Grimoald

Grimoald se narodil v roce 610 jako dědic vévody Gisulfa II. z Furlánska a bavorské princezny Ramhildy, dcery vévody Garibalda I. Bavorského. V letech 641 až 642 byl se svým bratrem Radoaldem regentem vévody Aiulfa I., jejich adoptovaného bratra.[2] V roce 647 byl jmenován vévodou z Beneventa.[2] V roce 662 ho požádal langobardský král Godepert o pomoc v boji proti jeho bratrovi a spoluvládci králi Perctaritovi. Grimoald místo pomoci Godeperta zavraždil a prohlásil se králem Langobardů.[3] Oženil se s princeznou Theodotou, dcerou krále Ariperta I. Spoluvládnoucí král Perctarit byl donucen uprchnout ke kaganovi Avarů, ale Perctaritova manželka a syn byli Grimoaldem zajatí a poslaní do vyhnanství. Aby si Grimoald svou moc pojistil, oženil se s Godepertovou sestrou Theodotou, čímž svůj rod spojil s bavorskou dynastií královny Theodelindy.[4]

Během své vlády bojoval s Byzantinci a Franky, kteří do Lombardie vtrhli během vlády nedospělého Chlothara III.[4][3]

Byl ariánského vyznání i když podle Vita Sancti Barbati[5] byl spolu se synem Romualdem stále nakloněn ke starověkým pohanským zvykům Langobardů přesto, že se oženil s Theodotou, která byla katolického vyznání. Také se distancoval se od papežství, avšak svatého Michaela, jehož kult byl tehdy silně rozšířen, vnímal jako válečníka a ochránce národa Langobardů, který nahradil Wodana, pohanského boha.[4]

Zemřel v roce 671 po uzavření mírové smlouvy s Franky. Jeho syn Garibald byl ještě nedospělý a tak byl po třech měsících vlády sesazen Perctaritem, který se vrátil z exilu.[3] Grimoald byl oblíbený pro svou štědrost a milosrdenství.[6] Jeho syn Romuald zůstal v Beneventu, ale jeho rod se již odklonil od vládnoucí moci.