Grigorij Baklanov

Za druhé světové války narukoval jako dobrovolník k dělostřelectvu a bojoval v řadách Jihozápadního frontu. V roce 1943 byl nedaleko Záporoží raněn. V roce 1945 obdržel Řád rudé hvězdy. Jeho starší bratr ve válce padl.

V roce 1951 absolvoval Gorkého literární institut[1] a otiskl první povídku v časopise Kresťjanka, v roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR a o rok později mu vyšla první kniha. Psal o svých zkušenostech z války, byl představitelem proudu nazývaného „poručická próza“, zaměřeného na individuální osudy mladých řadových vojáků. V roce 1965 napsal román Červenec 1941,[1] která kvůli kritice stalinských čistek ve vedení armády mohla vyjít až o čtrnáct let později.[3] Je autorem scénářů k filmům Chvějící se země a Bylo to v máji, jeho knihy vyšly ve 36 zemích. V roce 1982 mu byla udělena Státní cena SSSR.[4]

V roce 1986 se stal šéfredaktorem časopisu Znamja.[5] Publikoval v něm dlouho zakázaná díla, hlásil se k politice glasnosti a vyzýval ke stažení sovětské armády z Afghánistánu. Angažoval se v organizaci Memorial, v roce 1993 byl jedním ze signatářů Dopisu čtyřiceti dvou na podporu politických a hospodářských reforem. V letech 1996 až 2001 byl členem rady ruského prezidenta pro kulturu.

• Píď země
• Červenec 1941
• Navždy jim bude devatenáct
• …neb mrtvi jsouce hanby nedojdeme
• Nejmenší z bratří

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Grigorij Baklanov na Wikimedia Commons
• Pamětní stránky