Hornolužická srbština
Hornolužická srbština nebo též hornolužičtina je z obou vymírajících lužických jazyků lépe zachovalá co do znalosti mezi dvojjazyčným obyvatelstvem a co do kulturního zázemí. Oblast jejího rozšíření, Horní Lužice ve východním Německu, leží jižněji a blíže k hranicím České republiky než území s dolnolužickými mluvčími.
Hornolužická srbština (Hornjoserbšćina) | |
---|---|
Rozšíření | Horní Lužice (Německo) |
Počet mluvčích | 20 000 až 25 000 |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | Hornjoserbska rěčna komisija |
Úřední jazyk | uznávána jako jazyk menšiny v Sasku (Německu) |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | hsb (B) hsb (T) |
ISO 639-3 | hsb |
Ethnologue | HSB |
Wikipedie | |
hsb.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lužickosrbské jazyky patří do západní větve slovanské jazykové skupiny. Jsou také známy pod vágním pojmem vendština, který ovšem někdy také označuje jazyk Polabských Slovanů, polabštinu. Ve standardu ISO 639-2 dříve sdílely jediný třípísmenný kód wen, jde však o dva spisovné, byť vzájemně srozumitelné jazyky, postavené na dvou různých nářečích. V roce 2005 byl oběma jazykům přidělen samostatný kód dsb pro dolní lužickou srbštinu a hsb pro horní lužickou srbštinu.
Historie a rozšíření
První kniha v hornolužické srbštině byla napsána v roce 1597.
I po odtržení od Zemí české koruny a připojení k Sasku roku 1635 byly udržovány intenzivní styky zejména mezi hornolužickými a českými katolíky a to především na úrovni studijní a intelektuální, kdy větší část hornolužických intelektuálů studovala v Praze, kde byl na Malé Straně roku 1724 založen Lužický seminář. Tyto intenzivní studijní a intelektuální styky hornolužických Srbů s Čechy měly velký vliv na další sbližování hornolužické srbštiny s češtinou a později na přejímání českých znaků a to i takových, které v hornolužické srbštině nelze vyslovit (například "h").
V 19. století proběhlo národní obrození.
V poválečných letech ve Varnsdorfu fungovalo lužickosrbské gymnázium, které vychovalo velkou část z poválečné lužickosrbské inteligence (jde např. o spisovatele Jurije Brězana, Jana Wornara, Jurije Kocha a Jewu-Marju Čornakec; malíře Jana Buka, Měrćina Nowaka a Hanku Krawcovou či hudebníky Bjarnata Krawce, Jana Rawpa nebo Detlefa Kobjelu).
Dnes je hornolužická srbština chráněný menšinový jazyk, hovoří jím přibližně 20 000 – 40 000 lidí. Vznikají mateřské školy, kde se mu mají děti naučit, když jim ho vlastní rodiče nedokázali předat (projekt WITAJ). Vyučuje se na základních školách na dvou úrovních – jako jazyk vyučovací a jako jazyk nepovinně vyučovaný; dále existuje lužickosrbské gymnázium. Na vysoké škole v Postupimi mají Lužičtí Srbové vlastní lužickosrbský dům. V zemském televizním vysílání je jednou za měsíc uváděn půlhodinový program v hornosrbštině - Wuhladko - který moderuje Bogna Korjeńkowa. V Budyšíně funguje tzv. Němsko-Serbske dźiwadło, které mimo her v němčině uvádí asi tři hry ročně v hornosrbštině.
Jazyk je přes úbytky stále životaschoný a plnohodnotný. Nejsilnější zachování jazyka užívaného v každodenním životě je v nyní zejména v obcích katolické Horní Lužice, severozápadně od Budyšína. Jsou to místa: Ralbice/Ralbitz, Róžant/Rosenthal, Worklecy/Räckelwitz, Njebjelčicy/Nebelschütz, Chrósćicy/Crostwitz[1], Pančicy-Kukow/Panschwitz-Kuckau, Radwor/Radibor, Wotrow/Ostro, Baćon/Storcha[2], Hrubjelčicy/Grubschütz.
Za centrum lužické kultury je považováno město Budyšín (hornosrbsky Budyšin, německy Bautzen) nedaleko Drážďan. Ve městě a okolí se nacházejí dvojjazyčné nápisy.
