Edóm

Edóm, nebo též Idumea (hebrejsky אֱדוֹם, česky červený) je oblast mezi Mrtvým mořem a Akabským zálivem. Poprvé zmiňován ve 13. století př. n. l., kdy Edomité (Idumejci) vytvořili vlastní království. V bibli spojováni s Jákobovým bratrem Ezauem. V 5. století př. n. l. vytlačeni arabskými Nabatejci na západ. Pod perskou nadvládou tvořil Edóm jednu eparchii v rámci foinicko-arabské satrapie. Zmínky o Edomitech končí v 1. století n. l. Nejvíce známým Idumejcem byl judský král Herodes I. Veliký (Ukrutný). Za jeho vlády se v Betlémě narodil Ježíš zvaný Kristus.

Edómské království – rozloha okolo roku 600 př. n. l. (červená) a 100 př. n. l. (hnědá, Idumea)

Edóm 13. stol. př. n. l.–125 př. n. l.  →
geografie Blízký východ kolem 830 př. n. l. – Edómské království je znázorněno žlutě
hlavní město:	Petra
obyvatelstvo
národnostní složení:	Edomité
jazyky:	edomština
náboženství:	kenaanské náboženství
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
státní útvary a území
předcházející: následující: Nabatejské království