Medvěd grizzly

Název grizzly pochází z anglického slova „grizzled“, které znamená šedovlasý. Přestože grizzly má opravdu šedé chlupy ve své srsti, biolog George Ord, který jej formálně pojmenoval roku 1815, myslel, že se mu říká „grisly“, což znamená hrozný nebo příšerný a odtud pochází latinský název horribilis.

Většina dospělých samic grizzlyho váží 130 až 200 kilogramů, zatímco samci dosahují váhy mezi 180 a 360 kilogramy. Průměrná délka dospělého jedince je téměř dva metry, ramena má ve výšce jednoho metru a ve stoje měří až 2,5 metru. Novorozená medvíďata mohou vážit i méně než 500 gramů. V oblasti řeky Yukon se dokonce vyskytují dospělé samice, které nepřesahují váhu 100 kilogramů. Na druhou stranu, příležitostně se vyskytují dospělí samci, kteří daleko přesahují průměrné parametry a váží až 680 kilogramů. Přestože se v srsti grizzlyho vyskytují chlupy od béžových po téměř černé, srst má celkově hnědou barvu a většina chlupů má bílé konečky. Na ramenou mají výrazný hrb, kterým se dají snadno odlišit od baribala, který žádný hrb nemá.

Grizzly na Aljašce, nejsevernější oblasti jeho rozšíření.

Samice a mládě s GPS obojkem v nejjižnější oblasti svého rozšíření, Yellowstonském národním parku.

Medvědi hnědí se vyskytují v Asii, Evropě i Severní Americe, což z nich dělá jeden z nejrozšířenějších medvědích druhů na světě. Jeho předchůdci pocházeli z Eurasie a do Severní Ameriky se dostali před přibližně 50 tisíci lety. V evoluční době to není dlouhý čas, takže jsou grizzlyové stále velice podobní medvědům, kteří obývají Asii a Evropu.

V Severní Americe kdysi grizzlyové obývali území od Aljašky až po Mexiko, na východ pak jejich rozšíření ohraničoval Hudsonův záliv. Nyní se nachází pouze na Aljašce, na většině území západní Kanady a v některých horských oblastech Severozápadu Spojených států, které se nacházejí ve státech Washington, Wyoming, Idaho a Montana. Nejjižněji se grizzly vyskytuje v národních parcích Yellowstone a Grand Teton.

V září 2007 jeden z místních lovců přinesl důkaz návratu medvědů grizzly do ekosystému divočiny Selway-Bitterroot v Idahu a v západní Montaně, když jednoho z medvědů zabil.

Původně se grizzlyové vyskytovali také v prériích a na Jihozápadě USA, kde jsou však nyní vyhynulí. Medvěd grizzly se dokonce nachází na vlajce Kalifornie, přestože tam byl poslední jedinec zastřelen už v roce 1922.

V Kanadě se nyní nachází přibližně 25 tisíc grizzlyů, kteří žijí v provinciích Britská Kolumbie a Alberta, v teritoriích Yukon, Severozápadních teritoriích a Nunavut a na severu provincie Manitoba. Celkově nyní grizzlyové obývají polovinu svého původního rozšíření. V Britské Kolumbii je to 90 procent, ale při příchodu evropských osadníků na tomto území žilo v provincii samotné 25 tisíc jedinců. Populace radikálně klesla především kvůli lovu a ztrátě životního prostředí. V roce 2008 se v Britské Kolumbii vyskytovalo přes 16 tisíc grizzlyů.

Medvěd grizzly je právně chráněn v Mexiku, evropských státech, některých oblastech Kanady a ve Spojených státech. Přesto se předpokládá, že návrat do všech končin jejich původního rozšíření bude velice obtížným a dlouhým procesem. Mezi důvody patří pomalé reprodukční zvyky grizzlyů a chov dobytka v oblastech, kde kdysi grizzlyové žili. Celkově se v Severní Americe nachází 55 tisíc jedinců.

Grizzlyové se v divočině dožívají až 30 let, normálně však umírají mezi 20 a 25 lety.

