Giorgio Francia

Ve sportovních vozech měl Francia i nadále důvěru od stáje Osella. Ve zbytku sezóny 1981 startoval spolu s Lellou Lombardiovou v pěti závodech Mistrovství světa. Ve všech si dojeli pro vítězství ve své třídě S 2,0 a v Mugellu zvítězili v celkovém pořadí. V konečném hodnocení celého šampionátu dosáhli na 5. místo se 101 bodem. Vzhledem k jejich omezenému počtu startů je to pozoruhodný výkon. Franciovi závodní aktivity často musely ustoupit testování pro Alfu Romeo a Lanciu, kde byl smluvně vázán. Jeho práce se soustředila především na přípravu programu F1, který až do roku 1985 zahrnoval přípravu šasi i motoru. Po roce 1985 Alfa Romeo odešla z formule 1 a tak se testování omezilo pouze na motory, které dodávali různým týmům a na testování cestovních vozů skupiny A pro mistrovství Evropy.

V roce 1982 zvítězil spolu s Pescarolem v Monze s vozem Rondeau M382 Ford, který se započítával do mistrovství světa sportovních vozů. Francia se účastnil i dalších závodu tohoto mistrovství ale to už hájil barvy týmu Scuderia Mirabella s vozem Osella PA9 BMW ve kterém se střídal s Truffem ve dvou závodech a v dalších dvou s Moreschim. V celkovém pořadí končí Francia na 8. místě s 49 body. Koncem roku si zajel i do Jihoafrické republiky, kde se zúčastnil závodu 9h v Kyalami společně s Bob Wollekem sedlali Porsche 936/80 a dojeli hned za oběma továrními vozy Porsche třetí a zvítězily ve skupině B6.

Pro rok 1983 zůstává v týmu Scuderia Mirabella, který ovšem přešel na vůz Lancia LC2, na kterém se střídal s Ghinzanim a Barillou. Dva starty v mistrovství světa proměnil ve tři body a končí na 46. místě. Spolu s Barillou startují také v mistrovství Evropy sportovních vozů, ale všechny tři závody do kterých nastoupí, nedokončují.

Začátek sezóny se Franciovi nepovedl, v Monze musel odstoupit pro poruchu motoru vozu Porsche 956, který sdílel spolu s Renzo Zorzim. Také v sérii IMSA ho provází v úvodu smůla v závodě 3h Daytona s vozem Alba Momo Ford havaroval. Následující rok se spolu s Gianpiero Morettim střídají ve stejném voze, který byl až do roku 1988, kdy ve Watkins Glen řídil Ford Probe GTP, jeho jediným vozem. Po delší pauze se Francia vrací roku 1990 za volant vozu Alba AR20 Buick v závodech v Montrealu a Mexiko City. V roce 1991 se pravidelně účastnil italského mistrovství prototypů a s vozem Osella PA16 Alfa Romeo si dojel pro titul.

V roce 1982 se spojil s týmem Luigi Racing, který provozoval vozy Alfa Romeo Alfetta GTV/6, se kterou se zúčastnil závodu 24 h ve Spa společně s Georgesem Cremerem a Marcem Micangelim, kde dojeli druzí v divizi 2. Spolu s Micangelim nedokončili závod v Silverstone a v belgickém Zolderu dojeli celkově pátí a vyhráli svou třídu. Pro následující sezonu si zajistil stále místo v týmu po boku s Marco Micangelim, Georges Cremerem a Mario Kettererem. Francia si vychutnal vítězství v divizi 2 v závodech v Doningtonu, Enna, Mugellu a Brně, což mu vyneslo 13. místo v mistrovství Evropy cestovních vozů, ziskem 100 bodů.

V roce 1984 střídal Biesse Racing Team a Jolly Club Milano. Francia zvítězil v divizi 2 v Brně, Salzburgringu, Spa a Silverstone, dále přidal další tři druhá místa což mu stačilo na celkově 8. místo v šampionátu se 137 body. Sezóna 1985 byla z pohledu italského závodníka nepravidelná, přesto dokázal zvítězit ve 24h Spa a v Nogaru, proto v celkové klasifikaci končí jen 18 se 112 body. Většinu času trávil testováním vozu pro Alfu Romeo.

