Horská služba

Znak Horské služby ČR

Před zimou 1934 byl v Krkonoších vytvořen samostatný záchranný sbor o šesti oddílech (oddíl hasičů, oddíl učitelů lyžování a sportovní oddíly). 12. května 1935 byla založena jednotná organizace Horské služby v Krkonoších. Pro účely pomoci turistům bylo postaveno prvních pět stanic první pomoci.[1][2] Po dobu druhé světové války byla formálně činnost přerušena, fakticky však pokračovala. V září 1945 byla v Krkonoších obnovena Horská záchranná služba (HZS).[1] V následujících letech vznikly záchranářské spolky v pohořích Jeseníky (1948), Šumava (1948), Orlické hory (1949), Beskydy (1951), Jizerské hory (1954) a Krušné hory (1955).[1] 1. prosince 1954 vznikla jednotná celostátní Horská služba sloučením české Horské záchranné služby a slovenské Tatranské horské služby, dosavadní dobrovolné spolky byly rozpuštěny. Byly vytvořeny oblastní komise HS.[1] V roce 1969 byla struktura horské služby federalizována na českou a slovenskou část. V roce 1993 došlo k úplnému oddělení slovenské horské služby od české. Od roku 1990 existovalo Sdružení horských služeb ČR. Jednotlivé oblasti (Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy) měly jako občanská sdružení vlastní právní subjektivitu. V roce 2001 oblastní sdružení zanikla a Sdružení horských služeb ČR změnilo název na Horská služba České republiky, o. s. [1] Občanské sdružení bylo financováno převážně z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví ČR. Od roku 2004 převzalo garanci Ministerstvo pro místní rozvoj ČR v rámci podpory cestovního ruchu a koncem roku 2004 zřídilo novou obecně prospěšnou společnost Horská služba ČR, o. p. s., která od 1. ledna 2005 převzala odpovědnost za činnost horské služby v České republice a má podle statutu za úkol spolupracovat s dosavadním občanským sdružením.[1] Dílčí právní úprava horské služby byla vložena v roce 2009 do zákona o cestovním ruchu, návrhy na komplexní právní úpravu horské služby jako veřejné stráže, předkládané od 90. let 20. století, byly zatím neúspěšné.[3] Pracovníci horské služby nemají žádné kontrolní ani sankční pravomoci. Kromě poskytování první pomoci horská služba také pravidelně sleduje lavinové nebezpečí a vývoj počasí a vydává odpovídající varování. Věnuje se preventivní a osvětové činnosti. Udržuje zimní tyčové značení (a pravděpodobně i Němé značky Krkonoš), zatímco běžné turistické značení zřizuje a udržuje Klub českých turistů a v Krkonoších na základě dohody s KČT správa KRNAP.

V roce 2007 působí Horská služba v Krkonoších, Jizerských, Krušných a Orlických horách, v Jeseníkách, v Beskydech a na Šumavě.[2] Sídlo má ve Špindlerově Mlýně, úřad, zabývající se ekonomickými a personálními záležitostmi, má v Praze v Zátopkově ulici.[4] Obecně prospěšná společnost i občanské sdružení se člení na 7 oblastí podle jednotlivých pohoří, základními jednotkami jsou okrsky.

Od 15. prosince 2012 používá jednotné telefonní číslo 1210, na které není volání bezplatné, ale služba je v sítích všech českých operátorů brána jako přístup na tísňové linky.[5]

Na Slovensku počítají tradici horské záchranářské činnosti od záchranné akce v roce 1771, kdy obyvatel vsi Matejovce (a rodák ze Slezska), Jan Ondřej zv. Papirus, zahynul při hledání pokladu poblíž Zeleného plesa ve Vysokých Tatrách.[6]

Roku 1873 vznikl turistický Uherský karpatský spolek (slovensky Uhorský karpatský spolok, maďarsky Magyarországi Kárpátegyesület, MKE) se sídlem v Kežmarku, který určil i kvalifikaci a povinnosti horských vůdců.[6]

Roku 1913 vznikl ve Vysokých Tatrách Dobrovoľný záchranný komitét.[6]

V roce 1919 byl v Bratislavě ustanoven odbor Klubu československých turistů (KČST) a ten v roce 1923 zorganizoval Zbor tatranských horských vodcov, první čistě slovenskou organizaci svého druhu. Dále KČST ustavil v roce 1933 Združenie pre záchrannú službu, které se v roce 1937 přeměnilo na Spolok záchrannej služby v Tatrách. Ve 40. letech, v období Slovenského státu, působil ve Vysokých Tatrách Záchranársky zbor Klubu slovenských turistov a lyžiarov (KSTL).[6]

20. ledna 1950 vznikla profesionální Tatranská horská služba. 10. října 1950 Úřad cestovního ruchu zřídil Horskou zdravotní záchrannou službu.[6]

Dalším mezníkem byl vznik jednotné československé Horské služby 1. prosince 1954. Dosavadní dobrovolná sdružení byla rozpuštěna. Tatranští pracovníci jsou však přitom začleněni do struktur správy TANAPu.[6]

V roce 1990 se rozdělila HS na Slovensku, v níž zůstali dobrovolníci, od HS TANAPu, v níž zůstali profesionální pracovníci. HS na Slovensku se začlenila do nově vzniklé tělovýchovné organizace Slovenské združenie telesnej kultúry. V roce 1993 se v souvislosti se zánikem Československa rozděluje i horská služba.

Od 1. ledna 2003 dochází k rozdělení horské služby na dobrovolnou a profesionální organizaci. Veškeré nemovitosti zůstaly občanskému sdružení, to však přišlo o všechny stálé zaměstnance. Státní příspěvková organizace Horská záchranná služba byla zřízena Ministerstvem vnitra SR na základě zákona č. 544/2002 Z. z., o Horskej záchrannej službe, a její činnost upravuje též zákon č. 129/2002 Sb., o integrovanom záchrannom systeme. Sídlí v Popradě. Novelou č. 519/2007 Z. z. byly s účinností od 1. ledna 2008 z povinnosti uhradit náklady spojené se záchrannou činností nebo s pátráním po osobě osvobozeny nezletilé a nesvéprávné osoby. Územní hranice působnosti HZS s účinností od 1. listopadu 2007 vymezuje vyhláška č. 469/2007 Z. z.

Vedle státní příspěvkové HZS nadále působí též občanské sdružení Horská služba (navazující na původní Horskou službu a strukturované na oblasti podobně jako HZS) a dobrovolnická Tatranská horská služba, která má asi 100 členů.

Vozidlo Horské služby na Slovensku

Horská záchranná služba se člení na oblasti:

• Vysoké Tatry, Belianské Tatry, Pieniny
• Nízké Tatry-sever
• Nízké Tatry-jih
• Západní Tatry-sever
• Západní Tatry-jih
• Velká Fatra
• Malá Fatra-Vrátna
• Malá Fatra-Orava
• Slovenský ráj
• Středisko lavinové prevence

Náčelníkem horské služby byl Luboš, postava z filmů Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny a Jak vytrhnout velrybě stoličku.