Malá komunita lužických emigrantů si také uchovávala svůj jazyk v Texasu v Lee County, kde je pod vlivem okolní němčiny i angličtiny. Malá komunita je i v Austrálii, zde se však jazyk neudržel hlavně pod vlivem němčiny a také angličtiny.
Charakteristika
V hornolužické srbštině se praslovanské „G“ změnilo na „H“, tedy stejně jako v češtině, slovenštině a bezvýhradně rusínštině a ukrajinštině. Slabikotvorné „R“ a „L“ chybí, před počáteční „O“ se předsouvá „W“ (wón, wokno).
Zvláštností je dvojné číslo (duál), které bylo i v češtině, ale téměř z ní vymizelo; například dwojo mužojo, dwaj dobraj prećelej.
Dalšími zvláštními tvary v jazyce jsou aorist a imperfektum u sloves.
Pro hornolužickou srbštinu platí, že zvláště v okrajových územích je mísena s češtinou, polštinou a dolnosrbskou řečí, a proto ačkoliv je ustálená spisovná forma, lze nalézt velké odchylky - viz dwaj mužojo w lěsě - dwja mužoj w lasě, žro - žor, krawa - karwa, krkawc - karkauc atd.
Abeceda a výslovnost
Výslovnost je v zásadě podobná jako u českých protějšků písmen. Dále jsou uvedeny pouze rozdíly.
- ć - vyslovuje se jako Č
- dź - vyslovuje se jako DŽ
- e - jako v češtině, ale před měkkou souhláskou se vyslovuje jako EJ
- ě - vyslovuje se jako IE (nebo téměř jako I) - pouze v první slabice (pokud není předpona); před měkkou souhláskou se vyslovuje jako EJ
- h - před souhláskou a na konci slova se nevyslovuje
- ch - na začátku slova se vyslovuje jako K se slabým přídechem (KH)
- i, y - tyto dvě samohlásky se vyslovují rozdílně - podobně jako ruské I/Y, Y se čte jako anglické ə
- ł, w - vyslovují se jako zvuk mezi V a U (nebo téměř jako U; vlastně podobně jako anglické W) (po Ł nemůže následovat E nebo I; avšak pozor mały-małe atd.)
- w - na začátku slova před souhláskou se nevyslovuje
- ł, r - na konci slov po souhláskách se nevyslovují
- ń - vyslovuje se jako JN - pouze na konci slova nebo před souhláskou (odpovídá českému Ň - před ě a i se píše ně a ni, před a, e, o, ó, u se píše nja, nje, njo, njó, nju)
- ó - vyslovuje se jako UO (nebo téměř jako U) - pouze v první slabice (pokud není předpona)
- ř - vyskytuje se pouze jako PŘ, KŘ - zde je výslovnost PŠ, KŠ - nebo ve skupině TŘ - zde je výslovnost TSJ
- w - na konci slov nebo před souhláskou se vyslovuje jako U (W) nebo se nevyslovuje (na konci slov se -OW čte jako -OU)
- ž - zejména před Ž se občas čte A, E, Ó jako AJ, EJ, UOJ (zejména v tež, kedžbu, kaž, kóždy, chěža)
- f, g - výskyt v cizích nebo zvuk napodobujících slovech
- q, v, x - použití naprosto výjimečně v cizích slovech
- o, u - pokud je na začátku slova, je vždy předraženo písmenem w (výjimky cizí slova)
- po h, ch, k, l se vždy píše i (výjimky cizí slova)
- po c, z, s, ł se vždy píše y (výjimky cizí slova)
- měkké souhlásky – č ć š ž dź j l
- obojetné souhlásky - m n p b r w f
- záporka ne - překládá se jako nje (výjimka slovesa nimam (nemám) a nochcu (nechci) )
- koncovka -cký - překládá se jako -ski
Hornolužická abeceda
a | b | c | č | ć | d | dź | e | ě | f | g | h | ch | i | j | k | ł | l | m | n | ń | o | ó | p | r | ř | s | š | t | u | w | y | z | ž |
A | B | C | Č | Ć | D | DŹ | E | F | G | H | CH | I | J | K | Ł | L | M | N | O | P | R | S | Š | T | U | W | Y | Z | Ž |
Setkáváme se se souhláskami, které mají velmi odlišnou výslovnost, a sice s „Ć“ a „DŹ“ (č-čej, ć-ćet, ě-ět, j-jot, ł-eł, ó-ót, w-wej, y-ypsilon).
