Hans Krása

Hans Krása (30. listopadu 1899 Praha[1] – 18. října 1944 Osvětim) byl československý hudební skladatel česko-německo-židovského původu.

Hans Krása
Základní informace
Narození30. listopadu 1899
Praha
Úmrtí17. října 1944 (ve věku 44 let)
Auschwitz-Birkenau
Žánryopera a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, korepetitor a dirigent
Nástrojeklavír
Manžel(ka)Eliška Kleinová (1943–1944)
SídloPraha I
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Krásův otec byl právník, z české rodiny, jeho matka pocházela z německo-židovské rodiny. V rodině bylo pět dětí. Hans, který už v dětství projevoval hudební nadání, měl rád ruskou a francouzskou literaturu. V jedenácti letech složil po drobných klavírních skladbách svou první orchestrální práci, která byla veřejně provedena lázeňským orchestrem v Salcburku.[2]

Hans navštěvoval Novoměstské reálné gymnázium a soukromě studoval skladbu na Německé akademii hudby a divadelního umění u Alexandra Zemlinského. Po zakončení studia následoval svého učitele do Berlína. Po studijních pobytech ve Francii jako žák Alberta Roussela, se živil jako korepetitor v Novém německém divadle v Praze. Současně komponoval a získával si jméno v pražském kulturním prostředí. Napsal hudbu k původní divadelní hře Adolfa Hoffmeistera, kterou v úpravě E.F.Buriana uvedlo divadlo D34 a Malá scéna Nového německého divadla v roce1935. Pod vlivem Mileny Jesenské se blíže seznámil s tvorbou českých literátů, především Otokara Březiny.[2]

Po vzniku Protektorátu Čech a Moravy se Hans krása stal členem společenství židovských umělců při pražském sirotčinci na Hagiboru. Založil zde pěvecký soubor, s nímž nastudoval dětské opery Paula Hindemitha a Jaroslava Křičky a v červenci 1941 i svou vlastní operu Brundibár.[2]

V Terezíně

10. srpna 1942 byl Hans Krása deportován transportem Ba 67, číslo 67 do koncentračního tábora v Terezíně a zde dostal vězeňské číslo 21 855.[3] Zde se významně podílel na organizaci kulturního života v táboře, a během svého pobytu v táboře zkomponoval další skladby. Jeho dětská opera Brundibár byla nejúspěšnějším představením terezínského tábora, kterou nastudoval ve scénické spolupráci s Františkem Zelenkou. Od 23. září 1943 (první uvedení v malém sále kasáren[4]) byla opera reprízována celkem více než padesátkrát. Některé scény z Brundibára se objevují také na záběrech nacistického propagandistického filmu Theresienstadt („Der Führer schenkt den Juden eine Stadt“).

V Terezíně byl několik měsíců ženatý s Eliškou Kleinovou, aby ji – coby samotnou ženu – zachránil před deportací do vyhlazovacího tábora.

V noci 16. října 1944 v Terezíně nastoupil Hans Krása do železničního vagónu transportu Er, číslo 940, jehož cílem byl KT Osvětim.[3] Ačkoli mu bylo teprve necelých 45 let, byl jako „starší“ muž téměř okamžitě po příjezdu poslán na smrt v plynové komoře.[5]

Kompoziční činnost
Plakát k opeře Brundibár (1943)

Hans Krása kompozičně vycházel vedle Alexandra Zemlinského také z tvroby Gustava Mahlera a Arnolda Schönberga.

Roku 1921 zaznamenal svůj první skladatelský úspěch s Písněmi pro orchestr op. 1 na text Christiana Morgensterna. V roce 1923 při pobytu v Paříži byla s úspěchem uvedena jeho Symfonie pro malý orchestr a Smyčcový kvartet.[2] Po dokončení Pěti písní, op. 4 pro zpěv a klavír se soustředil na velká vokálně instrumentální díla. V roce 1933 měla v Praze v rámci Májových slavností premiéru jeho opera Verlobung im Traum / Zásnuby ve snu pod taktovkou George Szella, za kterou obdržel Československou státní cenu[6].[2]

Roku 1938 napsal Krása společně s libretistou Adolfem Hoffmeisterem dětskou operu Brundibár, s níž se chtěl zúčastnit soutěže vypsané československým ministerstvem školství a osvěty. Soutěž se ovšem z důvodu vypuknutí druhé světové války nerealizovala. V roce 1941 byla opera tajně provedena v židovském sirotčinci v Praze na Hagiboru.Představení měl nastudovat Rafael Schächter, ale protože byl mezi tím poslán transportem do Terezína, hudebně operu řídil jeho syn Rudolf Schächter. Návrh kostýmů a režie představení byly dílem Františka Zelenky.

V roce 1943 byl Brundibár uveden v Terezíně. Pro produkce v Terezíně Krása složil i nové skladby: Smyčcové trio, Passacaglii, písně na verše Artura Rimbauda a další.[2]

Jméno Hanse Krásy nese pražské smyčcové kvarteto Krása Quartet.[7]

Citát
„ ...Ale i počet jejích představení překonala dětská opera Brundibár. K nastudování dal podnět Rafael Schächter, opět dřívější spolupracovník Burianův, jeden z nejvýraznějších umělců v kulturním životě ghetta. Operu napsal Hans Krása na starší libreto Adolfa Hoffmeistra. Skladatel Krása, kultivovaný, citlivý muzikant, se nedožil konce války – podobně jako jeho spolupracovníci Zelenka a Schächter... V Terezíně patřil Brundibár k obligátním pozoruhodnostem. Tisíce lidí slyšelo jeho melodie, stovky dětí prožily při zkouškách a představeních nejsilnější dojmy svých krátkých životů. “
— Norbert Frýd [8]

Dílo
Opery
Orchestrální díla
  • Orchestrální skladba, 1910, nedochováno
  • Orchestergrotesken mit begleitender Singstimme, op. 1 na texty Christiana Morgensterna, 1920
  • Symphonie für kleines Orchester, 3. věta se zpěvním hlasem na báseň Arthura Rimbauda, 1922
  • Ouvertura pro malý orchestr, 1943–1944
Komorní hudba
  • Smyčcový kvartet, 1913, nedochováno
  • Komorní hudba pro cembalo a 7 nástrojů, 1935–1936
  • Téma s variacemi pro smyčcový kvartet, 1935–1936
  • Tanec pro smyčcové trio, 1943
  • Passacaglia a fuga pro smyčcové trio, 1943
Ostatní

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a obřízce
  2. CODR, Milan; ČERVINKOVÁ, Blanka. Přemožitelé času sv. 18. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Hans Krása, s. 102–106.
  3. Databáze obětí Holocaustu : Jan Krása [online]. Institut Terezínské iniciativy, rev. 2014-04-02 [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. (česky, něměeky, anglicky)
  4. František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 390
  5. Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 1941 – 1945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 74, 108
  6. Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 1941 – 1945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 108
  7. Krása Quartet [online]. Krása Quartet [cit. 2017-10-29]. Dostupné online. (česky a něměcky)
  8. František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 223
  9. Anne Sofie von Otter – "Refuge in Music" – Terezin (Theresienstadt) [online]. jpc-Schallplatten-Versandhandelsgesellschaft mbH [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. (německy)
  10. Refuge in Music [online]. Imdb.com [cit. 2018-08-05]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.