Hans Janowitz

Hans Janowitz se narodil 2. prosince 1890 v Poděbradech jako jedno ze čtyř dětí Gustava Janowitze (1849–1923), podílníka v továrně na řepkový olej v Brandýse nad Labem, a Hermine, roz. Schükové (1866–1924), dcery advokáta z Červených Janovic.[3] Janowitzův otec byl původně pianistou, navštěvoval pražskou konzervatoř, již musel předčasně opustit poté, co onemocněl tuberkulózou. Od té doby žil na venkově, kde převzal rodinný podnik, který později rozšířil o rafinérii na řepkový olej v Poděbradech.[4] Jeho mladší bratr Franz Janowitz byl básník, další bratr Otto Janowitz byl hudebník a sestra Ella byla provdána za advokáta.[5]

Janowitz vyrůstal v jazykově českém prostředí. Roku 1900 nastoupil na pražské německé gymnázium, odkud roku 1905 přestoupil na čtyřletou Pražskou obchodní akademii. Roku 1908 složil maturitu a odešel do Mnichova, kde pracoval v podniku obchodujícím s obilím a připravoval se na budoucí vedení rodinné firmy. Zároveň na mnichovské univerzitě navštěvoval přednášky z historie a sociologie.[6]

Od dob studii psal a publikoval básně a krátké prózy v němčině. Pohyboval se mezi pražskými německy psajícími literáty, znal se s Franzem Kafkou, Franzem Werfelem a Maxem Brodem (publikoval v jeho ročence Arkadia).[7] Přátelil se i s Egonem Erwinem Kischem.[5] Roku 1912 odešel do Hamburku, kde se věnoval divadlu. V divadle Deutsches Schauspielhaus byl asistentem režie, hercem a autorem dramatu Ein Prager Fastnachtspiel aus dem Jahre z roku 1913.[6]

Jeho divadelní kariéru přerušilo vypuknutí první světové války. Hans Janowitz bojoval jako důstojník na východní (haličské) frontě. Ve válce ztratil bratra Franze, což jej přivedlo k pacifismu.[6]

Dobový plakát k filmu Kabinet doktora Caligariho

Po válce žil v Berlíně, kde se zapojil do tamního kulturního života. Prosadil se jako autor řady filmových scénářů. Mimo jiné byl (s Carlem Mayerem) spouautorem scénáře filmového hororu Kabinet doktora Caligariho z roku 1920.[3] Dva filmy podle jeho scénáře naročil rovněž Friedrich Wilhelm Murnau. Janowitz se věnoval také divadlu. Společně s Emilem Arturem Longenem spoluzaložil známý berlínský kabaret Wilde Bühne,[5] fungující od září 1921 v suterénu divadla Theater des Westens.[2] Pro Wilde Bühne také psal tzv. asfaltové balady, později vydané knižně.[6]

Roku 1923 se Hans Janowitz kvůli smrti svého otce vrátil do Poděbrad, kde převzal vedení rodinného podniku. Jeho přičiněním olejna prosperovala a výroba v její poděbradské filiálce byla významně rozšířena.[8]

I po návratu do Poděbrad Janowitz pokračoval ve svém literárním díle. Roku 1923 dokončil román Jazz, ve kterém zúročil roky života v pulzující německé metropoli. Roku 1928 také vydal básnickou sbírku věnovanou památce svého bratra Franze.[9]

Po německé okupaci roku 1939 se Janowitz jako Žid v obavě o další existenci rozhodl emigrovat do USA (o rok dříve do USA odešel i jeho bratr Otto[5]). V kultuře se mu však prosadit nepodařilo. Zpočátku se v Hollywoodu neúspěšně pokusil restartovat svou filmařskou kariérou remakem hororu Kabinet Dr. Caligariho, tentokrát pojatého jako alegorie nacistického Německa. Vydavatele si nenašla ani jeho literární práce.[9] Když neuspěl, usadil se v New Yorku, založil firmu na výrobu parfémů[3] a začal se politicky angažovat, například v židovské organizaci HIAS (Hebrew Sheltering and Immigrant Society).[7]

Po válce se Janowitz nesměl vrátit do Československa. Přestože část jeho rodina byla oběti holokaustu (např. sestra Ella), úředně byl jakožto německy mluvící Žid považován považován za Němce.[9] Přitom ještě v 50. letech Janowitz psal část své korespondence česky a podepisoval se Hanuš.[6] Roku 1950 Janowitz získal americké občanství. V USA žil až do své smrti roku 1954.[10]