Hlas sexuální menšiny

František Černý formuloval v 3. čísle Hlasu jeho program, který měl spočívat v angažmá za zrušení trestnosti homosexuality, za vymýcení společenských předsudků a vyděračství homosexuálů, jakož i v ustavení nepolitické homosexuálně-emancipační organizace.[7][2]

Časopis byl distribuován svým předplatitelům a zdarma také poslaneckým klubům, ministerským knihovnám, významným osobnostem politického a kulturního života, policejním a soudcovským organizacím. Nabízen byl i v některých novinových stáncích a knihkupectvích v Praze, ale i v Brně a dalších větších městech.[8] Potýkal se však s finančními potížemi a celkové rozčarování vedlo koncem října 1931 k tomu, že se František Černý z redakce a souvisejícího hnutí stáhnul. Od 13. čísla vystupoval jako majitel i odpovědný redaktor pouze Vojtěch Černý.[9]

Od počátku roku 1932 vycházel časopis s pozměněným názvem Hlas. List sexuální menšiny, avšak sedmé číslo tohoto ročníku vyšlo 1. dubna jako jeho poslední.[10]

Když se vydávání Hlasu chýlilo ke konci, odkoupila skupina pražských osobností od Vojtěcha Černého inventář redakce i s registrem čtenářů a převzala jeho závazky, aby zachovala existenci média důležitého pro emancipaci homosexuální menšiny. První číslo Nového hlasu vyšlo 1. května 1932.[11] Jako vlastník (nikoli však redaktor) v něm tehdy figuroval pražský podnikatel Antonín Steimar, který byl rovněž ve vedení restauračního podniku v Paláci Batex, jednoho z nejvýznamnějších center komunitního setkávání v Praze.[11][12] V jeho bytě na Kollárově ulici sídlila po jistý čas i redakce.[13]

Od 1. července přešel časopis do vlastnictví konsorcia, jež bylo za tím účelem založeno. Kromě osob, které si přály zůstat v anonymitě, v něm byli sdruženi členové redakčního kruhu a dále právník JUDr. Ladislav Petrák a nakladatel Josef Hladký z Hranic na Moravě, který se stal zároveň odpovědným redaktorem časopisu.[14] Od 7.-8. čísla, které vyšlo 1. listopadu 1932 se stal vedoucím redakce Vladimír Vávra, jenž časopis vedl až do roku 1934.[6] Kromě výše uvedených redaktorů přispívali do časopisu také Ivan Horný, Václav Krška, Jetřich Lipanský, Imrich Matyáš, Lída Merlínová, Ladislav Petrák, Gill Sedláčková, Pavel Skalník či Petr Staněk.[6]

V letech 1936–1937 se Vojtěch Černý znovu chopil iniciativy a pokusil se obnovit vydávání časopisu, tentokrát pod názvem Hlas. List pro sexuální reformu, vyšlo však jen sedm čísel a s výjimkou prvního se nedochovaly.[2]

V září 1938 se pokusil navázat na časopis ještě aktivista a publicista František Jelínek s titulem Hlas přírody, avšak povedlo se mu vydat pouze jediné číslo.[2]

• Vojtěch Černý
• František Černý