Helena Emingerová
Helena Emingerová (17. srpna 1858, Praha-Nové Město[1] – 4. srpna 1943, Praha) byla ilustrátorka, grafička a malířka, pseudonym A. Holanová.
Helena Emingerová | |
---|---|
Vlastní podobizna, nedatováno, kresba, pastel, papír | |
Rodné jméno | Helena Maria Carolina Eminger |
Narození | 17. srpna 1858 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 4. srpna 1943 (ve věku 84 let) Praha Protektorát Čechy a Morava |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Národnost | česká |
Alma mater | Colarossiho akademie |
Povolání | ilustrátorka, grafička a malířka |
Příbuzní | Kateřina Emingerová sestra |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život a dílo
Narodila se v rodině JUDr. Johanna Emingera (1826–1876) a jeho manželky Julie, rozené Mužíkové (1828). Měla tři sourozence: Kateřinu (1856–1934), Julii (1860) učitelku a JUDr. Prokopa (1864) právníka.
Studovala soukromě u Karla Javůrka a v c. k. všeobecné kreslířské škole v Praze u Emila Reyniera (1882). Pokračovala studiem kresby u Wilhelma Dürra a techniky leptu u prof. M. Dasia v Mnichově (1888–1890) a poté navštěvovala kursy Gustava Courtoise na Colarossiho akademii v Paříži (1891).[2] Podnikla studijní cestu do Itálie (1891) a často jezdila do Mnichova za polskou malířkou Olgou Boznańskou a do Paříže za Františkem Bílkem a Zdenkou Braunerovou. Pobývala také v Rakousku, Uhrách, Polsku a Rusku. Poprvé vystavovala roku 1879 na výstavě Krasoumné jednoty, od roku 1898 se účastnila výstav SVU Mánes.[3]
Během studií kopírovala obrazy v drážďanské galerii (1882) a v mnichovské Pinakotéce (1884). Zabývala se figurální a portrétní tvorbou a patřila k zakladatelské generaci moderní české grafiky. Její oblíbenou technikou byl pastel a lept. Díky své sestře Kateřině, která se jako klavíristka a profesorka konzervatoře pohybovala v aristokratických rodinách, měla Helena možnost živit se jako malířka portrétů. Důležitou součástí jejího díla byla také sociální tematika.[4]
Poslední léta života strávila v Kostelci nad Černými lesy, kde vytvořila i několik kreseb a pláten s městskými motivy. Větší soubor jejích portrétních kreseb a grafických listů je ve sbírce Památníku národního písemnictví. V Praze III, bydlela na adrese Všehrdova 5.
Zemřela roku 1943 a byla pohřbena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech.[5]
Členství ve spolcích
Zastoupení ve sbírkách
- Národní galerie v Praze
- Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
- Galerie středočeského kraje v Kutné Hoře
- Galerie výtvarného umění v Chebu
- Oblastní galerie Liberec
- Galerie umění Karlovy Vary
- Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
- Galerie moderního umění v Hradci Králové
- Galerie výtvarného umění v Náchodě
- Památník národního písemnictví
Autorka knih
- Příroda a děti – Praha: Grosman a Svoboda
- Děti z opatrovny – Praha: V. Neubert, 1946
Katalogy
- Helena Emingerová 1858–1943. Výběr z díla – Mrázová Schusterová Marcela, kat. 32 s. Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1982
- Helena Emingerová (1858–1943) – Birnbaumová Breindlová Alžběta, kat. 8 s. Praha: Kruh výtvarných umělkyň (Tempo), 1950
Galerie
- Podobizna malířky Olgy Boznańské (1899)
- Studie děvčátka
- Portrét malíře Javůrka
- Portrét princezny Gabriela Lobkowicz
- Portrét Marie Kalašové, křídová kresba (1899)
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
- výtvarnéumělkyně. www.vytvarneumelkyne.cz [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online.
- EMINGEROVÁ Helena 17.8.1858-4.8.1943 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online.
- Kuthanová K., 2006/2007, s. 23–24, 35–36
- Naučná stezka Olšanské hřbitovy. stezky.info [online]. 2012-05-12 [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. (česky)
Literatura
- Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 86.
- Nový slovník československých výtvarných umělců. Příprava vydání Prokop Toman. Praha: Rudolf Ryšavý, 1936. 792 s.
- VÁGNEROVÁ, Sylvie. Hledání vlastního osudu. Helena Emingerová a její místo ve společnosti. České Budějovice: Filozofická fakulta JCU, 2004. Diplomová práce.
- Karáskova galerie: české výtvarné umění přelomu 19. a 20. století a první poloviny 20. století ve sbírce Karáskovy galerie. 1. vyd. Praha: Památník národního písemnictví 189 s. ISBN 978-80-87376-01-0, ISBN 80-87376-01-3. OCLC 852744161
- NYČOVÁ, Lucie. Žena jako tvůrce a objekt v českém moderním výtvarném projevu. [s. l.]: Ústí nad Labem: Filozofická fakulta UJEP, 2011. Dostupné online. Bakalářská práce.
- KUTHANOVÁ, Kateřina. Výtvarné umělkyně ve druhé polovině 19. století. 2007. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Prahl, Roman.
- KUTHANOVÁ, Kateřina. Autoportrét a sebereflexe malířky v 19. století v Čechách, In: Reflexe a sebereflexe ženy v české národní elitě 2. poloviny 19. století: sborník příspěvků z konference uspořádané ve dnech 23.–24. listopadu 2006 Národním archivem ve spolupráci s Archivem hlavního města Prahy – Praha: Scriptorium, 2007 s. 145–155.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Helena Emingerová na Wikimedia Commons
- Helena Emingerová v informačním systému abART
- Středočeská vědecká knihovna v Kladně: Emingerová, Helena, 1858–1943
- Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), rodina Johanna Emingera *1826