Gudrun Chemnitzová

Gudrun Chemnitzová byla dcerou faráře Karla Johana Pavia Chemnitze (1884–1965) a jeho manželky Margrethe Kristine Rosy Julie Høeghové (1897–1978). Jejím bratrem byl Aage Chemnitz (1927-2006).

Vyrůstala v Alluitsoqu, Nanortaliku a v Dánsku. Dobré vzdělání bylo pro jejího otce důležité, a tak od roku 1944 navštěvovala dívčí Efterskole v Aasiaatu, kterou dokončila v roce 1946. Na doporučení ředitele školy Mikaela Gama pak odešla do Stevns Højskole v Dánsku. Poté navštěvovala seminář Th. Langse v Silkeborgu, který absolvovala v roce 1951. Po absolvování letního kurzu na Snoghøj Gymnastikhøjskole ve Fredericii se vrátila do Grónska, kde byla v roce 1952 zaměstnána jako učitelka v Aasiaatu. Po roce 1953 se se svým manželem přestěhovala do Nuuku, kde Gudrun učila v Grónském semináři a na Folkeskole Ukaliusaq až do roku 1975.[1]

Do kontaktu s ženským hnutím se dostala prostřednictvím své tchyně Kathrine Chemnitzové a nakonec byla v roce 1965 zvolena její nástupkyní ve funkci předsedkyně grónského ženského sdružení Kalaallit Nunaanni Arnat Peqatigiit Kattuffiat (APK). Pod vedením Gudrun Chemnitzové sdružení zintenzivnilo svou činnost, v jejímž důsledku byl například v roce 1973 přijat zákon o potratech, který ženám umožnil podstoupit interrupci. Zasadila se o zřízení ženské vysoké školy, která by vzdělávala grónské ženy především v tradičních řemeslech. V roce 1968 schválila Grónská zemská rada zřízení ženské vysoké školy pod podmínkou, že Svaz žen bude hradit šest procent nákladů. V roce 1976 odstoupila z funkce předsedkyně. Teprve v následujícím roce byla škola, nazvaná Arnat Ilinniarfiat otevřen jako pobočka společnosti Knud Rasmussenip Højskolia. Gudrun pak až do roku 1995 pracovala jako řemeslná poradkyně Svazu žen.[2]

Gudrun Chemnitzová byla od roku 1967 členkou zastupitelstva komunity v Nuuku, v letech 1971–1975 a 1979–1995 byla jeho předsedkyní. Dlouho také bojovala za zřízení kostela v okrese Nuussuaq. Od roku 1958 působila také jako rozhlasová novinářka a moderovala pořady jako Ranní modlitba, Ranní cvičení, Hodina pro děti, Školní rozhlas a různé pořady o ženských otázkách. Byla také aktivní jako spisovatelka, překládala knihy do grónštiny, redigovala vánoční časopis Juullisiutit, vydala několik knih s řemeslnou tematikou nebo napsala jubilejní publikaci Ženské vysoké školství v roce 1988. V letech 1971 až 1986 byla laickou soudkyní u Nejvyššího soudu Grónska.[3]

Zemřela v roce 2004 ve věku 75 let.[4]

Dne 5. září 1953 se provdala za svého bratrance Jørgena Chemnitze (1923–2001). Z manželství vzešlo deset dětí: Lise (*1954), Marie Kathrine (*1955), Nina (*1956), Karl (*1957), Jørgen (*1957), Ellen (*1959), Poul (*1961), Knud (*1962), Kirsten (*1964) a Per (*1966).