Grónský seminář

Rasmus Berthelsen, jedna z významných postav Grónského semináře

V 18. století bylo v Kodani založeno Grønlandske Seminarium, které připravovalo studenty pro teologickou práci v Grónsku. Brzy se ukázalo, že znalosti grónštiny dánských studentů často zdaleka nejsou dostatečné, což kritizoval především Wilhelm Mathias Olrik, obchodník v Maniitsoqu a otec pozdějšího inspektora Christiana Sørena Marcuse Olrika. V roce 1835 byla zřízena komise, která měla hledat řešení tohoto problému. Bylo totiž považováno za jednodušší naučit Gróňany dánsky a využít je jako misionáře a katechety než naučit Dány dostatečné úrovni grónštiny, což podporoval i inspektor Carl Peter Holbøll. Někteří mladí Gróňané byli proto prozatím posláni do Dánska, kde byli teologicky vzděláváni. Nejúspěšnějším žákem byl Rasmus Berthelsen, který později sehrál zásadní roli v grónské výuce.

Komise došla k závěru, že by bylo rozumnější vzdělávat Gróňany v jejich vlasti, a tak vznikly plány na založení alespoň jednoho semináře v Grónsku. V roce 1838 navrhl pastor Peter Andreas Fenger zřízení dvou učitelských seminářů, jednoho v Severním Grónsku v Ilulissatu a druhého v Jižním Grónsku v Nuuku. Plánem bylo vyškolit Gróňany v dánštině do té míry, aby dokázali přeložit Lukášovo evangelium a biblický list do grónštiny a rozuměli lehké dánské poezii a knihám, a teprve poté se mohli věnovat skutečnému teologickému vzdělávání a stát se pastorem.

Založení seminářů bylo považováno za velkou příležitost k většímu civilizování grónského obyvatelstva. V roce 1844 král Kristián VIII. schválil založení dvou seminářů, které byly podle plánu otevřeny o rok později v Ilulissatu a Nuuku. V Ilulissatu v Ajoqersuivissuaq (Velkém výukovém místě) byl kladen velký důraz na výuku dánštiny, zatímco v Nuuku v Ilinniarfissuaq tomu bylo naopak. Ředitelé seminářů se mnohem více zabývali výukou křesťanství a pouze Gróňan Rasmus Berthelsen kritizoval skutečnost, že výuka probíhala pouze v grónštině a studenti se téměř neučili dánsky. V roce 1875 byl seminář v Ilulissatu uzavřen a jediným teologickým vzdělávacím centrem pro učitele a katechety v Grónsku zůstal seminář v Nuuku.[1][2]

Pohled na Nuuk. Dům uprostřed obrázku se žlutými štíty je dnešní seminář. Světle modrá budova vlevo dole je budova používaná v letech 1845 až 1847. Za ní (odříznutá) se nachází rezidence probošta, která se používala v letech 1847-1907. Budova se světlou střechou za seminářem je tělocvična.

Zpočátku neměl seminář vlastní budovu a vyučovalo se v bytě inspektora.

V roce 1847 byl dokončen byt probošta, který byl postaven pro účely výuky v semináři přímo severně od bytu inspektorů na sousedním pozemku východně od katedrály v Nuuku. V třípodlažní budově byly v přízemí zřízeny dvě učebny, v horním patře bydlel probošt (nebo později proboštka) a v podkroví byl archiv a sklad.

V roce 1905 bylo opět rozhodnuto o stavbě nové budovy. Dům, který je dodnes v provozu, stojí asi 230 m severovýchodněji, byl slavnostně otevřen 18. září 1907. V té době se v semináři vyučovalo náboženství, církevní dějiny, grónština, dánština, aritmetika, psaní, obecné světové dějiny, kulturní dějiny, přírodopis, zeměpis, zdravověda, tělocvik, praktické cvičení, jízda na kajaku, myslivost, domácí práce a podobně. V roce 1951 mohly dívky navštěvovat výuku i mimo Efterskole a horní patro se stalo dívčím seminářem.

Pro výuku gymnastiky byla v roce 1908 dokončena gymnastická hala. Na tehdejší poměry poměrně velká budova se původně nacházela přímo za budovou semináře a sloužila také jako kulturní a společenský dům, kino a zasedací budova Grónské zemské rady. V roce 1948 se zde také konala jednání o dekolonizaci mezi Severním a Jižním Grónskem a dánským ministrem zahraničí Hansem Hedtoftem. V roce 1968 byla k budově semináře přistavěna dvě nová křídla, čímž se její rozloha ztrojnásobila.

V letech 1922 až 1923 postavena stará rektorská rezidence, v níž byla také kancelář a konferenční místnost. Severně od gymnastického sálu se nachází budova bývalého hospodářství, dokončená v roce 1928, v jejímž přízemí bylo místo pro stravování více než padesáti žáků a kde se nacházela také kuchyň a umývárna. Hospodyně a pomocnice v kuchyni bydlely v podkroví. Poklop v umývárně umožňoval také přístup do sklepa, který sloužil jako chladírna. V roce 1960 funkce této budovy skončila.

V letech 1935 až 1936 byly pro rostoucí počet žáků postaveny čtyři koleje, z nichž dnes existují pouze dvě. Tři z kolejí pojaly po dvou pokojích 20 studentů, čtvrtá dalších 12. Budovu Títo, která se nachází přímo vedle semináře a je pojmenována po postavičce Tittu „Tittukasikovi“ Lorentzenovi, který v polovině 20. století zásoboval studenty semináře namazaným chlebem a stříhal lidi ve městě, dnes gymnázium využívá jako hudební dům.

V roce 1903 byla v Nuuku postavena druhá nemocnice. V roce 1940 byla budova přestavěna a od té doby sloužila jako rezidence učitelů semináře a později jako rezidence ředitele.

V roce 1933 byla v Nuuku postavena třetí nemocnice, nyní známá jako Det gamle sygehus (Stará nemocnice). V roce 1967 byl přeměněn na domov důchodců a od roku 1974 slouží jako výuková a kancelářská budova.

V letech 1951 až 1958 byl seminář uzavřen a grónští studenti byli vyučováni v dánských seminářích. Po znovuotevření čistě učitelského semináře bez výuky katechetů byla převzata budova školy Atuarfissuaq, která byla postavena přes ulici v roce 1919.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grønlands Seminarium na německé Wikipedii.