztratil, střídala vesnice majitele bez podrobnějších zpráv. Posledním majitelem panství byl Jiří Popel z Lobkovic, kterému byl majetek zabaven a rozprodán. Hrádečnou koupil roku 1605 Adam Hrzán z Harasova a připojil ji k červenohrádeckému panství, jehož součásti zůstala až do roku 1850.[4]

Třicetiletá válka se vesnice nejspíš nedotkla. Podle Berní ruly z roku 1654 byly zdejší domy v dobrém stavu a hlavním zdrojem obživy obyvatel byl chov dobytka a prodej dřeva v Chomutově.[7]

Hrádečná byla zemědělskou vsí. Na konci devatenáctého století necelou polovinu katastru tvořila orná půda, asi třetinu pokrýval les a zbytek se dělil mezi louky, pastviny a neobhospodařovanou půdu. Pracovali zde dva ševci a zbytek obyvatel se živil zemědělstvím. Typickými plodinami byly brambory, zelí, jablka a samozřejmě obiloviny (žito, oves a ječmen). Ve stejném období se zde choval hovězí dobytek, kozy a prasata.[8]

Katastrální území Hrádečná měří 4,04 km²[9] a tvoří ho mírně zvlněná plošina na východě přibližně ohraničená tokem Březeneckého potoka. Na západě prudce spadá do Bezručova údolí, kde hranici tvoří přibližně tok Chomutovky. Výškový rozdíl mezi horní hranou a dnem údolí zde činí asi 150 m. Nejvyšším bodem katastrálního území je kóta s nadmořskou výškou 579 m n. m. jihozápadně od vesnice. Samotnou vesnicí protéká drobná bezejmenná vodoteč, která je pravostranným přítokem Březeneckého potoka.

Geologické podloží je tvořeno prekambrickými horninami (dvojslídné a biotitické ruly a svory) s proniky třetihorní sopečných hornin. Z geomorfologického hlediska patří okolí Hrádečné do Krušnohorské subprovincie, konkrétně Krušných hor a jejich podcelku Loučenská hornatina, v jehož rámci spadá pod geomorfologický okrsek Bolebořská vrchovina. Jde o úzký pruh kerné vrchoviny s nižším vyzdvižením, rozčleněný zářezy svahových toků a s denudačními plošinami na meziúdolních hřbetech.[10] Z půd převládá kambizem kyselá a pouze podél Březeneckého potoka a jednoho jeho bezejmenného pravostranného přítoku se vyskytuje glej modální.[11]

Část katastrálního území západně od silnice Chomutov–Blatno se nachází na území přírodního parku Bezručovo údolí. Strmý údolní svah je zároveň chráněn jako přírodní památka Bezručovo údolí.[12]

Při sčítání lidu v roce 1921 byli všichni obyvatelé Hrádečné německé národnosti a s výjimkou jednoho evangelíka se hlásili k římskokatolické církvi.[13] Podobně tomu bylo i v roce 1930, kdy zde kromě Němců žil jediný Čech a všichni obyvatelé byli katolíky.[14]

Počet obyvatel se od devatenáctého století až do druhé světové války pohyboval kolem sto padesáti. Po odsunu sudetských Němců se snížil na třetinu a dále klesal, až se vesnice téměř vylidnila. Teprve po roce 1990 se začal počet obyvatel zvedat a v roce 2011 dosáhl téměř poválečné úrovně.

Po zrušení poddanství se Hrádečná stala samostatnou obcí, ale roku 1869 byla součástí obce Blatno. V období 1880 až 1930 byla znovu samostatnou obcí a jako samostatná obce se uvádí i v roce 1950.[16] Od roku 1956 je opět jednou z blatenských místních částí.[17]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Hrádečné žilo 88 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[18]

Kaple

Interiér kaple

Hrádečná je dnes přístupná místní komunikací, které odbočuje ze silnice III/2521 (Chomutov–Blatno) a ve vesnici končí. Autobusová zastávka se nachází v místě odbočky ze silnice. Historická komunikace, která vede z východu od silnice III/2524 (Březenec–Blatno), má dnes podobu nepříliš kvalitní polní cesty. Hrádečnou neprochází žádná turisticky značená trasa ani cyklotrasa.

• Kaple Početí Panny Marie z 19. století opravená v roce 1995 a znovu v roce 2012, kdy byla navíc vybavena novým triptychem.[19][20]
• Ve vesnici se dochovalo několik selských hrázděných domů typických pro oblast Krušných hor.[21]
• Muzeum Československého opevnění z let 1936–1938 Na Kočičáku se nachází v jižní části katastru. Tvoří ho několik zrekonstruovaných řopíků a ukázky protitankových překážek.
• Bergrutsch – terénní zbytky zaniklého opevnění na ostrožně, která vybíhá do Bezručova údolí.[22]
• Sloup v mezi asi 1 km jihovýchodně od vesnice