Výsledkem testů byl vůz Alfa Romeo 75 Turbo. Francia v roce 1986 nenavázal na předchozí výsledky a proto se soustředil na rok 1987, který byl ve znamení prvního a na dlouho jediného mistrovství světa cestovních vozu. Ford a BMW se chystaly získat všechny trofeje, Alfa Romeo nasadila 75 s jezdci zvučných jmen: Jacques Laffite, Alessandro Nannini, Nicola Larini, Paolo Barilla, Jean Louis Schlesser a Giorgio Francia. Nicméně Alfa zaostávala za konkurencí, světlým bodem bylo 3. místo v Silverstone pro Franciu a Lariniho a čtvrté v Imole, kde jel Francia s Giovinardim. Alfa rome dala podnět k založení italského šampionátu cestovních vozů, kde mohla uplatnit své vozy. Italské mistrovství bylo špičkově obsazeno, startovali zde jezdci Giorgio Francia, Gianfranco Brancatelli, Riccardo Patrese, Alessandro Nannini, Mauro Baldi či Enrico Bertaggia. Patrese, Nannini a Baldi se neúčastnili všech závodů protože byli zaneprázdněny prací ve formuli 1. Vítězství v závodech se tak rovnoměrně rozložila mezi jmenované jezdce a jediní kdo zvítězil dvakrát, byl Francia. Titul nakonec získal Brancatelli před Franciou. Francia se staral i o vývoj nového vozu Alfa Romeo 164.

V roce 1989 byla Alfa Romeo v italském šampionátu poražena německou značkou BMW , kterou pilotoval Johnny Cecotto, přesto že Francia pro Alfu získal čtyři vítězství. Roberto Ravaglia získal pro BMW znovu titul v roce 1990, na Franciu zůstalo pouze jediné vítězství ve Varanu. V následujícím roce Francia s Alfou vítězí ve čtyřech závodech a ve všech dalších je na stupních vítězů, přesto putuje titul znovu do rukou Roberta Ravagli. Francia pracuje na voze Alfa Romeo 155GTA, která je téměř nepřekonatelná, vítězí v 17 z 20 závodů v sezóně 1992. Francia končí v šampionátu znovu druhy, když jej porazil jen týmový kolega Larini.

Pro rok 1993 se Alfa pustila do přestavby 155, kterou vybavila motorem V6TI a účastnila se šampionátu DTM. Vývoj vozu byl opět svěřen Franciovi a ten směl vůz řídit pro tým Giorgio Pianta. Francia v 17 závodech dokázal pětkrát vystoupat na stupně vítězů, včetně druhého místa ve Wustorfu a dvou druhých míst v posledním podniku v Hockenheimu. V 45 letech získal 7. místo v sérii (kterou vyhrál Larini), což je pozoruhodný výkon. V roce 1994 končí jen 13 se 70 body.

Alfa opouští DTM a pro Franciu se nabízí příležitost ve španělském šampionátu cestovních vozů, kde dokázal, že nepatří do starého železa, když po dvou vítězstvích končí pátý se 149 body. Francia se i nadále věnuje testování a rozvoji závodních vozů, tentokrát jde o Maserati Ghibli. Koncem roku 2000 Francia připravoval Alfu 147 na závod 24 h Nurburgring, ale smrtelná nehoda šéfa týmu Christiana Peruzziho donutila tým ze závodu stáhnout. Na závod 24 h Sicílie se Francia připravil s Larinim, Fabrizio Giovinardim a Felipe Massou, v závodě dojeli na druhém místě a zvítězili ve své třídě.

Závěr kariéry věnuje testovací práci pro Alfu Romeo, když připravuje vůz Alfa Romeo 156GTA pro mistrovství Evropy a také Ferrari 575GTC pro šampionát sportovních vozů. V dnešní době pracuje jako instruktor závodní školy Alfa Romeo. Jméno Francia však ze závodní dráhy nemizí, v otcových šlápějích kráčí syn Fabio, který vybojoval titul italského šampióna v prototypech.