HC Verva Litvínov

Mužstvo hrálo nejprve na zamrzlém házenkářském hřišti. Od roku 1952 se postupně z I. A třídy přes krajský přebor a oblastní soutěž propracovalo do celostátní soutěže, která se posléze změnila ve druhou ligu. V té době klub hrál již celý rok na stadionu s umělou ledovou plochou vybudovaném v roce 1955. V roce 1959 Litvínov vyhrál dvanáctičlennou druhou ligu a postoupil do nejvyšší soutěže, kde se nachází dodnes.

Nováček soutěže ovšem velmi dlouho čekal na výraznější úspěch a pravidelně obsazoval místa ve druhé polovině tabulky. Často bojoval o holé udržení. V roce 1962 měl dokonce podle tabulky sestoupit, ale Tatra Kolín svého práva na postup z druhé ligy nevyužila. Po této sezóně zde sbíral tři roky první trenérské zkušenosti mistr světa z roku 1949 Augustin Bubník. Za jeho působení vysílal Litvínov do reprezentace na mistrovství světa a zimní olympijské hry útočníka Jaroslava Waltera, což byl první drobný úspěch, kterým dal tým o sobě vědět. Navíc se v roce 1965 dočkala zastřešení ledová plocha. V polovině 60. let také přišel první úspěch při práci s mládeží, když starší dorostenci získali titul přeborníka tehdejšího Československa. Někteří se vzápětí objevili i v kádru prvního družstva mezi dospělými. Nad všemi vynikal střední útočník Ivan Hlinka, který v 16 letech hrál ligu a v 19 již oblékl reprezentační dres. Zdatně mu sekundoval i obránce Jiří Bubla, který se s ním posléze v 70. letech stal trojnásobným mistrem světa.

Čekání na týmový posun trvalo ale dále. Až v roce 1975 mužstvo zakončilo sezónu v první polovině tabulky na 4. místě a navíc také poprvé s aktivním poměrem branek. Hlinka se podílel na plné polovině gólů svého týmu, když nasbíral 78 kanadských bodů za 36 gólů a 42 přihrávek, v čemž neměl v lize konkurenci. Ve stejném roce se podařilo vyhrát republikový přebor i starším žákům. Po velkém výkyvu směrem dolů skončil Litvínov v roce 1978 nečekaně na 2. místě a Ivan Hlinka, nejlepší nahrávač ligy ročníku s 39 asistencemi, vyhrál anketu Zlatá hokejka. Od prvních mistrovství světa do 20 let ve druhé polovině 70. let mládežnická líheň Litvínova zásobovala i náš juniorský reprezentační výběr. Obránce Arnold Kadlec posléze získal i seniorskou zlatou medaili ze šampionátu v Praze 1985.

Počátek 80. let sice znamenal rozloučení s Hlinkou a Bublou, kteří mohli oficiálně odejít do NHL, ale na jejich místa se již tlačili další úspěšní mladíci. Ještě před dovršením 18 roku věku se v týmu postupně dobře adaptovali útočníci Vladimír Růžička, Petr Rosol a Petr Klíma. Všichni reprezentovali na mistrovství světa do 20 let a první dva se s obránci Kadlecem a Eduardem Uvírou, který do Litvínova přišel z Opavy, stali v roce 1985 v Praze mistry světa. Klímu o šampionát připravilo zranění, ale díky emigraci se stal v dresu Edmontonu v roce 1990 druhým litvínovským hokejistou, jehož jméno je vyryto na Stanley Cupu. O čtyři roky ho předstihl ještě mladší emigrant obránce Petr Svoboda, který v NHL nejprve oblékl dres Montrealu.

Litvínov zatím na domácí scéně upevňoval svou pozici, když pravidelně končil v horní polovině tabulky, ale na úplný vrchol až příliš útočně laděné mužstvo nedosáhlo. V roce 1984 tým zopakoval 2. místo, čemuž velmi pomohlo domácí prostředí, kde zaznamenal ztráty jenom při 2 remízách z 22 utkání. Růžička se tehdy poprvé stal nejlepším střelcem ligy s 31 góly a zároveň i nejproduktivnějším hráčem ligy s 54 body. Tyto své úspěchy v dalších sezónách dokázal zopakovat a v roce 1986 v dresu Litvínova získal svou první Zlatou hokejku. Rozvoj hokeje v Litvínově podpořilo i dokončení druhé kryté haly v roce 1982. Následovala neuvěřitelná série šesti republikových dorosteneckých titulů v období 1985 – 1990, která se projevila i v juniorech, kde Litvínov triumfoval na republikové úrovni v roce 1989.

