Žofie Nasavská

Žofie se narodila jako nejmladší, dvanácté dítě vévody Viléma Nasavského z jeho druhého manželství s Paulinou von Württemberg. Její otec zemřel v roce 1839, když jí byly tři roky a vévodou nasavským se stal jeho nejstarší syn Adolf, o devatenáct let starší než Žofie.

V jejím dětství a mládí se jí dostalo svědomité výchovy a vzdělání prostřednictvím pečlivě vybraných profesorů. Vynikala především ve studiu historie, jazyků a ve hře na piano.

Po smrti své matky v roce 1856 se Žofie přestěhovala do sídla své nejstarší sestry, princezny Marie Vilemíny, vévodkyně Wied. Na zámku Monrepos nedaleko Neuwiedu se Žofie seznámila s Oskarem, vévodou z Östergötlandu, druhým synem švédského krále Oskara I. Po třech měsících, 25. září, vévoda požádal o Žofiinu ruku.

Svatba se uskutečnila na zámku Biebrich 6. července roku 1857. Dva týdny poté novomanželé odcestovali do Švédska, kde Žofie dostala titul vévodkyně z Östergötlandu. V době Žofiina příchodu na švédský královský dvůr byla královská rodina v těžké situaci: král Oskar I. byl velmi vážně nemocen a regentem byl korunní princ Karel. Žofie byla přítelkyní jeho manželky Luisy Oranžsko-Nasavské a byla její oporou při úmrtí jejího jediného syna v roce 1854 a nemožnosti mít další děti.

Skutečnost, že Karel XV. neměl mužského dědice, znamenala, že Oskar a Žofie, potažmo jejich potomci, se stali nejbližšími osobami v následnictví švédského trůnu.

16. června roku 1858 se narodil Žofiin první syn. Celkem z manželství Žofie a Oskara II. vzešli čtyři potomci, všichni synové:

1. Gustav (1858–1950); švédský král v letech 1907–1950;
2. Oskar (1859–1953); vévoda z Gotlandu do roku 1888, poté hrabě z Wisborgu;
3. Karel (1861–1951); vévoda z Västergötlandu;
4. Evžen Napoleon (1865–1947); vévoda z Närke;

Žofie si získala popularitu, když se rozhodla nechat vzdělávat své syny v soukromé škole společně s dětmi řadových občanů. Předtím byli princové vzděláváni v paláci odděleně.

18. září roku 1872 zemřel král Karel XV. a Oskar se stal novým králem Švédska a Norska. Žofie byla korunována spolu s ním 12. května roku 1873.

Žofie se odstěhovala ze Stockholmu před zvěstmi o Oskarově nevěře. Vévodkyně byla nepevného zdraví, jež se s přibývajícími lety zhoršovalo. Trpěla anemií, stálými křečemi, onemocněním kostí a cév. Byla rovněž operována pro rakovinu; zákrok sice potlačil původní chorobu, způsobil však, že Žofie měla problémy s chůzí, takže se musela pohybovat na kolečkovém křesle. Téměř invalidní Žofie trávila čas intenzivním čtením.

Každé léto královna navštěvovala Norsko. Její letní rezidence v této zemi se nacházela nedaleko města Kongsvinger.

Žofie nebyla nakloněna výběru Viktorie Bádenské jako nevěsty pro korunního prince Gustava a jejich vztahy po svatbě v roce 1907 a příchodu Viktorie na švédský královský dvůr nikdy nebyly dobré.

Nemocnice Sophiahemmet

Královna byla silně ovlivněna činností Florence Nightingalové. Poté, co navštívila řadu nemocnic v Londýně, pojala plán založit školu pro ošetřovatelky ve Švédsku. 1. ledna roku 1884 vznikl s jejím přispěním domov pro ošetřovatelky a společně se svým manželem založila 14. prosince roku 1887 novou nemocnici, Sophiahemmet, která fungovala také jako škola pro ošetřovatelky.

Po smrti Oskara II. v roce 1907 se Žofie stáhla z veřejného života. Její poslední veřejné vystoupení bylo 3. prosince roku 1913, kdy se účastnila promoce své vnučky v Sophiahemmetu. Necelý měsíc poté, 30. prosince téhož roku ve Stockholmu zemřela.