- Souhláska „Ć“ nahrazuje české „T“ či „Ť“ (ćěło (tělo), ćeńki (tenký), ćichi (tichý) atd.), objevuje se také jako zakončení infinitivu: čitać, sedźeć, wuknyć (učit se), spěwać atd.
- Souhláska „DŹ“ nahrazuje české „D“ a „Ď“ (dźěći (děti), dźěłać (dělat), nadźija (naděje), dźesać (deset), njedźela (neděle) atd.)
Každodenním střídáním němčiny a hornolužické srbštiny dochází ke zkomolené výslovnosti a častému používání nespisovných výrazů, a tak se normou jazykové čistoty stává kazatelna a škola.
Slovní zásoba
Slovní zásoba obsahuje hodně slov z němčiny a češtiny.
Obecná charakteristika hornolužické slovní zásoby:
- ve slovní zásobě se dodnes zachovala některá staročeská slova: calta (houska), knjeni (paní) či dyrbjeć (muset)
- nacházíme tu všeslovanské výrazy: woda, zemja, čłowjek, chlěb, morjo, njebjo, lěs, zwěrjo, běły, nowy, modry, stary, chodźić, spać, čitać, dźesać, čerwjeny aj.
- některá slova byla převzata z češtiny: hudźba, dźiwadło, wobrazowka, spisowaćel atd.
- některá byla přejata z němčiny: špihel (Spiegel, zrcadlo), měca (Mütze, čepice), hamor (Hammer, kladivo) aj.
- zvláštní skupinu tvoří slova, která zřejmě pocházejí ze zaniklého jazyka Polabských Slovanů, a sice: kedźbu (pozor), nan (otec), kołp (labuť), nop (lebka), žro (jádro), cyroba (potrava), kłok (šíp) atd.
- slovní zásoba se také průběžně doplňuje moderními výrazy: syćomłóćawa (kombajn), pjerobul (badminton), tačel (gramodeska), zynkopask (magnetofonový pásek), šuskaty honjak (trysková stíhačka) aj.
Příklady
Číslovky
Hornolužicky | Česky |
jedyn | jeden |
dwaj | dva |
tři | tři |
štyri | čtyři |
pjeć | pět |
sěsć | šest |
sydom | sedm |
wosom | osm |
dźewjeć | devět |
dźesać | deset |
Vzorový text
Všeobecná deklarace lidských práv
hornolužicky | Wšitcy čłowjekojo su wot naroda swobodni a su jenacy po dostojnosći a prawach. Woni su z rozumom a swědomjom wobdarjeni a maja mjezsobu w duchu bratrowstwa wobchadźeć. |
česky | Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |
Související články
Reference
- Jména obcí Ralbic a Chrósćic již zdomácněla v aktuální češtině a jsou proto užívána dle českých pravidel
- Baćon=čáp (srovnej slov. bocian)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu hornolužická srbština na Wikimedia Commons
- Kniha Hornolužická srbština ve Wikiknihách
- Dílo Krátká příručka hornolužické srbštiny ve Wikizdrojích
- Slovníkové heslo hornolužická srbština ve Wikislovníku
- Český kurz hornolužické srbštiny online Archivováno 20. 3. 2016 na Wayback Machine (soubory pdf)
- O Lužických Srbech a jazyce
- Společnost přátel Lužice
- Srbský institut
- Informační strana Euromosaic
- Domowina – nejdůležitější organizace Lužických Srbů
- Stránky lužiskosrbského Sokola
- Stránky Sorabistiky Lipsko
- Deník Srbské Noviny
- Německo-hornosrbský internetový překladač
- Knihovna města Varnsdorf - lužickosrbské Warnoćicy
- Srbské Informační Středisko online
- Kurs serbskeje rěče, úvodní dialogy ke všem lekcím učebnice hornolužické srbštiny