Na seniorské úrovni ve druhé polovině 80. let přišly opět výkyvy, které někdy ani nedovolily mužstvu proniknout do nově zavedeného systému play-off. Když bylo nejhůře, sestoupil v lednu 1987 trenér Ivan Hlinka z lavičky a oblékl opět hráčský dres. Do týmu však již pronikali noví mladí hráči jako útočníci Robert Kysela, v roce 1987 sotva 16letý Robert Reichel, Josef Beránek ml., Robert Lang, Martin Ručinský, obránce Jiří Šlégr, brankář Zdeněk Orct z Liberce, kteří se v budoucnu stali olympijskými vítězi a světovými mistry. V roce 1990 Litvínov v play off získal 3. místo a opět měl ve svém středu nejlepšího střelce a muže kanadského bodování celé ligy, kterým se stal Reichel se 48 góly a 82 body, a k tomu ještě nejlepšího nahrávače Rosola se 38 asistencemi.

I bez Reichela zaznamenal Litvínov v další sezóně, kterou poznamenal po změně společenských poměrů již oficiální hromadný odchod hráčů do zámoří, třetí výrazný úspěch v historii klubu. Po 3. místě v základní části se probojoval do finále play off, v němž nestačil na Jihlavu. Úspěch se odrazil i ve vyhlašování různých ocenění, když se Hlinka stal nejlepším trenérem a Šlégr nejlepším obráncem ligy. Na podzim 1991 klub přišel o Beránka a Ručinského, kteří nedbali platných smluv a nevrátili se s reprezentací z Kanadského poháru, aby mohli hrát NHL. Do kádru se tedy začleňovali další mladíci, mezi nimiž vynikl zejména budoucí olympijský vítěz útočník Jan Čaloun. V posledních dvou federálních sezónách sice mužstvo vždy po konci play off o jednu příčku kleslo, ale v roce 1993 Litvínov poprvé vyhrál alespoň základní část soutěže. V posledním ročníku československé ligy si korunu krále střelců odnesl Čaloun za 44 branek a celý ročník v Litvínově odehrál kanadský útočník Lloyd Pelletier.

Mezi roky 1992 a 1998 získali litvínovští dorostenci dalších 5 celorepublikových titulů. V české extralize se do kádru zařadil útočník Tomáš Vlasák a tým opět pravidelně postupoval do play off. Na počátku sezóny v roce 1994 se v době stávky v NHL v litvínovském dresu na jistou dobu objevili i Lang, Ručinský, Šlégr a Svoboda. Finále play off se ale do města vrátilo až v sezóně následující. Ani v roce 1996 však Litvínov na celkový primát v lize nedosáhl, protože nezastavil v té době kralující Vsetín. Na post brankářské jedničky se po čtyřech sezónách propracoval Petr Franěk a v obraně se na dva roky zabydleli obránci Normunds Sejejs z Lotyšska a Sergej Butko z Ruska. Josef Beránek st. byl vyhlášen nejlepším ligovým trenérem a Vladimír Jeřábek, který byl u všech litvínovských druhých míst v historii klubu, veteránem ligy. Další tři sezóny byly ve znamení ústupu z pozic, když se tým dvakrát nedokázal probojovat do play off. Probíhala obměna kádru, ale doplňování schopnými mladíky začínalo váznout, ačkoli starší žáci získali v letech 1995 a 2000 celorepublikové tituly.

