Hierarchie vyšší šlechty v Německém císařství
Hierarchie vyšší šlechty v Německém císařství byla pevně stanovené pořadí postavení představitelů vyšší aristokracie ve společnosti, které mělo zabránit nežádoucím neporozuměním a konfliktům nejen při ceremoniích a slavnostech. Určovalo, který aristokrat vstoupí před kým, kdo bude sedět vedle koho a podobně. Následující seznam zahrnuje Německé císařství s nutným přihlédnutím k dějinám Rakouského císařství, které vzniklo v roce 1804, jedná se tedy přibližně o německojazyčné území zaniklé Svaté říše římské národa německého (latinsky Imperium Romanum Sacrum Nationis Germanicae, německy Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation).
Nejvyšší skupina
Německé císařství bylo vyhlášeno v roce 1871, prvním císařem se stal Vilém I. (1871–1888). Po císaři následovali tito nositelé šlechtických titulů.
Pořadí | Titul | Německy | Rok povýšení | Poznámka |
---|---|---|---|---|
1. | král pruský | König in Preußen, od 1772 König von Preußen | 1701, 1772 | kurfiřt, od 1871 německý císař; Hohenzollernové |
2. | král bavorský | König von Bayern | 1806 | kurfiřt, Wittelsbachové |
3. | král saský | König von Sachsen | 1806 | kurfiřt, Wettinové |
4. | král württemberský | König von Württemberg | 1806 | 1803 kurfiřt |
5. | velkovévoda bádenský | Großherzog von Baden | 1806 | 1803 kurfiřt |
6. | velkovévoda hesenský | Großherzog von Hessen | 1806 | |
7. | velkovévoda meklenbursko-zvěřínský | Großherzog von Mecklenburg-Schwerin | 1815 | |
8. | velkovévoda sasko-výmarský | Großherzog von Sachsen-Weimar | 1815 | Wettinové |
9. | velkovévoda meklenbursko-střelický | Großherzog von Mecklenburg-Strelitz | 1815 | |
10. | velkovévoda oldenburský | Großherzog von Oldenburg | 1815 | |
11. | vévoda brunšvický | Herzog von Brunswick | ||
12. | vévoda sasko-meiningenský | Herzog von Sachsen-Meiningen | Wettinové | |
13. | vévoda sasko-altenburský | Herzog von Sachsen-Altenburg | Wettinové | |
14. | vévoda sasko-kobursko-gothajský | Herzog von Sachsen-Coburg-Gotha | Wettinové | |
15. | vévoda anhaltský | Herzog von Anhalt | ||
16. | kníže ze Schwarzburg-Sondershausenu | Fürst von Schwarzburg-Sondershausen | ||
17. | kníže ze Schwarzburg-Rudolstadtu | Fürst von Schwarzburg-Rudolstadt | ||
18. | kníže z Waldecku | Fürst von Waldeck | ||
19. | kníže z Reussu (starší linie) | Fürst von Reuss (ältere Linie) | ||
20. | kníže z Reussu (mladší linie) | Fürst von Reuss (jüngere Linie) | ||
21. | kníže ze Schaumburg-Lippe | Fürst von Schaumburg-Lippe | ||
22. | kníže z Lippe | Fürst von Lippe | ||
Hierarchie nepanujících knížat byla stanovena římským císařem Karlem VI. (vládl 1711–1740) v roce 1728. Rozhodující pro zařazení bylo uvedení hlavy rodu na lavici vyšší šlechty na říšském sněmu v Řezně. Příslušný rod měl své křeslo a virilní hlas. Definitivní podoba pochází z roku 1837 z doby vlády Ferdinanda I. (rakouský císař 1835–1848) a platila až do zániku Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918. V Německu nebyla tato hierarchie zcela dodržována.