Samice s dvěma mláďaty v kanadské provincii Alberta.

Grizzlyové mají nejpomalejší rychlost rozmnožování ze všech pevninských zvířat Severní Ameriky, za což může hned několik ekologických faktorů. Grizzlyové nejsou dospělí dříve, než se dožijí věku pěti let. Po oplození samcem v létě samice opozdí implantaci embrya až do hibernace, při které může dojít potratu v případě, že samice neobdrží správnou výživu a počet kalorií. Průměrný vrh obsahuje dvě medvíďata, o která se samice stará do dvou let věku, při kterých se nestýká s dospělými samci. Když se mláďata osamostatní, nebo zemřou, samice musí na další vrh čekat minimálně tři roky, ale i více, v závislosti na přírodních podmínkách. Samci mají sice velká teritoria, která dosahují až 4 tisíc km², ale kvůli malému počtu jedinců je i tak těžké najít samici.

U grizzlyů probíhá populační fragmentace, a tak jejich stavy klesají kvůli inbrední depresi.

Grizzly při lovu lososů na Aljašce.

Přestože grizzlyové patří do řádu šelem a mají tak jejich trávicí soustavu, jedná se o všežravce, jelikož kromě masa jedí rovněž rostliny. Je známo, že loví velké savce, jako je los evropský, jelen, ovce, wapiti, bizon, sob polární a dokonce i baribal. Z ryb si rádi pochutnají na lososech, pstruzích a okounech a ti, kteří žijí v pobřežních oblastech, kde jsou ryby bohatší na protein, rostou rychleji než ti, co obývají vnitrozemí. Také ochotně přijímají výživu z mršin zanechaných jinými zvířaty.

Kanadští a aljašští grizzlyové jsou obecně větší než ti, kteří obývají americkou část Skalistých hor. Z části za to může bohatší výživa, kterou severní grizzlyové dostávají. V Yellowstonském národním parku do jejich stravy patří především ořechy z borovice bělokmenné, hlízy, trávy, různí hlodavci, osenice a mršiny, ale ani jedna z těchto složek potravy neobsahuje tolik tuku, jako lososi vod aljašských a britskokolumbijských řek.

Přestože strava grizzlyů se liší v závislosti na ročním období a regionu, velkou část, od 80 do 90 procent, tvoří rostliny, především jejich plody. Do grizzlyho jídelníčku patří brusnice, ostružiny, Rubus spectabilis, klikvy, Shepherdia argentea a brusnice drobnolistá. Pokud je jich velké množství, grizzlyové si pochutnají na slunéčkovitých, mravencích a včelách. V Yellowstonském národním parkům bylo zpozorováno, že grizzlyové mohou získat až polovinu svých ročních kalorií ze stravování osenicemi, které se shromažďují na svazích hor. Pokud je stravy hojně, grizzlyové se mohou stravovat ve skupinách, a to především díky přílivu luštěnin, jako je kopyšník, který konzumuje v obrovském množství. Postupem času, jak zásoby ubývají, se však jedinci opět rozdělí a skupina se rozpadne.

Při přípravě na zimu mohou grizzlyové v období hyperfágie přibrat až 180 kilogramů, než ulehnou k zimnímu spánku. Medvědi často čekají na velkou sněhovou bouři, než se k hibernaci uchýlí, jelikož to snižuje šanci, že predátoři najdou jejich brloh. Brlohy se nacházejí většinou v nadmořské výšce 1 800 metrů na severních svazích hor. Mezi odborníky v oboru se vedou debaty, zda grizzlyové opravdu hibernují. Hlavními příčinami jsou jejich tělesná teplota a schopnost příležitostně se při zimním spánku pohybovat. Grizzlyové umí také částečně vylučovat své tělesné odpady v období zimního spánku a v některých oblastech, kde je dost jídla po celý rok, mohou dokonce přeskočit celou hibernaci.

Dva grizzlyové v Yellowstonském národním parku.

Grizzly v zoo v Calgary.

