Georg von Majewski

Georg von Majewski se narodil jako syn statkáře Franze von Majewského a jeho ženy Amalie (rozené Neumannové) dne 30. listopadu roku 1888 ve městě Scharnau (nyní Sarnowo) na tehdejším území Pruska. Ke konci ledna roku 1908 vstoupil jako důstojnický čekatel do armády a byl zařazen ke 23. ženijnímu praporu (Pionier-Bataillon Nr. 23) umístěném ve městě Graudenz v Západním Prusku. Zde byl také v červnu roku 1910 povýšen do hodnosti poručíka.

U této jednotky sloužil až počátku října roku 1913, kdy byl odvelen do Berlína, aby zde absolvoval vojensko-technickou akademie ve čtvrti Charlottenburg. Po dokončení studií počátken srpna následujícího roku byl odvelen zpět ke svému 23. ženijmímu praporu, kde byl jmenován pobočníkem velitele praporu. S vypuknutím první světové války byli von Majewski a jeho jednotka odvelen v sestavě XX. armádního sboru na východní frontu, kde se účastnil mnoha bojů, včetně slavné bitvy u Tannenbergu.

V červnu roku 1916 byl von Majewski (již v hodnosti nadporučíka) převelen k Osmanské armádě. Zde se účastnil bojů v Kurdistánu a Palestině a v říjnu roku 1917 se dočkal povýšení do hodnosti kapitána (Hauptmann). V květnu roku 1918 ho však postihla úplavice a musel být hospitalizován a poslán zpět do Německa na další léčení. Po následné rekonvalescenci byl kapitán von Majewski přidělen ke gardovému záložnímu sboru, kde sloužil opět ve funkci pobočníka. To již však válka skončila a následné podmínky Versailleské smlouvy vyvolaly značnou restrukturalizaci Německé armády. Kapitán von Majewski byl nejprve v polovině prosince roku 1918 přidělen k Inspektorátu ženijního vojska a pevností (Inspektion der Pioniere und Festungen) a o pár měsíců později, na jaře roku 1919, propuštěn z armády.

Během války von Majewski rovněž několikrát vyznamenán, mj. oběma stupni pruského železného kříže, Bavorským vojenským řádem za zásluhy IV. třídy s meči, tureckou medailí Liyakat s meči, železnám půlměsícem a tireckou medailí İmtiyaz s meči. Jako poslední ocenění za věrnou službu mu byla v souvislosti s propuštěním propůjčena hodnost majora.

Von Majewski se nehodlal smířit s životem v civilu, a proto se rozhodl vstoupit do řad berlínské bezpečnostní policie, kam byl přijat ve své poslední vojenské hodnosti - kapitána. Roku 1921 mu byla přiznána hodnost majora policie a v roce 1924 byl jmenován do funkce předsedy policejního sportovního výboru. V této funkci sloužil až do února roku 1933, kdy podstoupil dvouměsíční výcvikový kurz na policejní škole ve městě Brandenburg an der Havel.

Po dokončení kurzu byl k 1. dubnu 1933 povýšen do hodnosti podplukovníka policie a jmenován velitelem sportovní policejní školy ve Špandavě. Zároveň s tím vykonával funkci sportovního referenta policejního odboru na Pruském ministerstvu vnitra.

S příchodem Adolfa Hitlera k moci se začaly rovněž značně rozšiřovat řady nově vznikajícího Wehrmachtu. Von Majewski přijal nabídku na zařazení zpět do struktur armády a k 1. říjnu roku 1935 byl v hodnosti podplukovníka ženijního vojska převelen do vestfálského Mindenu k 6. ženijnímu praporu (Pioniere Battalion Nr. 6), který spadal do sestavy nově zformované 6. pěší divize generálporučíka Waltera Kuntzeho. O dva týdny později byl rovněž jmenován velitelem této jednotky.

Již na začátku dubna 1936 byl von Majewski povýšen do hodnosti plukovníka (Oberst). S touto hodností však sloužil u 6. ženijního praporu až do října následujícího roku, kdy se uvolnila pozice velitele ženijního vojska u VIII. armádního sboru pod vedením generála (později polního maršála) Ewalda von Kleista.

Vypuknutí druhé světové války strávil von Majewski v Berlíně, kam byl převelen ke konci srpna roku 1939 do štábu vyššího oblastního velitele ženijních jednotek. K 1. dubnu 1940 se von Majewski dočkal vysokého ocenění, když byl povýšen do hodnosti generálmajora (Generalmajor). S novou hodností přišla i nové služební zařazení, a to funkce velitele všech ženijních jednotek u Skupiny armád A pod velením polního maršála Gerda von Rundstedta. Skupina armád A byla pověřena průlomem fronty v oblasti Ardenského lesa a vedením útoku ve směru ústí řeky Sommy. Cílem bylo odříznout spojenecké síly v severní Francii a Belgii.

V létě roku 1941 zahájilo vrchní velení Německé armády Operaci Barbarossa a Skupina armád A se měla tažení zúčastnit jako Skupina armád Jih. Ve velení zůstal polní maršál von Rundstedt a ten si s sebou vzal svůj původní štáb z francouzského tažení. Generálmajor von Majewski tedy zastával opět funkci velitele všech ženijních jednotek (General der Pioniere). Na této pozici vydržel krátce, neboť onemocněl a po zotavení se již nevrátil na své předchozí působiště, nýbrž byl jako ženijní expert jmenován do funkce zvláštního zástupce vrchního velení Wehrmachtu pro dodávky dřeva v prostoru jihovýchodní fronty. V této funkci byl rovněž k 1. prosinci 1942 povýšen do hodnosti generálporučíka (Generalleutnant). Pro zhoršující se zdravotní stav však byl během roku 1944 dočasně přeložen do zálohy (Führer Reserve) a odvelen zpět do nacistického Německa.

Von Majewski však nezůstal dlouho mimo činnou službu a již v dubnu 1944 byl jmenován do funkce posádkového velitele v belgickém městě Mons. S vyloděním spojenců v Normandii a se stále více postupující frontou bylo město Mons značně ohroženo. Koncem října 1944 byla proto nařízena evakuace města.