Gustav V.

Gustav se narodil jako první ze čtyř synů švédského a norského krále Oskara II. a jeho manželky Žofie Nassavské. Do roku 1905 byl následníkem norského trůnu. Na švédský trůn nastoupil po otcově smrti v roce 1907 a setrval na něm do své smrti v roce 1950. Byl zastáncem reforem a velmi dbal na dodržování konstitučního systému.

Za jeho panování bylo ženám přiznáno volební právo. V zahraniční politice došlo za jeho vlády k těsnému spojenectví skandinávských zemí, třebaže Norsko v roce 1905 vyhlásilo na Švédsku nezávislost. V období jeho vlády proběhly obě světové války, během nichž se snažil – přes své proněmecké sympatie – zachovat neutralitu své země, což se Švédsku – především díky němu – podařilo. Za druhé světové války nicméně prováděl politiku jistého diplomatického sbližování s Německem a s některými nacistickými prominenty.

Jako dítě byl Gustav slabé tělesné konstituce, ale díky soustavné tělesné výchově vyrostl ve vysokého štíhlého muže atletické postavy, jenž se dožil vysokého věku.

Gustav V. má velké zásluhy o rozvoj tenisu ve Švédsku – do té doby zde byl velmi řídce praktikovaným sportem, ale díky královu aktivnímu hraní se v této zemi stal velmi populární. Hrát tenis se Gustav naučil za svého pobytu ve Velké Británii v roce 1878 a po návratu do Švédska založil v zemi první tenisový klub, v roce 1936 pak založil Královský pohár – důležitý evropský halový turnaj. Sám byl vynikajícím tenistou; jako "Pan G" mnohokrát hrál na francouzské Riviéře, nejraději v mixu s tehdejšími hvězdami ženského tenisu, mj. se Suzanne Lenglenovou a Jadwigou Jędrzejowskou, a to do pozdního věku.

V době 2. světové války intervenoval u německé vlády za lepší zacházení s vězněnými tenisty Jeanem Borotrou a Gottfriedem von Crammem. V roce 1980 byl poctěn členstvím v Mezinárodní tenisové síni slávy.

Čtyři generace dynastie Bernadotte na fotografii z 15. června 1906: dědičný princ Gustav (vlevo) a jeho syn princ Gustav Adolf (budoucí král Gustav VI. Adolf); uprostřed král Oskar II. s malým princem Gustavem Adolfem

Dne 20. září roku 1881 se princ Gustav oženil s bádenskou princeznou Viktorií (1862–1930), dcerou bádenského velkovévody Fridricha I. Z manželství vzešli tři synové:

• Gustav VI. Adolf (1882–1973), v letech 1950–1973 švédský král
• Vilém Švédský (1884–1965);
• Erik Švédský (1889–1918).

Bylo veřejným tajemstvím, že král je homosexuál a často se to ani nepokoušel skrývat. (Zde je nutno mít na paměti, že v této době byla homosexualita nejen společensky nepřijatelná, ale i trestná.) Jeho vztah s Kurtem Haijbym byl předmětem aféry, během níž vyšlo najevo, že mu koruna platila velké sumy za mlčení (170 000 korun), že byl dvakrát nucen opustit zemi a že byl neoprávněně hospitalizován na psychiatrii. Král o tom pravděpodobně nevěděl nebo to přinejmenším sám přímo neinicioval. Podrobnosti odhalil na počátku 50. let Vilhelm Moberg.

V roce 1948 proběhly velké oslavy Gustavových devadesátin. Byla při nich patrná králova zjevná fyzická zchátralost; při otevření parlamentu v roce 1950 byl trůn prázdný.

Gustav V. zemřel ráno dne 29. října roku 1950 v paláci Drottningholm na komplikace bronchitidy. Se 43 lety panování byl nejdéle vládnoucím monarchou na švédském trůně (vyjma Magnuse II. Erikssona, který seděl na švédském trůně 45 let, z nichž ovšem 12 nemohl pro svůj nízký věk vládnout aktivně). 9. listopadu byl pohřben v kostele Riddarholmen ve Stockholmu.