Alessandro Nannini

Alessandro Nannini se narodil  7. července 1959 v italském městě Siena. Díky rodinnému pekařskému podniku měl dobré finanční podmínky, proto aby se mohl věnovat závodění.

Chuť k závodění se u Nanniniho objevila na konci sedmdesátých let. Poprvé se začal závodit v malých italských závodech s vozy Citroën Dyane. Poté si kupuje první závodní automobil Lancia Stratos. S tímto vozem se v roce 1981 zúčastnil Národní italské rallye. Poté přešel od automobilů k závodním monopostům. Po jeho první sezóně v šampionátu Formula Italia, kde získal okamžitě titul, se Nannini dostává do širšího povědomí závodních týmů. Začátkem roku 1982 Alessandro Nannini vstupuje do Formule 2 s týmem Minardi. Ve Formuli 2 Nannini předváděl dobré výkony, ale výraznější úspěchy zastínila velká nespolehlivost vozů Minardi. Koncem roku 1985 získává Nannini od FIA superlicenci potřebnou k závodění ve Formuli 1.[1]

Do Formule 1 vstupuje Alessandro Nannini v roce 1986 s týmem Minardi. Jeho týmovým kolegou se stal tou dobou již zkušený jezdec Andrea de Cesaris. Monopost M185B byl však zcela nekonkurenceschopný. Ze všech závodů v sezóně dokončil pouze jeden. Zaujal však dobrými výkony v kvalifikacích a porážkou týmového kolegy. Na konci sezóny nebyl v konečném pořadí jezdců klasifikován, protože nezískal žádný bod.

V následující sezóně 1987, se Nannini dál trápil v nespolehlivém voze Minardi. Jeho největším závodním výsledkem se stalo jedenácté místo ve Velké ceně Maďarska. Sezónu však skončil opět bez jediného bodu.

Dobrými výsledky během kvalifikací na závody však zaujal majitele týmu Benetton, který s Nanninim podepsal smlouvu na tři roky.

Hned v druhém závodě za tým Benneton Nannini získává svůj první bod. Vrcholem se sezóny 1988 se pro Nanniniho stává Velká cena Británie a Velká cena Španělska, ve kterých vybojoval slušné třetí místo a poprvé se tak postavil na pódium. S dvanácti body skončil na celkovém desátém místě v šampionátu jezdců.[2]

Po odchodu zkušeného Thierry Boutsena se Nannini stává lídrem týmu. Tuto roli zvládl velmi dobře. Na začátku sezóny 1989 Benneton využíval starý monopost Benetton B188 s předešlého roku. Ačkoliv Benneton ztrácel na přední týmy, Nanninimu se podařilo s tímto vozem dojet na třetím místě v San Marínu a několikrát bodovat. Po Velké ceně Kanady Benneton nasadil nový vůz, který poháněli pohonné jednotky Ford. Ve Velké Británii obhajuje skvělé třetí místo z předešlého roku.  V Japonské Grand Prix vzájemně kolidují Senna a Prost. Prost je následně nucen vůz odstavit a Senna vítězí. Za ním dojíždí na druhém místě Alessandro Nannini. Po konci závodu je Senna diskvalifikován a Nannini se tak stává vítězem Velké ceny Japonksa. V následující Grand Prix Austrálie Nannini dojíždí na druhém místě. Za celou sezónu získal 32 bodů, což mu stačil na šesté místo v poháru jezdců.

V roce 1990 do týmu Benetton přichází trojnásobný mistr světa Nelson Piquet a somaticky tak přebírá post lídra týmu. Na začátku sezóny se Nanninimu nedaří. Zatímco si Piquet z prvních dvou závodů odváží čtyři body, Nannini odjíždí bez jediného bodu. V Grand Prix San Marina však dojíždí na skvělém třetím místě. Na německém Hockenheimringu skončil na druhém místě, těsně za Ayrtonem Sennou. O Nanniniho služby začíná mít zájem stáj Ferrari. Ve Španělsku pak znovu dojíždí na třetím místě. Tehdy ještě Alessandro Nannini netuší, že to byl jeho poslední závod ve Formuli.[3]

Dne 12. října 1990 se Nannini vydal na okružní let vrtulníkem nad jeho rodným městem Siena. Při přistávání se však stroj zřítil. Rotující vrtule usekla Nanninimu pravou ruku v zápěstí. Lékařům, se však podařilo přišít. Na zbývající dva závody sezóny 1990 Nanniniho nahradil brazilský pilot Roberto Moreno.[4]

Nannini byl potvrzen týmem Benetton i pro sezónu 1991. Ačkoliv se mu podařilo částečně rozhýbat pravou ruku, na řízení formule to nestačilo. Musel tak přenechat závodní sedačku Morenovi. Jeho naděje se však ubíraly k sezóně 1992, jelikož prognózy doktorů zněly pozitivně.[5] Na konci roku 1991 absolvoval testy s týmem Ferrari. Ukázalo se, že Nannini není schopen zvládnout řízení vozu. Kariéra ve Formuli 1 pro něj tedy nadobro skončila. 

I když už Nannini nemohl působit ve Formuli 1, závodění se nechtěl vzdát. Dva roku po nešťastné havárii helikoptéry se Nanini zúčastnil závodu cestovních vozů a s autem Alfa 155 GTA dokázal vyhrát. V roce 1997 se stal pilotem týmu Mercedes v šampionátu cestovních vozů FIA GT a celkově skončil na šestém místě.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alessandro Nannini na Wikimedia Commons