Herodovská tetrarchie

Herodovská tetrarchie bylo krátkodobé uspořádání Judeje po smrti Heroda Velikého od roku 4 př. n. l. do 44 n. l., vzniklé poté, co si jeho Judské království mezi sebe rozdělilo několik rodinných příslušníků jeho rodu.

Herodovská tetrarchie ←  4 př. n. l.–44  →  →
geografie      Herodes Archelaos      Herodes Antipas      Herodes Filip I.      Salome I.      Dekapolis
hlavní město:	Caesarea Philippi, Jeruzalém, Tiberias, Javne
obyvatelstvo
náboženství:	judaismus
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
mateřská země:	Římská říše Římská říše
státní útvary a území
předcházející: Herodovské království následující: Provincie Judea Království Chalcis

Po Herodově smrti následovaly nástupnické spory a zpochybňování Herodovy závěti. Římané však závěť potvrdili, takže si Herodovo království mezi sebe rozdělili Herodes Filip (tetrarcha 4 př. n. l. – 33/34 n. l., okrajové oblasti v Sýrii), Herodes Antipas (tetrarcha 4 př. n. l. – 39 n. l., Galilea a Perea), největší část Herodes Archelaos (etnarcha 4 př. n. l. – 6 n. l., Judsko, Samařsko, Idumea)[1] a na své si přišla i Herodova sestra Salome, která se stala královnou nad Javne, Paralií a jižní Pereou. Deset měst se na západním břehu Jordánu zcela osamostatnilo a vytvořilo sdružení Dekapolis.