Pořadí | Titul | Rok povýšení | Poznámka |
---|---|---|---|
23. | kníže Arenberg | 1582 | |
24. | kníže Lobkowicz (Lobkovic) | 1653 | |
25. | kníže Salm-Salm | 1654 | |
26. | kníže Salm-Kyrburg | 1654 | |
27. | kníže Dietrichstein (Ditrichštejn) | 1654 | |
28. | kníže Auersperg | 1654 | |
29. | kníže Fürstenberg | 1664 | |
30. | kníže Schwarzenberg (Švarcenberk) | 1674 | |
31. | kníže Thurn-Taxis | 1754 |
Střední skupina
Střední stupeň hierarchie vyšší šlechty tvořilo 40 rodů, které byly kdysi bezprostředně podřízeny Říši, ale nebyly uvedeny na Říšský sněm. Rozhodující pro pořadí bylo vydání erbovního listu.
Pořadí | Jméno rodu | Rok povýšení | Poznámka |
---|---|---|---|
32. | Croy | 1664 | |
33. | Löwenstein-Wertheim-Rosenberg | 1711 | |
34. | Esterházy | 1712 | |
35. | Oettingen-Spielberg | 1734 | |
36. | Solms-Braunfels | 1742 | |
37. | Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein | 1744 | |
38. | Hohenlohe-Waldenburg-Jagdsberg | 1744 | |
39. | Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst | 1744 | |
40. | Isenburg-Offfenbach-Birstein | 1744 | |
41. | Colloredo-Mansfeld | 1763 | |
42. | Khevenhüler | 1763 | |
43. | Kaunitz-Rietberg (Kounic-Rietberg) | 1764 | |
44. | Hohenlohe-Langenburg-Langenburg | 1764 | |
45. | Hohenlohe-Langenburg-Oehringen | 1764 | |
46. | Hohenlohe-Langenburg-Kirchberg | 1764 | |
47. | Starhemberg | 1765 | |
48. | Oettingen-Wallerstein | 1774 | |
49. | Leiningen | 1779 | |
50. | Wied | 1784 | |
51. | Salm-Reifferscheidt-Krautheim (linie Raitz) | 1790 | |
52. | Rosenberg | 1790 | |
53. | Schönburg-Waldenburg | 1790 | |
54. | Schönburg-Hartenstein | 1790 | |
55. | Solms-Hohensolms-Lich | 1792 | |
56. | Sayn-Wittgenstein-Berleburg | 1792 | |
57. | Looz-Corswaren | 1803 | |
58. | Waldburg-Wolfegg-Waldsee | 1803 | |
59. | Waldburg-Zeil-Trauchburg | 1803 | |
60. | Waldburg-Zeil-Wurzach | 1803 | |
61. | Metternich | 1803 | |
62. | Fugger-Babenhausen | 1803 | |
63. | Salm-Reifferscheidt-Krautheim (zahraniční linie) | 1804 | |
64. | Windisch-Graetz | 1804 | |
65. | Sayn-Wittgenstein-Hohenstein | 1804 | |
66. | Trauttmansdorff | 1805 | |
67. | Leyen | 1806 | |
68. | Löwenstein-Wertheim-Freudenberg | 1812 | |
69. | Salm-Horstmar | 1817 | |
70. | Bentheim-Steinfurt | 1817 | |
71. | Bentheim-Tecklenburg nebo Rheda | 1817 |
Nižší skupina
Poslední skupinu tvoří 19 rodů, které bezprostředně nepodléhaly Říši a řadily se z větší části mezi titulární knížata.
Pořadí | Jméno rodu | Rok povýšení | Poznámka |
---|---|---|---|
72. | Ligne | 1601 | |
73. | Lubomirski | 1659 | |
74. | Chigi | 1659 | |
75. | Porcia | 1662 | |
76. | Lamberg | 1707 | |
77. | Odescalchi | 1714 | |
78. | Jablonowski | 1743 | |
79. | Kinský | 1747 | |
80. | Sulkowsky | 1752 | |
81. | Batthyány | 1764 | |
82. | Clary | 1767 | |
83. | Paar | 1769 | |
84. | Belgiojoso | 1769 | |
85. | Palm | 1783 | |
86. | Grassalkovics | 1784 | |
87. | Bretzenheim | 1790 | |
88. | Lynar | 1806 | |
89. | Pálffy | 1807 | |
90. | Collalto | 1822 |
Odkazy
Literatura
- ZIEHR, Wilhelm. Evropské šlechtické rody. Praha: Grafoprint-Neubert, 1996. 208 s. ISBN 80-85785-41-2.