Houslař cremonský

Houslař cremonský (též Cremonský houslař[1]), v maďarském originále A cremonai hegedűs), op. 40, je opera o dvou dějstvích (nebo o jednom dějství se dvěma obrazy[2]) maďarského skladatele Jenő Hubaye (Eugena Hubera). Původně francouzské libreto napsali François Coppée a Henri Beauclair podle Coppéovy veršované jednoaktové komedie Le Luthier de Crémone z roku 1876, do maďarštiny je přeložil Emil Ábrányi.[3]

Houslař cremonský
A cremonai hegedűs
Žánropera
SkladatelJenő Hubay
LibretistaFrançois Coppée a Henri Beauclair, překlad Emil Ábrányi
Počet dějství2
Originální jazykmaďarština
Literární předlohaFrançois Coppée: Le Luthier de Crémone (1875)
Datum vzniku1888/1893
Premiéra10. listopadu 1894, Budapešť, Maďarská královská opera
Česká premiéra13. října 1895, Praha, Nově německé divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opera byla poprvé uvedena dne 10. listopad 1894 v Budapešti v Maďarské královské opeře, původně v kombinaci s Norimberskou loutkou Adolpha Adama.[4]

Houslař cremonský byla nejúspěšnější Hubayova opera a na přelomu 19. a 20. století se hrála na mnoha jevištích Evropy, zejména německých v překladu Maxe Kalbecka. Poprvé se německy hrála v Lipsku 22. září 1895, pak následovalo Nové německé divadlo v Praze 13. října 1895, dále například Štrasburk nebo Basilej počátkem roku 1896, celkem na 70 divadel. Houslař cremonský jako první maďarská opera pronikl i do zámoří; 20. prosince 1897 se poprvé hrál v New Yorku, vůbec poprvé s původním francouzskojazyčným libretem.[2][5] Houslové sólo, které se stalo proslulým[1] a hraje se často samostatně, hrál o premiéře (i později, včetně při pražské premiéře[6]) sám Hubay za scénou.[3][7]

Opera trvá asi 75 minut.[8]

Stejná námět zpracoval v opeře s poněkud pozměněným názvem Houslaři cremonští na německé libreto i český skladatel Hanuš Trneček; jeho opera měla premiéru roku 1886 ve Zvěříně. Roku 1906 měla premiéru rovněž adaptace El certamen de Cremona španělského skladatele Tomáse Bretóna.

Osoby a první obsazení

osobahlasový oborpremiéra (10. 11. 1894)[4][3]česká premiéra (13. 10. 1895)[6]
Taddeo Ferrari, mistr houslařskýbasD. NeyGeorg Siedlitz
Filippo, Ferrariho učedníkbarytonTakácsMax Dawison
Sandro, Ferrariho učedníktenorArányiEugen Guszalewicz
Giannina, Ferrariho dcerasopránW. M. AbrányiHelene Wiel
PodestabasSzendröiPhilipp Lehmler
Ferrariho učedníci, cremonský lid
Dirigent:Arthur Nikisch
Režie:Alssegi

Děj opery

Odehrává se v Cremoně roku 1750.

1. dějství

Houslařský ateliér mistra Taddey Ferrariho v Cremoně. Učedníci pracují na svých nástrojích, chválí své řemeslo a zkoušejí tóny svých nástrojů. Nejstarší z nich, Sandro, si zoufá nad vrzáním nesladěných nástrojů a sám zkouší zvuk mandolíny (introdukce Sandra a sboru Nincs bájosabb, szebb földi mû / Est-il un plus charmant). Do největšího rámusu vchází mistr Ferrari. Všichni ztichnou, když jim sděluje velkou novinu: sám městský podesta se rozhodl uctít jejich řemeslo a ocenit zlatým řetězem toho, kdo zhotoví nejlepší housle. Učedníci vyvolávají podestovi slávu. Mistr vyjímá z vitríny vzácný nástroj a rozezpívá se ke chvále houslí, krále mezi nástroji, bez kterého se neobejde žádný ples či svatba. Učni mu vesele přizvukují (píseň o houslích Oh könnyû dallam hangos fája / Qui a donc fait tourner).

