Helikoptérové peníze

I když podobné koncepty byly použity různými lidmi, například C. H. Douglasem, za zakladatele se považuje vítěz Nobelovy ceny ekonom Milton Friedman, který poprvé použil termín „helikoptérové peníze” v dnes již známých novinách The Optimum Quantity of Money" (1969), kde použil toto přirovnání:

"Představme si, že jednoho dne nad lidmi přeletí helikoptéra a shodí 1000 $, které jsou samozřejmě rychle sesbírány členy komunity. Předpokládejme, že každý ví, že tento jev byl jedinečný a již se nebude opakovat."

Tento koncept původně použil Friedman jako ilustraci efektů měnové politiky na inflaci a nákladů na držení peněz, než jako skutečný politický návrh. Později se začal tento koncept stávat čím dál více středem diskuze ekonomů jako vážná alternativa k nástrojům měnové politiky jako je například kvantitativní uvolňování. Podle zastánců tohoto konceptu, by helikoptérové peníze byly mnohem účinnějším způsobem, jak zvýšit agregátní poptávku, zejména v situaci likviditní pasti, kdy by centrální banky dosáhly tzv. nulové dolní hranice.

Samotný Friedman se odvolává na financování převodů plateb s peněžním základem, což považuje za důkaz toho, že měnová politika má pořád sílu, když konvenční politiky selhaly, v tomto případě mluvíme o Pigoově efektu (efekt reálných peněžních zůstatků) v jeho prezidentském projevu v AER z roku 1968.[5] Friedman konkrétně tvrdí, že oživení víry v účinnost peněžní politiky bylo silně podporováno mezi ekonomy teoretickým vývojem, který byl iniciován Harberlem, avšak pojmenován Pigou, aby poukázali na kanál, který mění bohatství – prostřednictvím něhož změny reálného množství peněz ovlivňují agregátní poptávky i přestože nemění úrokové sazby. Podle Friedmana je zřejmé, že peníze musí být produkovány „jinými způsoby”, než jsou operace na otevřeném trhu, což stejně jako QE zahrnuje prosté nahrazování peněz za jiné aktiva bez změny celkového bohatství. Friedman se odkazuje na dokument od Gottfrieda Harberlera z roku 1952, kde Harberer tvrdí, „Předpokládejme, že množství peněz se zvýší snížením daní, nebo vládními převodními platbami, a výsledný deficit je financován půjčkami z centrální banky, nebo prostým tisknutím peněz”.[6]

Je pozoruhodné, jak v kontextu nedávných debat o rozdělení mezi měnové a fiskální politiky viděl Friedman toto jako důkaz o síle měnové politiky. Ve stejném projevu v AER je vysoce kritický vůči včasnosti a účinnosti fiskálních opatření ke stabilizaci poptávky.

Myšlenka helikoptérového poklesu byla obnovena jako vážný politický návrh okolo roku 2000, kdy se ekonomové chtěli nechat inspirovat od Japonska. Ben Bernanke, guvernér federální rezervní rady, přednesl proslov v listopadu 2002 na téma jak předejít deflaci, kde řekl, že Keynes jednou skoro vážně navrhl jako anti-deflační opatření to, že by vláda naplnila lahve s měnou, které by pohřbila je do dolních šacht, a posléze by byla vykopána veřejností.” V tomto proslovu Bernanke sám řekl, „snížení daní financované z peněz je v podstatě rovnocenné vyhození peněz z helikoptéry od Miltona Friedmana.”[7] V rámci jeho proslovu Bernanke také odkazuje na důležitý dokument Gauti Eggertsona, který zdůrazňuje význam závazku centrálních bank udržet si v budoucnu zásobu peněz.[8] Irský ekonom Eric Lonergan také tvrdil v roce 2002 ve Financial Times, že centrální banky považují převody peněz do domácností jako alternativu pro další snižování úrokových sazeb a také tlaku na finanční stabilitu.[9] V roce 2003, Willem Buiter, poté vedoucí ekonom v Evropské bance pro Rekonstrukci a vývoj, obnovil koncept Helikoptérových peněz v teoretickém dokumentu, kde tvrdil, že peněžní základ není závazek, což poskytuje přísnější argument pro Friedmanovy, Haberlerovy a Pigouviovy intuice.[10]

Od roku 2012, ekonomové nazývali tuto představu jako “kvantitativní uvolňování pro lidi.”[11][12]

