Ješaja Horowitz
Ješaja ben Avraham ha-Levi Horowitz (1565?, Praha – 24. března 1630, Tiberias), počeštěně též Izajáš Horowitz nebo Izajáš Hořovský (hebrejsky ישעיה בן אברהם הלוי הורוויץ) zvaný též podle svého nejvýznamnějšího díla ha-Šelah ha-kadoš (השל״ה הקדוש) byl židovský rabín, učenec a kabalista.
| Ješaja Horowitz | |
|---|---|
 Hrob Ješaji Horowitze v Tiberias | |
| Rodné jméno | Ješaja ben Avraham |
| Narození | ?1565 Praha |
| Úmrtí | 24. března 1630 (11. nisanu 5390) (ve věku 64 let) Tiberias |
| Pseudonym | ŠeLaH (של״ה) |
| Povolání | rabín |
| Denominace | judaismus |
| Etnický původ | Aškenázové |
| Stát | Čechy |
| Hlavní působiště | Praha |
| Vzdělání | Me'ir z Lublinu |
| Hlavní zaměření | halacha, kabala |
| Významná díla | Šnej luchot ha-brit |
| Manželka | Chaja Maul |
| Děti | Šabtaj Šeftl Horowitz mladší |
| Pohřben | Tiberias |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a dílo
Horowitz se narodil v Praze do slavné a významné rodiny Horowitzů, ale brzy se odstěhoval společně se svým otcem do Polska. Jeho učiteli byli tehdy významní polští rabíni jako Me'ir z Lublinu nebo Jehošu'a Falk. Roku 1597 se stal místopředsedou soudního dvora (av bejt din) v Dubnu, roku 1606 pak ve Frankfurtu nad Mohanem. Během tohoto období se mu narodil syn, pozdější rabín Šabtaj Šeftl Horowitz. Roku 1614 byli Židé z Frankfurtu vyhnáni a Horowitz se vrátil do Prahy, kde sloužil do r. 1621 jako rabín. Po smrti své ženy se odstěhoval do Izraele. Původně se usadil v Jeruzalémě, kde se stal vůdčí autoritou a rabínem aškenázské jeruzalémské komunity. Snažil se o obnovení duchovního života židovské obce a nebránil se ani kontaktům a vlivům sefardské orientální komunity, jejichž některé zvyky přejal. Zemřel v Tiberias a je pohřben poblíž hrobu Maimonida.
Kabala
Od svého mládí se Horowitz intenzivně zabýval židovskou mystikou - kabalou. Již roku 1597 vydal dílo svého otce Emek beracha se svými vlastními kabalistickými glosami a komentářem. V Jeruzalémě a v Galileji se setkal s dílem Mošeho Cordovera, Josefa Kara a především Jicchaka Lurii. Podle Horowitze byla kabala skutečným učením sděleným Bohem Mojžíšovi na Sinaji a nastal čas pro její odhalení jako úvod k budoucímu vykoupení. Rovněž v otázkách výkladu Bible preferoval výklady mysticky orientované (Nachmanides) před racionalisty (Maimonides).
Jeho hlavním, kabalou ovlivněným dílem se stal spis Šnej luchot ha-brit (Dvě desky smlouvy, hebrejsky: שני לוחות הברית, známé pod akrostichem של״ה - Šelah). Poprvé byl tento spis vydán v Amsterdamu r. 1649. Skládá se ze dvou částí, Derech chajim (Cesta života), která se zabývá zákony a pořadím svátků v židovském kalendáři, druhou je pak Luchot ha-brit (Desky smlouvy) vypočítavající 613 přikázání. Celá kniha je eticko-halachickým dílem ve kterém kabala a její myšlenky slouží jako pomoc pro návod, jak žít plnohodnotný a z etického pohledu bezúhonný život.
Halacha
Ješaja Horowitz byl respektovanou autoritou v oblasti halachy. I ve Š'nej luchot ha-brit je možné najít řadu odkazů na talmudickou literaturu a metodologii. Byl částečným odpůrcem talmudické studijní metody pilpul, kterou na jedné straně odmítal jako hlavní náplň studia Talmudu, na druhou stranu považoval „pilpul držící se podstaty věci (pilpul šel emet)“[1] jako jeden z nástrojů, které můžou přivést člověka k netušeným informacím v textu tento postup aplikoval i na studium kabalistických spisů jako např. Zohar. Ohledně Tóry a halachy se vyjadřoval jako o kontinuálně pokračujícím procesu, který není možné zastavit a který umožňuje člověku správně reagovat a naplňovat Boží zákon vždy podle doby a místa, ve kterém žije.
Horowitz po celé 18. století duchovně ovlivnil nejen svou novou obec v Jeruzalémě, ale především prostřednictvím svého syna Šabtaje Šeftla, který zůstal v Evropě, i celou středo- a východoevropskou židovskou populaci. Je možné, že některé jeho myšlenky měly vliv na vznik chasidismu.
Další významná díla
Mezi nejvýznamnější díla patří také modlitební kniha (sidur) Ša'ar ha-šamajim (Brána nebes), vydaná až v 18. století a dále jeho komentáře a novely k několika dílům (např. kalendář Mordechaje ben Hilela nebo komentář k Zoharu, který se zachoval pouze v rukopisné podobě). Velký vliv měly i jeho dopisy zasílané z Palestiny do Evropy.
Odkazy
Reference
- SLÁDEK, Pavel. Jehuda Leva ben Beṣal’el – Maharal. Obrana uzavřeného světa v židovském myšlení raného novověku. Praha: Academia, 2020. ISBN 80-85349-33-7. S. 331-332.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ješaja Horowitz na Wikimedia Commons
- (česky) Časopis Šavua tov 83/5768, str. 5-7 Archivováno 14. 7. 2014 na Wayback Machine