Jen Ferrariho dcera Giannina je melancholická. Zpívá si píseň o ptáčkovi, kterého slýchala v polích, jehož stopu ztratila a kterého by chtěla lapit (ptačí píseň Lombok árnyas, halk rejtekében / Par les branches désordonnées). Pohled, který si vymění se Sandrem, napovídá, koho má na mysli. Mistr Ferrari ji zpravuje o soutěži a přidává vlastní novinku. Musí zabezpečit své důstojné následnictví v řemesle, a proto vyhlašuje, že vítězi podestovy soutěže dá za manželku svou dceru a přenechá svůj dům i dílnu. Sandro i Giannina jsou tímto nečekaným nápadem ohromeni. Učedníci jsou pro dnešek z práce propuštěni a všichni až na mistra a jeho dceru opouštějí dílnu.

Giannina se do otce pustí a snaží se mu nápad vymluvit. Ale ten ví, že má ráda Sandra, a radí jí, aby na něj zapomněla. Giannina vypočítává otci nebezpečí: co když vyhraje člověk nečestný, nekřesťanský nebo líný? Ale mistr všechno odbývá mávnutím ruku a Gianninin strach, že by mohla padnout do rukou opilci, jej spíše potěší – vždyť každý umělec si musí umět přihnout. A s touto myšlenkou odchází do vinného sklípku (duet Ferrariho a Gianniny Már nem tûrsz meg magadnál ? / Oh! que viens-je d'entendre?). Giannina nemůže pochopit, jak dosud tak pozorný otec najednou může být k jejím citům, přáním a osudu tak netečný; zdá se jí, že cítí první bolest svého života (árie Elhagyott a szelíd remény / Vous brisez les espoirs).

Potichu přichází Sandro. Odkládá své housle n stůl, ujišťuje se u Gianniny, že mistr trvá na svém bláznivém úmyslu, a je zachmuřen, protože našel vážného soka. Seděl totiž u okna a myslel na svou milou, když uslyšel znedaleka čarokrásný zpěv houslí. Ten, kdo takový nástroj vyrobil, jistě získá i nejvyšší cenu (árie Halld ... a mult éjszakán, kis ablakomban állva / Oui, c'était l'autre nuit). Špatné vyhlídky oba milence jen povzbudí, aby si vyznali věrnou lásku (duet Nem hagylak én ... melletted állok! / Quoi, m'oublier?'. V objetí je překvapí mistr Ferrari. Již popil vína a není příliš rozzloben – má Sandra celkem v lásce a přeje mu úspěch v soutěži. Ten však ví, kdo musí vyhrát: hrbáč Filippo, další z Ferrariho učedníků. Giannina se zděsí a proklíná den, kdy její otec přijal nebožáka do učení.

Tu je slyšet z ulice posměšný zpěv uličníků pronásledujících hrbáče. Filippo celý udýchaný vběhne a vypráví, co se mu přihodilo. Viděl kluky, jak týrali chromého psa. Zželelo se mu zvířete, s nímž se cítil spřízněn, a zachránil ho. Uličníci si našli rychle nový terč v něm a začali se mu vysmívat a házet po něm kameny. Nyní však je v bezpečí i chudák pes tentokrát jeho zásluhou přežil (vyprávění Sok gonosz fiú / Ils étaient quinze ou vingt). Giannina mu stírá z obličeje krev. Filippovy vřelé díky vzbudí Sandrovu žárlivost, a proto na soudruhovu zdvořilou otázku po jeho houslích odpovídá úsečně a nevlídně.

Filippo je zklamán tím, jak se i přítel stal jeho sokem. Jen Giannina je k němu hodná ode dne, kdy přišel jako toulavé dítko do domu mistra Ferrariho (vyprávění Irígy tehát! Igaz barát nincs a világon / Un envieux, voilà que mon chagrin). Giannina se vrací, aby s Filippem promluvila o samotě. Nejprve mu škádlivě vyčítá, že jí sám neoznámil, že se uchází o podestovu cenu. Filippo opáčí, že na cenu nemyslel, hlavní je, že jeho dílo je dokončeno. Vypravuje Giannině, že každé ráno vychází do polí a tam improvizuje na své housle, cítě se šťasten a mlád (árie Ha pirkad a határ / Tous les matins je gagne). Giannina jej vyzývá, aby jí zahrál, a Filippo jí vyhoví (houslové sólo).

Filippova hra Gianninu rozpláče. Ten se chvíli domnívá, že ji hudba tak dojala a získala mu její přízeň (árie Mit látok? Sírsz! Te sírsz! / Que vois-je vous pleurer). Ale dívka mu osvětluje příčinu svého žalu: miluje totiž jiného, Sandra, jenže zvuk Filippových houslí jí přesvědčil, že to on soutěž vyhraje. Giannina prosí Filippa, aby na ni přestal myslet (duet Hallád ime vallomásom / J'ai dit le secret). Filippo je raněn, Giannina potichu odchází do svého pokoje.

