Tatranský národní park

Observatoř Skalnaté pleso

Park byl zřízen 1. ledna 1949.[1] Je nejstarším národním parkem na Slovensku. V roce 1987 byly ke stávajícímu parku přidruženy Západní Tatry.[1] Roku 1993 se stal TANAP biosférickou rezervací UNESCO.[1] V roce 2003 byly upraveny hranice území parku a ochranného pásma.[1] Od roku 2004 je park součástí sítě evropsky významných lokalit Natura 2000.[1]

Národní park zahrnuje oba nejvyšší podcelky Tater, Západní i Východní Tatry. Západní Tatry se dělí na Osobitou, Roháče, Sivý vrch, Liptovské Tatry, Liptovské Kopy a Červené vrchy, Východní Tatry se skládají z Vysokých Tater a Belianských Tater. Západní část Tatranského národního parku leží v Žilinském kraji a východní část v Prešovském kraji.

V parku se nachází více než sto horských ples. Největší je Veľké Hincovo pleso, které zabírá 0,2 km² a je současně i nejhlubší z tatranských ples – 58 m. Prostor u Štrbského plesa je hranicí mezi dvěma úmořími. Na východ teče řeka Poprad, která patří do úmoří Baltského moře. Na východě pramení přítoky Váhu, který náleží k úmoří Černého moře. Mezi nejznámější vodopády parku patří Studenovodské vodopády, Kmeťov vodopád, Vajanského vodopád, Roháčsky vodopád a Vodopád Skok. Nejvyšším bodem parku je Gerlachovský štít. Je nejvyšším bodem Slovenska, Tater a celých Karpat. Nejvyšší horou Západních Tater je Bystrá (2248 m n. m.) a nejvyšší horou Belianských Tater Havran (2152 m n. m.). V parku je víc než 300 jeskyní, ale pouze Belianska jeskyně blízko obce Lendak je zpřístupněna pro veřejnost. Doposud nejdelší objevený jeskynní systém má jeskyně Javorinka.

Štrbské pleso

Geologické složení, půdní vlastnosti a klimatické podmínky přispívají k originální flóře a fauně v parku.