Interakce mezi medvědy grizzly a vlky obecnými patří v Yellowstonském národním parku k těm nejvýznamnějším. Od návratu vlků do parku často turisté spatří boje mezi klíčovým druhem grizzlym a jeho historickým rivalem, vlkem obecným. Tyto interakce jsou nyní pod důkladnou a důležitou studií. Ve většině případů se jedná o obranu mláďat nebo boj o mršiny, většinou mrtvého wapitiho, kterého zabili vlci. Aby grizzlyové mršinu našli, používají svého silného čichového smyslu. Pak si vlci a medvědi hrají na kočku a myš. Jeden z vlků se může pokusit o vyrušení grizzlyho, který jej pak začne honit. Pokud je vlk dost agresivní, vyruší grizzlyho kousnutím do zadní končetiny. Na to medvěd reaguje sednutím, jelikož vsedě se může lépe bránit. Jen vzácně však tyto konfrontace končí smrtí nebo vážným zraněním jednoho ze zúčastněných. Pokud je medvěd příliš velký, jedna mršina není pro vlky dostatečnou záminkou k riskování. Pokud jsou naopak vlci ve velkém počtu, nebo opravdu vytrvalí, platí to samé pro medvěda.

Černí medvědi se obvykle drží stranou teritorií grizzlyů, kteří však mohou vstoupit do teritoria medvědů černých, když hledají potravu, která chutná oběma druhům, jako jsou borové ořechy, žaludy, houby a plody. Pokud černý medvěd včas zahlédne blížícího se grizzlyho, buď uteče, nebo vyleze na strom. Co se lovu ostatních zvířat týče, černí medvědi nepředstavují pro grizzlyho téměř žádnou konkurenci, jelikož se jejich strava daleko více skládá z rostlin. Konfrontace jsou tedy vzácné, především kvůli rozdílům ve velikosti, životním prostředí a složení potravy. Pokud však k nějaké dojde, obvykle ji vyvolá větší grizzly. Baribalové se do boje pouští pokud se jedná o mládě grizzlyho okolo jednoho roku, nebo pokud nemají jinou možnost.

Odloučení populace grizzlyů od baribalů se pravděpodobně udála kvůli vzájemné konkurenci těchto druhů. Z některých oblastí museli baribalové odejít, jelikož jim grizzlyové nenechávali dost zdrojů potravy, například na mnoha pacifických ostrovech u pobřeží Britské Kolumbie a Aljašky. Ostrovy mají dost zdrojů jak pro grizzlye, tak pro baribaly, ale ne pro oba druhy najednou. V regionech, kde žijí oba druhy, jsou od sebe odděleny krajinnými faktory, jako je stáří lesa, nadmořská výška nebo otevřenost krajiny. V porovnání s baribalem grizzlyové preferují starší lesy s vysokou produktivitou a ve vysokých nadmořských výškách a také otevřenější prostory.

Vztah mezi grizzlym a ostatními predátory je většinou jednostranný, jelikož grizzlyové se jim snaží ukrást potravu. Všeobecně ostatní predátoři raději ponechají mršiny grizzlyům, jelikož se snaží vyhnout konkurenci nebo útoku ze strany grizzlyho. Mršiny, které grizzly nespořádá, využijí jako potravu menší zvířata. Nejmenší konkurenci pro grizzlye představují pumy. Když grizzly najde pumu s její kořistí, puma mu většinou ustoupí a jen občas se rozhodne bránit kořist pomocí svých drápů a obrovské mrštnosti.

Kojoti, lišky a rosomáci jsou obecně považováni za škůdce grizzlyů, nikoli jejich konkurenci, a to přestože mohou představovat konkurenci při lovu pozemních veverkovitých a králíků. Všechna tři vyjmenovaná zvířata rovněž pojídají zbytky potravy grizzlyů.

Grizzly v zoo ve Vancouveru.

Grizzlyové mají se svým ekosystémem různé vztahy. Jedním z těchto vztahů je vzájemný prospěch ze stravování dužnatých plodů. Poté, co grizzly stráví plod, semena jsou vyloučena a roztroušena v klíčivých podmínkách. Některé studie ukázaly větší úspěch klíčení semen, když jsou položena na zem společně se živinami z výkalů. Díky tomu je grizzly významným roznašečem semen ve vlastním životním prostředí.