Zvnějšku zaznívá o tom, že vítěz dnešní soutěže získá zlatou odměnu a krásnou nevěstu. Filippa napadá, že nebude-li se účastnit soutěže on, připadne Giannina někomu jinému, koho nebude chtít (Sandrovu nástroji mnoho šancí nedává). Rozhodne se proto jí pomoci a s těžkým srdcem vyměňuje své vlastní milované housle za Sandrovy (árie Ezt nem hagyom! A leány ne ontson könnyet! / Je ne veux pas que la pauvre enfant).

Mistr s ostatními učedníky přicházejí, všichni berou své nástroje, aby je předložili k soutěži. Ferrari jim přeje úspěch a připomíná, o jak vzácný poklad se soupeří. Giannina vstoupí v úboru nevěsty. Filippo svěřuje své i Sandrovy housle Sandrovi a sám zůstává, zatímco ostatní odcházejí k podestovi. Filippo si jen rezignovaně povzdechne, proč není tak statný a zdravý jako Sandro. A zrovna ten se najednou vrací zpět, velmi rozrušený, a prosí nic nechápajícího Filippa o odpuštění. Přiznává se, že věděl, čí nástroj je nejlepší, a v ústraní vyměnil své housle za Filippovy. Filippo odpovídá, že se za svůj čin Sandro sám potrestal: on sám již housle dříve zaměnil z upřímné lásky k Giannině. Sandro je ohromen. Na Filippovu výzvu oba vybíhají k podestovi, aby situaci pokud možno ještě napravili (duet Filippó! Filippó! / Philippo! Philippo!).

2. dějství

Velké náměstí před radnicí v Cremoně. Cremoňané tančí tarantelu a zpívají (sbor Minden utca csendül, pendül / Il circule dans l'air). Filippo a Sandro přibíhají, ale na balkón radnice právě vystupují podesta a mistr Ferrari a vyhlašují vítězem soutěže Filippa. Podesta mu zavěšuje zlatý řetěz na krk, ale Filippo jej hned snímá a věnuje Giannině. Mistr Ferrari mu předává ruku své dcera, ale hrbáč ji spojuje s rukou Sandrovou. Žádá svého mistra o požehnání pro mladou dvojici, on sám odchází hledat štěstí jinde a prosí jen, aby na něj vzpomínali v dobrém (árie Nem ilet e szó… köszönom! / Laissez, maître Ferrari). Všichni žasnou nad Filipovou dobrotou, Giannina a Sandro jsou šťastni, že budou svoji, jen mistr Ferrari považuje Filippovo gesto za nerozumné a bláhové. Všichni však mistrnému houslaři na rozloučenou přejí, aby ve svém umění nalezl štěstí (závěrečný ansámbl Nemes barát! / Que Dieu, Philippo).

Instrumentace

Tři flétny, tři hoboje, tři klarinety, dva fagoty; čtyři lesní rohy, tři trubky, tři pozouny, tuba; tympány, dvě bicí soupravy, harfa, smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy.[8]

Reference

  1. TROJAN, Jan. Dějiny opery. Praha a Litomyšl: Paseka, 2001. ISBN 80-7185-348-8. S. 232.
  2. LOEWENBERG, Alfred. Annals Of Opera 1597–1940. London: John Calder, 1978. S. 1179. (anglicky)
  3. BEER, August. Der Geigenmacher von Cremona. Pester Lloyd. 1894-11-11, čís. 272, s. 5–6. Dostupné online [cit. 2015-04-14]. (německy)
  4. M. Kir. Operaház. Pester Lloyd. 1894-11-10, čís. 271, s. 10. Dostupné online [cit. 2015-04-14]. (německy)
  5. GOMBOS, László. Hubay [Huber], Jenő [Eugen]. In: The New Grove Dictionary of Music and Musicians. London: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj] (omezený přístup)
  6. Neues deutsches Theater. Bohemia. 1895-10-13, roč. 68, čís. 283, s. 12. Dostupné online [cit. 2017-02-10]. ISSN 1212-6225. (německy)
  7. Jenő Hubay [online]. Budapest: Jenő Hubay Music Hall (Hubay Zenterem) [cit. 2015-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-26. (anglicky)
  8. Jenö Hubay : Der Geigenmacher von Cremona [online]. Vídeň: Universal Edition [cit. 2015-04-14]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.