Horolezectví

Horolezectví lze přibližně dělit podle terénu, ve kterém se leze

• lezení na umělých stěnách, obvykle v hale
• bouldering, lezení bez lana obvykle nízko nad zemí
• sportovní lezení krátkých cest na skalách
• pískovcové lezení je specifická varianta sportovního lezení se zvláštními pravidly[1] a způsoby jištění[2] reflektujícími specifické vlastnosti českých a saských pískovců
• lezení v horách
• bigwall, vícedélkové až vícedenní cesty na skále
• lezení ledů
• drytooling, překonávání skalních partií s mačkami a cepíny jako při lezení ledů
• horolezectví v ledovcových velehorách
• výškové horolezectví (ve vysokých velehorách)
• buildering, lezení po budovách a mostech
• závodní lezení, závodí se v boulderingu, lezení na obtížnost (lead), rychlolezení, ledolezení/drytoolingu na obtížnost, ledolezení na rychlost

Horolezci nepůsobící v horách se někdy označují jen jako lezci, ale není to pravidlem. Pro pohyb v horách se také používá označení alpinismus, skialpinismus (kombinace horolezectví a lyžování) a jiné.

Různé podmínky přinášejí různé problémy i taktiky při jejich překonávání. Obecně horolezectví v horách přináší náročnější klimatické podmínky, větší nároky na odolnost a větší objektivní nebezpečí. Vysoká nadmořská výška znamená snížený tlak, nedostatek kyslíku a riziko výškové nemoci. Ve sportovně pojatém lezení na skalách, umělých stěnách a boulderingu se zase provádějí různé náročné pohyby („kroky“) vyžadující mimo jiné extrémní sílu a koordinaci pohybů s využitím přenášení váhy a rozkladu působení sil. Základem pohybu při lezení je pravidlo tří pevných bodů, některé pokročilejší techniky však nevyžadují oporu tří končetin při pohybu (například visy za ruce či koleno, dynamické skoky, nebo při drytoolingu zavěšení za koleno v lokti při visu za cepín).

Horolezci většinou používají horolezecký materiál k zabránění úrazu a smrti následkem pádu (volné lezení) nebo i k postupu vzhůru technické lezení. Typickými pomůckami horolezecké techniky jsou například lano, karabiny, cepín a expresky bez kterých by se nedalo lézt, při technickém lezení blokanty.

Obecně se horolezectví považuje za nebezpečnou činnost, ale to platí jen pro určité oblasti. Například lezení na umělé stěně nebo po pevné skále s fixním jištěním může být bezpečnější než mnohé běžné sporty, například fotbal.

• Sedací úvaz, jinak též sedák
• Hrudní úvaz, též prsák
• Horolezecké lano
• Lanová brzda nebo slaňovací osma – též jistící prostředek nebo jistítko (hovorově „kyblík“)[3]
• Cepín a mačky
• Lezečky nebo pohorky
• Blokant
• Přilba
• Skoby, kladivo nebo kladivocepín
• Karabina
• Expreska
• Lékárnička[4]
• Magnésium v pytlíku (hovorově též „maglajs“, „magi“, „mádžo“ či „mágo“) – ne všude je povolený[5]

Podle druhu a délky túry přichází v úvahu ještě bivakovací vybavení:

• Žďárák, spací pytel, čelová lampa, karimatka nebo nafukovací podložka, přenosný vařič, ešus a řada dalších předmětů praktické denní potřeby podle výšky, očekávaných teplot a délky výstupu[6]

Ve sportovně pojatém lezení je pro hodnotu výkonu důležitý tzv. styl přelezu.

• On sight (OS) – přelez stylem RP takzvaně na první pohled, tedy bez předchozího seznámení s cestou. Lezec nesmí ani pozorovat ostatní při zdolávání stejné trasy nebo si od nich nechat radit kroky. Je nejvýše uznávaným stylem pro přelezení cesty. V současné době se v důsledku lezení maximálně obtížných cest v převisech a stropech jako OS připouští i přelezy cest s trvale nainstalovanými expreskami v nýtech a za překážku se nepovažují ani obílené chyty od magnezia z předchozích přelezů, i když striktně vzato by měl být takovýto styl označen jako PP (viz dále). Důvodem pro tuto změnu je nemožnost vycvakávání expresek v silně převislých stěnách po každém pokusu.
• Flash – přelez stylem RP na první pokus bez odsednutí. Lezec už viděl cestu lézt někoho jiného (počítá se i zhlédnutí na videu), nebo mu někdo při lezení radí. Velmi respektovaný styl.
• Rot punkt, Red point (RP) – lezec je jištěn pomocí lana zdola, začíná pod cestou bez připravených expresek či jiných prostředků. Zakázáno je odpočívání na jistících bodech. Po případném pádu končí pokus o vylezení dané cesty. Lezec má možnost se s cestou blíže seznámit ještě před nástupem. Velmi používaný a respektovaný styl. V současné době se v důsledku lezení maximálně obtížných cest v převisech a stropech jako RP připouští i přelezy cest s trvale nainstalovanými expreskami v nýtech, i když striktně vzato by měl být takovýto styl označen jako PP (viz dále). Důvodem pro tuto změnu je nemožnost vycvakávání expresek v silně převislých stěnách po každém pokusu.
• Pink point (PP) – lezec je jištěn pomocí lana zdola, v jistících bodech už jsou nacvakány expresky, což činí výstup poněkud lehčím než v případě RP. Zakázáno je odpočívání na jistících bodech. Po případném pádu končí pokus o vylezení dané cesty. Lezec má možnost se s cestou blíže seznámit ještě před nástupem. Velmi používaný a respektovaný styl. V současné době bývají velmi těžké cesty lezeny spíše stylem PP než RP.
• Rotkreuz (RK, též Red Cross, jojo) – po pádu lezec nechá lano v posledním dosaženém jištění a po spuštění do místa, kde se dá stát bez pomoci rukou (no hand rest), případně na zem, cestu doleze bez odpočinku.
• All free (AF) – povolen je odpočinek na jistících bodech, po pádu se může pokračovat ve výstupu a je možnost prostudovat si plánovanou trasu.
• Top rope (TR nebo Red circle, RC) – lezec je jištěn pomocí lana shora, které prochází jištěním nad lezcem. Ten se tak nevystavuje riziku pádu, s výjimkou kyvadlového pádu, pokud není jištění přímo nad lezcem. Tento způsob přelezu je vhodný při tréninku.
• Free solo (FS) – lezec není nijak jištěn. Oproti jiný způsobům je psychicky náročnější a riskantnější. Vzhledem k psychické náročnosti jde o nejnáročnější způsob přelezení, vzhledem k rizikům ale není příliš praktikován. Poněkud bezpečnější verzí je Deep water solo (DWS), kdy se bez jakéhokoli jištění zdolávají cesty nad hlubokou vodou. Lezec zde riskuje pouze pád do vody.