V prosince 2008, Eric Lonergan a Martin Wolf navrhli v Financial Times, že by centrální banky mohliy provádět převody peněz přímo domácnostem, aby bojovali s hrozbou světové deflace.[13][14] Okolo roku 2012 někteří ekonomové začali zastávat možný helikoptérový pokles, včetně QE, a možné dluhové jubileum financované monetárním základem.[11] Tyto návrhy odrážely pocit, že tradiční politiky, včetně QE, selhávaly nebo měly mnoho nepříznivých vlivů na finanční stabilitu nebo distribuci bohatství a příjmu. V roce 2013, předseda britského úřadu pro finanční službu (FCA), Adair Turner, který byl považován za možného nástupce Mervyna Kinga, guvernéra banky Anglie, tvrdil, že deficit zpeněžení je nejrychlejší cesta, jak se vzpamatovat z finanční krize.[15]

Přestože původní definice helikoptérových peněz popisuje situaci, kde centrální banky distribuují  peníze přímo jednotlivcům, více moderní užití tohoto pojmu odkazuje na další možnosti jako třeba na poskytování univerzálních daňových slev všem domácnostem, financované centrální bankou. Toto bylo například aplikováno v Austrálii v roce 2009[16] nebo v USA jako Economic Stimulus Act (Ekonomický stimulační akt) v roce 2008. Využití slev na daní vysvětluje, proč někteří považují helikoptérové peníze za fiskální impuls a ne za nástroj měnové politiky. Nicméně helikoptérové peníze nejsou zamýšleny jako trvalý koncept, a proto jsou jinou politickou možností než všeobecným základním příjmem.[17]

Pod přísnou definicí, kde helikoptérové poklesy jsou prosté převody z centrální banky do privátního sektoru financovaného základním kapitálem. Někteří ekonomové tvrdí, že se tato situace v některých situacích zrealizovala.[18] V roce 2016, Evropská centrální banka zavedla TLTRO program, který spočívá v půjčování peněz bankám za záporné úrokové sazby, což představuje obnos, který je převáděn do bank.

Také používání jiných úrokových sazeb na řadu rezerv vede k situaci, kdy komerční banky budou čelit záporným úrokovým sazbám. A to otevírá další zdroj helikoptérového poklesu - třebaže banky dělají prostředníka.[19]

V případě použití TLTRO v eurozóně by podle některých ekonomů mělo poskytnout legální a administrativně dohledatelné prostředky k zavedení převodů do domácností.[20] Ekonom Eric Lonergan argumentoval v roce 2016, že legální helikoptérový pokles v eurozóně by mohl být strukturovaný přes nulový kupón (neustálé půjčky), na který by všichni evropští dospělý občané měli nárok. Půjčky by mohly spravovat způsobilé komerční banky a za určitých podmínek by půjčky byly čistým úrokovým výnosem ve prospěch centrálních bank.[21] Tuto myšlenku oživila v roce 2019 Frances Coppola v její knize The Case for People’s Quantitative Easing (Případ pro kvantitativní uvolnění lidí) a také vědci v Blackrocku, včetně Stanleyho Fischera, a také francouzského ekonoma Jeana Pisani-Ferryho.

V roce 2021 administrativa Joe Bidena v reakci na krizi covid-19 navrhla a schválila ARP (American Rescue Plan Act of 2021) obsahující formu helikopetérových peněz v podobě 1400$ (asi 31tis. Kč pro každého) pro více než 85% obyvatelstva.[22] Peníze přistanou američanům přímo na účtu.

Mnoho ekonomů je toho názoru, že helikoptérové peníze ve formě převodů hotovosti do domácností by neměly být považovány za náhražku fiskální politiky. Vzhledem k tomu, že vládní náklady na vypůjčení jsou extrémně nízké a téměř nulové úrokové sazby, měly by fungovat fiskální pobídky prostřednictvím snížení daní a výdajů na infrastrukturu. Z tohoto hlediska jsou helikoptérové peníze skutečně pojistkou proti selhání fiskální politiky z politických, právnických nebo institucionálních důvodů.[23]

Bývalý předseda federální rezervní banky Ben Bernanke je jedním ze známých zastánců helikoptérových peněz. V listopadu roku 2002 ve svém projevu o Japonsku pronesl, že státem financované daňové úlevy jsou ve své podstatě ekvivalent Friedmanova známého konceptu helikoptérových peněz.[27] V dubnu roku 2016 Ben Bernanke napsal článek ve kterém uvedl, že takové plány jsou tou nejlepší možnou alternativou a bylo by nerozumné je ignorovat.[28] Federální předsedkyně Janet Yellen také uznala, že helikoptérové peníze by mohly představovat možnost v extrémních případech.[29] Federální ředitel a ekonom Willem Buiter je také prominentním advokátem tohoto konceptu.[30] Mezi jiné příznivce patří Martin Wolf[31], oxfordský ekonom John Muellbauer[12],  Simon Wren-Lewis, ekonom Steve Keen, ekonom Mark Blyth z Brown University, profesor ekonomie a bývalý pokladní poradce Brad DeLong[32][33], UCLA profesor ekonomie Roger Farmer, Ray Dalio, irský ekonom a pokladní manažer Eric Lonergan[34], Anatole Kaletsky[35], Romain Baeriswyl[36], Martin Sandbu[37] a Jean Pisani-Ferry[38].