Při hledání kořenů stromů, hlíz rostlin nebo pozemních veverkovitých, grizzlyové rozmíchávají půdu. To nejen pomáhá grizzlyům najít potravu, ale rovněž zvyšuje druhovou bohatost alpínských ekosystémů. Území, které obsahuje jak neporušenou půdu, tak půdu rozhrabanou medvědem, má větší rostlinnou diverzitu než území, které je celé neporušené. Kromě toho se také z nižších vrstev půdy uvolňuje do vzduchu dusík, který je pak více dostupný v životním prostředí. Na místech, kde hrabal medvěd, je daleko více dusíku než na neporušených místech.

Koloběh dusíku grizzlyové podporují také přenášením mrtvých lososů do lesů na březích řek. Bylo dokázáno, že smrk sivý, který se nachází do 500 metrů od vodního toku, kde grizzly lovil lososy, obsahuje dusík pocházející právě z těch ulovených lososů. Příliv dusíku do lesů je přímo závislý na přítomnosti lososů a grizzlyů.

Grizzlyové také přímo regulují počty svých kořistí a ochraňují před vypasením lesa ovládáním počtu ostatních druhů z potravního řetězce. Experiment v národním parku Grand Teton ve státě Wyoming ukázal, že po odchodu grizzlyů a vlků z národního parku se zvýšila populace býložravců v oblasti. Ti změnili strukturu a hustotu rostlin v národním parku, což zase snížilo počet stěhovavých ptáků. Znamená to, že grizzly je klíčovým predátorem a ve svém ekosystému má velice důležitou roli.

Cedule v britskokolumbijských parcích, jenž upozorňuje turisty na přítomnost grizzlyů.

Vyobrazení zápasu člověka s grizzlym z 2. poloviny 19. století.

Někteří experti považují grizzlye za ty nejagresivnější medvědy, více agresivní než baribaly. Agresivní chování grizzlyů ovlivňuje několik proměnných faktorů. Na rozdíl od baribalů jsou grizzlyové příliš velcí, takže se nemohou bránit vyšplháním na strom. Tudíž se brání obranou na zemi a snaží se odehnat potenciálního útočníka. Samicím pomáhá zvýšená agresivita k přežití jejich potomků do dospělosti. Samice, které brání svá mláďata, jsou nejagresivnější a mají na svědomí 70 procent útoků na člověka. Historicky grizzlyové soutěží s ostatními predátory o potravu, což rovněž zvyšuje jejich agresivitu.

Normálně se grizzlyové snaží zabránit kontaktu s lidmi. Přes jejich fyzické výhody oproti lidem téměř nikdy nevidí člověka jako kořist, a tak jen vzácně loví lidi. Většina útoků pramení z překvapení medvěda lidskou přítomností v poměrně velké blízkosti, především když má grizzly potravu nebo potomky, které musí bránit. V těchto situacích může medvěd nejen ublížit lidem, ale také poničit různé objekty.

Konflikty vznikají také kvůli tomu, že lidské využití životního prostředí grizzlyů se časově kryje s jejich sezonní migrací. Příkladem je podzim, kdy se grizzlyové scházejí na březích vodních toků k lovu lososů, které loví rovněž rybáři. Někteří grizzlyové se naučili, že výstřely lovců na podzim znamenají možnost potravy, a tak už bylo několik lovců napadeno grizzlyi, kteří se jim snažili ukrást kořist.

Zvýšená interaktivita mezi grizzlyi a lidmi vytvořila tzv. problémové medvědy, kteří si zvykli na lidské aktivity a životní prostředí. Některé úřady se snaží metodou střelby gumovými náboji naučit grizzlye, že lidi pro ně znamenají nebezpečí, ale metoda už nefunguje, jelikož většina grizzlyů si lidi spojuje s možností potravy. Tací grizzlyové jsou buď převezeni jinam nebo zabiti, jelikož představují hrozbu pro lidské životy. Vláda Britské Kolumbie zabije každý rok v průměru okolo 50 grizzlyů a utratí více než milion dolarů za jejich převezení nebo zabití.

