Chrysostom Mastík

Narodil se jako František Josef Mastík (psáno též Mastik) ve Veselí, bývalé součásti Barchova na Pardubicku.[1] Pocházel ze zchudlého zemanského rodu.

Svá díla vydával nejčastěji pod pseudonymem Jetřich Lipanský (podle jednoho z členů vladyckého rodu Lipanských z Lipan, jemuž v 16. a 17. století patřila tvrz v Mastíkově rodné osadě Veselí)[3], ale také František Kolman nebo Konrád Lanta.[1] Řadu svých publikací vydal ve vlastní edici Ismael/Izmael (založené r. 1927), v níž vyšla mj. díla Alfreda de Vignyho.

Mastík podnikl tři pěší poutě do Palestiny, poprvé se tam vydal roku 1923, poté o tři roky později, naposledy zřejmě roku 1932.[3]

Po 1. světové válce začal spolupracovat s nakladatelem Josefem Florianem. Jeho příspěvky se objevovaly např. v měsíčníku Nový život, revui Sklizeň nebo v čtvrtletníku Proměny, dále v listech periodicích Archa, Lidové noviny, Národní osvobození, Tribuna, Světozor nebo Venkov. Tehdy neměl stálé zaměstnání a vydělával si příležitostnou prací, podle svých slov byl „postupně domácím učitelem, číšníkem, účetním, nádeníkem a trochu i prosícím tulákem a námořníkem“.[3]

V letech 1930–1933 vydával bibliofilskou revue Gedeon, kde uveřejňoval vlastní texty i překlady z francouzštiny a němčiny (např. texty R. M. Rilka, Franze Kafky nebo Franze Werfela).

Kolem roku 1938 vstoupil do břevnovského kláštera v Praze, kde byl oblátem, a přijal řeholní jméno Chrysostom. Kněžské svěcení přijal v červnu 1942[1], nebo květnu 1943[3]. Po skončení 2. světové války působil krátce jako duchovní ve vězení pro mladistvé.[1]

V únoru 1946 zemřela Mastíkovi matka, následujícího roku odjel na studia do švýcarského Fribourgu. Sepsal zde dizertační práci o kriminalitě soudobé mládeže a boji proti ní.[3] Po převratu v roce 1948 se rozhodl ve Švýcarsku zůstat.

Miloval cestování – po válce se dostal také do Švédska, Francie, Španělska, Itálie, Řecka nebo Arménie. Cestoval velmi skromně a živil se příležitostnou prací. Krystalizovaly v něm úvahy, že by se stal misionářem. V roce 1947 plánoval, že si zopakuje arabštinu a naučí se svahilštinu.[3] „Mé důvody, abych nějaký čas prodlel na opuštěných líchách království Kristova, jsou silnější a logičtější než má touha po domově, mnohem silnější. Církev katolická je nadnárodní a světová a každý její kněz je všude doma, kde ho lidé potřebují,“ uvedl v dopise z června 1948.[3]

V létě 1951 žil ještě ve Švýcarsku, pak se však vydal na cestu do Ameriky a na podzim téhož roku už psal známým z kubánské Havany. V roce 1955 již žil v peruánské Limě a pracoval zde jako profesor na státním kolegiu, kromě toho se věnoval mládeži, dělníkům a „těm nejopuštěnějším“. Mimo to cestoval po Chile a jižních státech USA, zejména Texasu.[3][4] V 50. A 60. letech otiskovaly jeho texty exilové časopisy Nový život, Sklizeň a Proměny.

Od října 1970 byl těžce nemocný, zemřel v Peru ve věku 70 let.

• Poznámky o Palestině, Cypru a mnišské republice athoské (tiskárna Vokolek, Pardubice, 1927), zážitky z pěší cesty do Palestiny v letech 1926–27
• Jiří Karásek ze Lvovic (1929), esej
• Plujeme k zemi svých snů (1930), črty z cest
• Athos, poslední útočiště (1932), monografie
• Růže a kříž (1934), sbírka básní
• Karel Foucauld: Z důstojníka saharský poustevník (1938), překlad životopisu francouzského misionáře od Reného Bazina
• Maria Fortunata Viti, laická sestra řádu sv. Benedikta (1939), životopis
• Podzim v mé štěpnici (Hamburk, 1962), sbírka básní, vyšla v edici Sklizeň Antonína Vlacha
• Pod lucernou Diogenovou, Peruánské vánoce a jiná vyprávění (Texas, 1962), prózy, vyšly v edici Ismael (Izmael), kterou založil Mastík v Čechách v roce 1927
• sbírky Fata morgana, Indiánské podletí, Na křídlech Fenixových a Víno Vesuvu (Lima, 1963–1964) – vznikly pouze ve strojopisné nebo rozmnožené podobě v Limě

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Chrysostom Mastík