Myšlenka helikoptérových peněz má své podporovatele také mezi guvernéry centrálních bank. Například bývalý předseda irské centrální banky Patrick Honohan uvedl, že věří, že by tato politika mohla fungovat. Vrchní ekonom ECB Peter Praet jednou řekl, že by se tímto mohly řídit všechny centrální banky. Místoguvernér České národní banky( ČNB ) Mojmír Hampl publikoval práci, ve které napsal, že tato myšlenka nabízí mnoho výhod v porovnání s jinými formami nekonvenčních měnových politik, zejména eliminuje potřebu spoléhat se na komplikovaný přenosný mechanismus, což umožňuje mnohem snazší komunikaci s veřejností a posílení důvěry spotřebitelů, když je to nejvíce potřeba.[39] Bill Gross, manažer portfolia Globálního dluhopisového fondu Janus Global Unconstrained Bond Fund, také podporuje implementaci základního příjmu v podobě helikoptérových peněz.[40] V srpnu 2019 prominentní centrální bankéři Stanley Fischer a Philip Hildebrand napsali dokument vydaný společností BlackRock[41], v němž navrhují formu helikoptérových peněz.

Od 10. března 2016 se tento nápad v Evropě stává stále populárnějším poté, co Mario Draghi, prezident Evropské centrální banky, na tiskové konferenci uvedl, že tento koncept považuje za „velmi zajímavý“.[55] Po tomto prohlášení následovalo další prohlášení ECB Petera Praeta, který prohlásil:

„Ano, všechny centrální banky to dokážou. Můžete vydat měnu a rozdělit ji lidem. To jsou helikoptérové peníze. Helikoptérové peníze dávají lidem část čisté současné hodnoty vaší budoucí seigniorage, zisk, který vyděláte v budoucnosti. Otázka je, zda, a kdy je vhodné použít tento nástroj, který je opravdu extrémní.“[56]

V roce 2015 byla zahájena evropská kampaň nazvaná „Kvantitativní uvolňování pro lidi“[57], která účinně propaguje koncept helikoptérových peněz, spolu s dalšími návrhy na „zelené kvantitativní uvolňování“ a „strategické kvantitativní uvolňování“, které jsou dalšími typy operací měnového financování centrálními bankami zapojujícími programy veřejných investic. Kampaň v současné době podporuje 20 organizací v celé Evropě a více než 116 ekonomů.[58]

Dne 17. června 2016 podepsalo 18 poslanců Evropského parlamentu (včetně Philippa Lambertse, Paula Tanga a Fabia De Masiho) otevřený dopis[58], v němž vyzívají Evropskou Centrální Banku, aby „poskytla důkazy podloženou analýzu potenciálních účinků alternativních návrhů  uvedené výše a aby objasnili, za jakých podmínek by bylo jejich provedení legální.“ Pokud neuvažuje o alternativách k QE, europoslanci se obávají, že by se Evropská Centrální Banka „nepřipravila na zhoršení ekonomických podmínek“.[59]

V říjnu 2016 průzkum ukázal, že 54 % Evropanů si myslí, že helikoptérové peníze by byly dobrým nápadem, pouze 14 % bylo proti.[58]

Na setkání s japonským premiérem Shinzo Abe a japonskou bankou Haruhiko Kuroda v červenci 2016[55] bylo prohlášeno[55], že bývalý předseda federální rezervy Ben Bernanke doporučoval politiku zpeněžování většího vládního dluhu vytvořeného na financování projektů v oblasti infrastruktury,[56] jako způsob, jak upustit „helikoptérové peníze" na Japonsko, aby stimuloval ekonomiku a zastavil deflaci v Japonsku. Finanční trhy začaly tuto iniciativu stimulovat dopředu, než byly poprvé ohlášeny Bernankeho návštěvy Japonska.

O měsíc později bylo prohlášeno, že Japonská centrální banka, která právě provádí přezkum svého měnového stimulačního programu, zvažuje politiky poněkud podobné „helikoptérovým penězům“, jako je prodej 50letých nebo věčných dluhopisů.[60]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helicopter money na anglické Wikipedii.