Venkovští táborníci si už zvykli na věšení jídla mezi stromy, do výšek, do kterých grizzlyové nedosáhnou. Někteří grizzlyové však dokážou vyšplhat do dostatečné výšky, aby na jídlo dosáhli. Alternativní metodou je medvědí kanystr.

Cestování v šesti a více lidech výrazně snižuje riziko napadení grizzlyi, pokud někdo provádí turistiku na jejich teritoriu.

K bezpečné přepravě grizzlyů se používají medvědí barely.

Grizzly je zařazen mezi ohrožené druhy jak v pevninské části Spojených států, tak v některých částech Kanady. V květnu 2002 vyhlásila kanadská federální vláda prérijní populaci grizzlyů (v provinciích Alberta, Saskatchewan a Manitoba) za zničenou.

Ve Spojených státech amerických se U.S. Fish and Wildlife Service snaží obnovit populace grizzlyů v šesti oblastech. Jedná se o severní kontinentální rozvodí v Montaně, Yellowstonský národní park na hranicích Wyomingu, Montany a Idaha, Cabinet-Yaak a Selway-Bitterroot mezi Montanou a Idahem, Selkirk na hranici Idaha s Washingtonem a Severní Kaskády na severu Washingtonu. Odhaduje se, že na severu kontinentálního rozvodí žije 750 jedinců, v Yellowstonském parku 550, 55 v Cabinet-Yaak, 105 v Selkirku, 10 až 20 v Severních Kaskádách a žádný v Selway-Bitterroot, přestože zde bylo nahlášeno zpozorování. O odhady se jedná, jelikož grizzlyové se mohou pohybovat pryč z oblasti nebo do oblasti, takže nelze stanovit přesný počet. V oblastech, které jsou u hranic s Kanadou rovněž mohou překročit mezinárodní hranici.

U.S. Fish and Wildlife Service rovněž tvrdí, že oblasti Selkirk a Cabinet-Yaak jsou spojeny přes Britskou Kolumbii.

Ve všech národních parcích, kde se grizzly vyskytuje, tedy v Banffu, Yellowstonu nebo např. v Grand Tetonu, existují zákony nebo vyhlášky, které chrání grizzlye. Přesto pro ně nejsou národní parky stále bezpečné. V národních parcích Banff a Glacier se často stává, že vlak přejede grizzlyho, který si právě pochutnával na obilí, které vypadlo ze špatně udržovaných nákladních vozů. Dalším problémem jsou automobily na silnicích v parcích. Mezi hlavní důvody omezení populací grizzlyů patří právě člověkem zaviněné nehody, hustě využívané silnice, ztráta životního prostředí, duševní poruchy a oddělení od zbytku populace. V ekosystému středních Skalnatých hor zemřela většina grizzlyů v blízkosti silnic a stezek.

V lednu 2006 navrhla U.S. Fish and Wildlife Service odstranění yellowstonské populace grizzlyů ze seznamu ohrožených a chráněných druhů. V březnu 2007 úřad služba opravdu tak učinila a tím přestal platit zákon o ohrožených druzích, co se grizzlyů v parku týče. Několik environmentálních organizací, včetně Rady pro obranu přírodních zdrojů (NRDC), za tento tah federální vládu zažalovalo. V září 2009 rozhodl soudce Donald W. Molloy o navrácení grizzlyů na seznam ohrožených a chráněných druhů, a to kvůli vymírání borovice bělokmenné, jejíž ořechy patří mezi hlavní zdroje potravy grizzlyů. IUCN v roce 1996 zařadila grizzlye mezi málo dotčený poddruh.

