Heřman III. Braniborský

Narodil se jako syn Oty Dlouhého a Judity z Henneberku. V prosinci 1295 se po dvouletém zasnoubení oženil s Annou, dcerou rakouského vévody Albrechta Habsburského. Svazek dojednal strýc nevěsty, český král Václav,[2], Heřman se s mnoha dalšími významnými hosty zúčastnil Václavovy slavné korunovace roku 1297.[3]

Přestože byl zetěm Albrechta, podporoval Heřman jako hlava otonské větve rodu roku 1304 Václava. Svou roli zřejmě sehrál i Václavův příslib převodu práv k Míšeňsku.[4] Heřman tak společně s Václavem sdílel uvalení říšské klatby.[5] Králova důvěra k mladému markraběti byla taková, že mu při vojenském tažení do Uher svěřil správu Českého království[6] a také velení českého vojska při následné podzimní obraně Čech. Heřman společně s již zestárlým[7] Otou IV. Se šípem vyčkával u Nymburka[8] na vojska Albrechta Habsburského, u kterého nebylo jisté, zda se rozhodne napadnout Prahu či stříbronosnou Kutnou Horu. Habsburk se rozhodl pro stříbro a na hornickém městě pohořel, protože vojáci zdecimovaní otravou z vody plné stříbrné strusky nebyli schopní boje. Jeho ústup urychlily zvěsti o českém vojsku.[9] Na ustupující armádu říšských knížat Václav poslal své oddíly[10] a spořádaný ústup se tak nakonec změnil v útěk přes Vysočinu, která již v té době byla zasypána sněhem. Domů se vrátily pouze zbytky původního Albrechtova vojska.[11]

Václav zemřel již roku 1305 a Heřman jej následoval o tři roky později. Byl pohřben v cisterciáckém klášteře Lehnin.[1]