Helena Kosková

Kosková, dívčím příjmením Fischlová,[1] se narodila jako mladší ze dvou dcer do smíšené česko-židovské rodiny českého právníka Otto Fischla. Matka sice byla katolička, avšak otec Žid, a proto musel svou právnickou praxi před druhou světovou válkou v roce 1939 přerušit. Během války však ani otec rodiny, ani jeho dvě dcera nemusely odejít do transportu do koncentračního tábora, neboť ošetřující lékař Otto Fischla označil za práce neschopného.[2]

Po druhé světové válce vstoupil Otto Fischl do Komunistické strany Československa (KSČ) a po roce 1948 se stal náměstkem ministra financí.[1] V letech 1949 až 1951 zastával funkci velvyslance Československa v Německé demokratické republice (NDR).[2] Obě dcery, jak starší Eva (později po provdání Vaňková), tak mladší Helena měly naopak protikomunistické smýšlení. Když pak Eva emigrovala, byl její otec Otto Fischl v lednu 1951 odvolán z diplomatického postu a v červnu téhož roku zatčen. Souzen byl jako jeden z obžalovaných v procesu s Rudolfem Slánským. V listopadu 1952 nad ním soud vyřkl trest smrti a začátkem prosince toho roku byl popraven.[2]

Fischlova mladší dcera Helena tou dobou studovala na gymnáziu. Z něj musela v souvislosti s otcovým procesem odejít a roku 1953 se musela se svojí matkou z Prahy násilně vystěhovat do Stachovic, obce na severní Moravě ležící jihovýchodně od Fulneku. Roku 1954 externě odmaturovala na jedenáctileté střední škole v Novém Jičíně. Zaměstnána následně mohla být v dělnických profesích, a sice v papírenském průmyslu, ve strojírenství či v obchodě. Přesto se dálkově přihlásila na studia do Bratislavy, ale krátce poté přestoupila na Vysokou školu pedagogickou v Praze, na níž absolvovala obor český jazyk a ruština a roku 1959 úspěšně obhájila diplomovou práci na téma „Vývoj a současný stav poznání života a díla Karla Čapka“.[1] Mezi tím se navíc v létě 1956 provdala a přestěhovala zpět do hlavního města.[2]

Od roku 1962 do následujícího roku pracovala coby literární lektorka v Pražské informační službě a mezi roky 1963 a 1965 jako odborná asistentka v Památníku národního písemnictví, kde připravovala výstavy o Karlu Čapkovi nebo o Franzi Kafkovi.[1] V létě roku 1965 se svojí rodinou i s maminkou ilegálně přes Jugoslávii emigrovala do Švédska.[2] Usadila se v Norrköpingu, kde od roku 1968 vyučovala na tamních středních školách češtinu, ruštinu a francouzštinu a dále na Stockholmské univerzitě vedla jazykové kurzy pro její posluchače. Od roku 1996 je v důchodu, ale přesto i nadále je hostující profesorkou češtiny na univerzitách ve Stockholmu a v Göteborgu.[1] Řadí se mezi aktivní propagátorky české literatury v zahraničí,[2] kde publikuje pod jménem Helena Kosek.[1]