V kanadské provincii Alberta dokázala studie z roku 2000, která byla založena na odebírání DNA z chlupů grizzlyů, že jejich populace roste rychleji, než se původně očekávalo. Celkem bylo napočítáno 841 jedinců žijících na území provincie. Přesto bylo roku 2002 navrženo, aby byli grizzlyové v provincii zapsáni na seznam ohrožených druhů, jelikož jejich úmrtnost udávala, že se jejich počet snižoval. V březnu 2008 vydala provinční vláda plán, který ukazoval, že grizzlyů je v Albertě méně, než se očekávalo. Zatím se ale vláda nerozhodla zařadit všech odhadovaných 700 jedinců žijících v provincii mezi ohrožené.

Federální environmentální organizace v Kanadě zařazuje grizzlye mezi druhy speciálního ohrožení, jelikož jsou velice citliví vůči lidským aktivitám a přírodním hrozbám. V Albertě a Britské Kolumbii je druh považován za v nebezpečí. V roce 2008 bylo odhadováno 16 014 jedinců žijících na území Britské Kolumbie.

Medvěd grizzly Nelsonův, který obýval území Mexika, je vyhynulý.

Grizzly v rezervaci na Grouse Mountain.

V posledních desetiletích se snahy o ochranu grizzlyů staly velice důležitou investicí, jelikož počty grizzlyů se dramaticky snižovaly. Zakládání parků a chráněných území patří k hlavním věcem, které pomáhají britskokolumbijské provinční vládě obnovit původní populace. Jedním z takových parků je Khutzeymateenská rezervace pro grizzlye, která obsahuje přes 44 tisíc hektarů půdy na severním pobřeží Britské Kolumbie a klíčové životní prostředí pro tento ohrožený poddruh. Regulace, jako např. omezený veřejný přístup a přísný zákaz lovu, zajišťují místním grizzlyům bezpečí. Při výběru lokality pro novou rezervaci hrají hlavní roli kvalita životního prostředí a propojenost s dalšími místy výskytu.

Rezervace pro ohrožené druhy na vancouverské Grouse Mountain je příkladem různého typu snahy o zachování ubývající populace grizzlyů. Rezervace má výměru pouhých dvou hektarů a funguje jako sirotčinec pro dva opuštěné grizzlye od roku 2001. Účelem této rezervace je uvědomění veřejnosti o situaci grizzlyů a poskytnutí prostoru pro výzkum a pozorování těchto zvířat.

Dalším faktorem při vybírání lokalit pro nové rezervace jsou člověkem vytvořené bariéry v podobě městských výstaveb a silnic. Ty totiž působí jako překážky, čímž rozdělují od sebe populace grizzlyů a zabraňují genovému proudu. To pak způsobuje nižší genetickou rozmanitost, z čehož vyplývá snížení celkové kondice populace. Pro odlehčení těchto problémů se staví migrační koridory v podobě zalesněných parků spojujících řidčeji obydlená místa a tunely nebo nadchody překonávající různé pozemní komunikace. Díky GPS vybaveným obojkům mohou vědci studovat, zda tyto objekty skutečně pomáhají proti tomuto problému. Momentálně je většina koridorů užívána jen vzácně, takže genetická izolace se stále v populaci vyskytuje. Nynější data navíc ukazují, že samice tyto koridory využívají vzácněji než samci, což může vést k nedostatku samců a k nižšímu počtu narozených mláďat.

Lov způsobuje nevyváženost mezi samci a samicemi, jelikož samci jsou daleko větší, a tak představují pro lovce daleko vzácnější trofeje. Zabití starého samce na jeho vlastním území pak umožňuje jiným samcům přebrat jeho teritorium. Mláďata zdejších samic ale mají své potomky se starým samcem, což může způsobit agresivitu nového samce a někdy i zabití medvíďat.

• Ačkoli grizzly na první pohled vypadá neohrabaně, dokáže běžet rychlostí 48 km/h.[2]
• Medvědi grizzly dokážou utáhnout břemeno (například tělo ulovené kořisti) o hmotnosti až kolem 500 kg, tedy o dvojnásobku jejich vlastní hmotnosti. I mláďata této šelmy jsou údajně silnější než dospělý muž.[3]