V roce 2000 se Litvínov ještě jednou protlačil v play off mezi nejlepší čtyři mužstva, na čemž měli výraznou zásluhu navrátilci v útoku Reichel, Jan Alinč a Rosol. O rok později šel tým po základní části do play off dokonce ze 4. pozice a jeho dres oblékal nejproduktivnější obránce ligy Karel Pilař. Stejně jako v předchozím roce přemohla Litvínov v play off Sparta, ale tentokrát se to stalo již ve čtvrtfinále. Do následující sezóny vstupoval tým i přes návrat Klímy značně oslabený a až v posledním kole na ledě Kladna začátkem března 2002 Litvínov výhrou odmítl nutnost hrát baráž o setrvání v extralize. V mezisezónní přestávce ovšem potom Litvínov vyhrál hokejový pohár (Tipsport cup). Na play off se zde nicméně čekalo až do sezóny začínající na podzim 2004, v níž probíhala tentokrát celoroční výluka NHL, která do domovského dresu poslala útočníky Ručinského s Reichelem a obránce Šlégra se Škoulou. Dokonalou senzací však byl v půlce sezóny návrat Čalouna, který ve 24 utkáních vstřelil 28 branek. Kvůli zraněním různých hráčů ale Litvínov postoupil do play off jenom díky lepším vzájemným zápasům s Plzní a posléze vypadl ve čtvrtfinále s obhájcem titulu ze Zlína. Jiří Šlégr se po mistrovství světa ve Vídni 2005 zařadil jako jeden z prvních Čechů mezi velmi pomalu se rozrůstající celosvětový klub hráčů, kteří získali zlato na MS, ZOH a jsou i držiteli Stanley cupu (viz Zlatá trojkoruna). V klubu působí maskot Vervák(Gepard). V sezóně 2014/2015 dokázala Verva získat titul mistra, když ve finále v sedmém zápase porazila HC Oceláři Třinec 2:0 na jeho ledě.

• Jiří Bubla (MS 1972, 1976, 1977)
• Josef Beránek ml. (ZOH 1998)
• Jan Čaloun (ZOH 1998, MS 1999)
• Petr Franěk (MS 1996)
• Ivan Hlinka (MS 1972, 1976, 1977, 1999 - trenér, ZOH 1998 - trenér)
• Arnold Kadlec (MS 1985)
• Lukáš Kašpar (MS 2010)
• Petr Klíma (SC 1990)
• Robert Kysela (MS 1996)
• Robert Lang (ZOH 1998, MS 1996)
• Karel Pilař (MS 2001)
• Robert Reichel (ZOH 1998, MS 1996, 2000, 2001)
• Petr Rosol (MS 1985)
• Martin Ručinský (ZOH 1998, MS 1999, 2001, 2005)
• Vladimír Růžička (ZOH 1998, MS 1985, 2005 - trenér, 2010 - trenér)
• Petr Svoboda (ZOH 1998, SC 1986)
• Martin Škoula (SC 2001)
• Jiří Šlégr (ZOH 1998, MS 2005, SC 2002)
• Eduard Uvíra (MS 1985)

• Jan Alinč
• Jan Benda
• Josef Beránek ml.
• Vladimír Jeřábek
• Kamil Kašťák
• Vojtěch Kubinčák
• Vlastimil Kroupa
• Zdeněk Orct
• František Procházka
• Ivo Prorok
• Michal Trávníček
• Jaroslav Walter
• Miroslav Kluc

• Nejdelší série výher – 9 (1977/1978)
• Nejdelší série proher – 10 (2017/18)
• Nejdelší série bez výhry – 14 (1961/1962)
• Nejdelší série bez prohry – 12 (1982/1983)
• Nejvyšší průměrná návštěva – 7 070 diváků na utkání (1977/1978)
• Nejvyšší návštěva na jedno domácí utkání – 32 009 diváků na Open Air v Drážďanech (2019/2020)

• Nejvíce zápasů v historii - 1076 Michal Trávníček
• Nejvíce gólů v historii – 346 Ivan Hlinka, 255 Viktor Hübl 248, Josef Ulrych
• Nejvíce bodů v jedné sezóně – 82 Robert Reichel (1989/1990)
• Nejvíce gólů v jedné sezóně – 48 Robert Reichel (1989/1990)
• Nejvíce nahrávek v jedné sezóně – 43 Ivan Hlinka (1974/1975) a Vladimír Jeřábek (1995/1996)
• Nejvícekrát nejlepší střelec klubu – 9x Ivan Hlinka (1971 až 1978, 1981)
• Nejvíce gólů z pozice obránce v jedné sezóně – 21 Jiří Bubla

