Hanuš Trneček

Studoval na Pražské konzervatoři hru na housle u Antonína Bennewitze a harfu u Václava Staňka. V roce 1876 byl odveden a v průběhu vojenské služby hrál v lázeňském orchestru ve Františkových lázních. Po dvouletém působení v Ziehrerově orchestru v Berlíně se vrátil do Františkových lázní. Kromě hraní v orchestru byl i divadelním dirigentem. V letech 1882–1888 hrál na harfu v dvorním divadle ve Schwerinu a dirigoval koncerty Wagnervereinu.

Od roku 1888 byl profesorem harfy na Pražské konzervatoři. Kromě hry na harfu vyučoval i klavír a skladbu. Vychoval celou generaci vynikajících českých harfeníků. Koncertoval nejen na harfu, ale i na klavír. Pokoušel se v konstrukci klavíru prosadit terasovitou klávesnici, kterou vynalezl maďarský klavírista Paul von Jankó, což se však nezdařilo. Podílel se na založení Českého spolku pro komorní hudbu a byl jedním z hlavních autorů hudební části Národopisné výstavy v roce 1895. 20 let byl předsedou Hudebního odboru Umělecké besedy.

Jako skladatel byl sice samouk, ale celá řada jeho skladeb měla u obecenstva úspěch. Zejména jeho skladby pro harfu a úpravy známých skladeb pro harfu nebo klavír byly obecenstvem vděčně přijímány. Nejznámější z nich (např. harfová úprava Vltavy Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast) jsou dodnes součástí koncertního repertoáru. Menší úspěch měly již jeho opery. Byly uvedeny i na scéně Národního divadla, ale bez většího ohlasu. Trvalou hodnotu má jeho instruktivní literatura pro harfu a pro klavír. Kromě vlastních skladeb jsou to zejména edice klavírních sonát a sonatin starších mistrů a sbírky etud.