• Vítěz kanadského bodování československé ligy – Ivan Hlinka (1974/1975), Vladimír Růžička (1983/1984 a 1985/1986), Robert Reichel (1989/1990), Viktor Hübl (2014/2015)
• Nejlepší střelec ligy – Vladimír Růžička (1983/1984, 1984/1985, 1985/1986, Robert Reichel (1989/1990), Jan Čaloun (1992/1993)
• Nejproduktivnější obránce nejvyšší soutěže – Karel Pilař (2000/2001)
• Zlatá hokejka – Ivan Hlinka (1978), Vladimír Růžička (1986)
• Členové Klubu hokejových střelců deníku Sport – Ivan Hlinka, Vladimír Růžička, Petr Rosol, Robert Kysela, Robert Reichel
• Triple Gold Club - Jiří Šlégr - vítěz zimních olympijských her (Nagano '98), vítěz mistrovství světa (Vídeň a Innsbruck '05) a vítěz NHL (s týmem Detroit Red Wings '02)
• Nejlepší brankář Extraligy - Pavel Francouz (2012/2013, 2014/15)

Stručný přehled

Zdroj: [4][5][6]

• 1954–1955: Přebor Ústeckého kraje – sk. B (3. ligová úroveň v Československu)
• 1955–1956: Oblastní soutěž – sk. E (3. ligová úroveň v Československu)
• 1956–1957: 2. liga – sk. B (2. ligová úroveň v Československu)
• 1957–1959: 2. liga – sk. A (2. ligová úroveň v Československu)
• 1959–1993: 1. liga (1. ligová úroveň v Československu)
• 1993– : Extraliga (1. ligová úroveň v České republice)

Jednotlivé ročníky

Zdroj: [4][5][6]

Legenda: červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže

Československo (1954 – 1993)
Ročník	Soutěž	Úroveň	PK	ZČ	Play-off	Cel. um.	Pozn.
1954/1955	Přebor Ústeckého kraje – sk. B	3.	?	1.	Titul přeborníka Ústeckého kraje nad TJ Secheza Lovosice	1.	Reorganizace
1955/1956	Oblastní soutěž – sk. E	3.	4	1.		1.	Postup
1956/1957	2. liga – sk. B	2.	6	4.		4.
1957/1958	2. liga – sk. A	2.	9	4.		4.
1958/1959	2. liga – sk. A	2.	12	1.		1.	Postup
1959/1960	1. liga	1.	12	8.		8.
1960/1961	1. liga	1.	12	8.		9.
1961/1962	1. liga	1.	12	11.		11.
1962/1963	1. liga	1.	12	8.		7.
1963/1964	1. liga	1.	12	9.		8.
1964/1965	1. liga	1.	12	9.		8.
1965/1966	1. liga	1.	10	9.		9.
1966/1967	1. liga	1.	10	9.		9.
1967/1968	1. liga	1.	10	7.		7.
1968/1969	1. liga	1.	10	8.		8.
1969/1970	1. liga	1.	10	9.		9.
1970/1971	1. liga	1.	10	8.		8.
1971/1972	1. liga	1.	10	9.		9.
1972/1973	1. liga	1.	10	7.		7.
1973/1974	1. liga	1.	12	8.		8.
1974/1975	1. liga	1.	12	4.		4.
1975/1976	1. liga	1.	12	11.		11.
1976/1977	1. liga	1.	12	9.		9.
1977/1978	1. liga	1.	12	2.		2.
1978/1979	1. liga	1.	12	5.		5.
1979/1980	1. liga	1.	12	11.		11.
1980/1981	1. liga	1.	12	5.		5.
1981/1982	1. liga	1.	12	3.		3.
1982/1983	1. liga	1.	12	6.		6.
1983/1984	1. liga	1.	12	2.		2.
1984/1985	1. liga	1.	12	7.		7.
1985/1986	1. liga	1.	12	2.	Semifinále (prohra 2:3 na zápasy s ASD Dukla Jihlava)	4.
1986/1987	1. liga	1.	12	9.		9.
1987/1988	1. liga	1.	12	5.	Čtvrtfinále (prohra 0:3 na zápasy s ASD Dukla Jihlava)	6.
1988/1989	1. liga	1.	12	8.	Čtvrtfinále (prohra 0:3 na zápasy s TJ Tesla Pardubice)	8.
1989/1990	1. liga	1.	12	8.	Semifinále (prohra 0:3 na zápasy s HC Dukla Trenčín)	3.
1990/1991	1. liga	1.	12	3.	Finále (prohra 1:3 na zápasy s ASD Dukla Jihlava)	2.
1991/1992	1. liga – sk. Západ	1.	7	2.	Semifinále (prohra 1:3 na zápasy s HC Dukla Trenčín)	3.
1992/1993	1. liga	1.	14	1.	Semifinále (prohra 2:3 na zápasy s HC Vítkovice)	4.
Česko (1993 – )
Ročník	Soutěž	Úroveň	PK	ZČ	Play-off	Cel. um.	Pozn.
1993/1994	Extraliga	1.	12	8.	Čtvrtfinále (prohra 1:3 na zápasy s HC Kladno)	8.
1994/1995	Extraliga	1.	12	8.	Čtvrtfinále (prohra 1:3 na zápasy s HC Dadák Vsetín)	8.
1995/1996	Extraliga	1.	14	4.	Finále (prohra 1:4 na zápasy s HC Petra Vsetín)	2.
1996/1997	Extraliga	1.	14	9.	Ne	9.
1997/1998	Extraliga	1.	14	7.	Čtvrtfinále (prohra 1:3 na zápasy s HC Vítkovice)	7.
1998/1999	Extraliga	1.	14	9.	Ne	9.
1999/2000	Extraliga	1.	14	7.	Semifinále (prohra 0:3 na zápasy s HC Sparta Praha)	4.
2000/2001	Extraliga	1.	14	4.	Čtvrtfinále (prohra 2:4 na zápasy s HC Sparta Praha)	7.
2001/2002	Extraliga	1.	14	13.	Ne	13.
2002/2003	Extraliga	1.	14	11.	Ne	11.
2003/2004	Extraliga	1.	14	10.	Ne	10.
2004/2005	Extraliga	1.	14	8.	Čtvrtfinále (prohra 2:4 na zápasy s HC Hamé Zlín)	8.
2005/2006	Extraliga	1.	14	12.	Ne	12.
2006/2007	Extraliga	1.	14	12.	Ne	12.
2007/2008	Extraliga	1.	14	5.	Čtvrtfinále (prohra 1:4 na zápasy s HC Energie Karlovy Vary)	5.
2008/2009	Extraliga	1.	14	3.	Čtvrtfinále (prohra 0:4 na zápasy s HC Energie Karlovy Vary)	6.
2009/2010	Extraliga	1.	14	10.	Předkolo (prohra 2:3 na zápasy s HC Slavia Praha)	10.
2010/2011	Extraliga	1.	14	8.	Čtvrtfinále (prohra 2:4 na zápasy s HC Oceláři Třinec)	8.
2011/2012	Extraliga	1.	14	13.	Ne	13.	sk. o udr.
2012/2013	Extraliga	1.	14	6.	Čtvrtfinále (prohra 3:4 na zápasy s HC Škoda Plzeň)	6.
2013/2014	Extraliga	1.	14	11.	Ne	11.	sk. o udr.
2014/2015	Extraliga	1.	14	2.	Finále (výhra 4:3 na zápasy nad HC Oceláři Třinec)	1.
2015/2016	Extraliga	1.	14	13.	Ne	13.	Baráž
2016/2017	Extraliga	1.	14	5.	Čtvrtfinále (prohra 1:4 na zápasy s Mountfield HK)	7.
2017/2018	Extraliga	1.	14	14.	Ne	14.	Baráž
2018/2019	Extraliga	1.	14	11.	Ne	11.	sk. o udr.
2019/2020	Extraliga	1.	14	12.	Ne	12.
2020/2021	Extraliga	1.	14	11.	Předkolo (prohra 0:3 na zápasy s Mountfield HK)	12.
2021/2022	Extraliga	1.	15	13.	Ne	13.
2022/2023	Extraliga	1.	15

• Stav po sezoně 2014/15.

• Stav po sezoně 2014/15 (do soupeře HC Sparta Praha)

       klub se účastní sezony 2014/15.

• HC Verva Litvínov (ženy) – klub ženského ledního hokeje
• HC Verva Litvínov - HC Sparta Praha (hokejový zápas na otevřeném hřišti leden 2020 Německo, Drážďany, winter classic, Open Air)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu HC Verva Litvínov na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (česky)
• HC Verva Litvínov na Facebooku (česky)