Georg Ratzinger

Narodil se 15. ledna 1924 v Pleiskirchen, policejnímu důstojníkovi a Marii Ratzingerové rozené Peintnerové. Má mladšího bratra Josepha a sestru Marii. V jeho mládí se ukázal jeho hudební talent, hrál na varhany už v jedenácti letech. V roce 1935 vstoupil do semináře minor v Traunsteinu, kde měl profesionální hudební výuku. V roce 1941 se poprvé setkal s pěveckým sborem Regensburger Domspatzen, který později řídil, a provádí ho v Salcburku u příležitosti 150 výročí od smrti Wolfganga Amadea Mozarta.

V létě 1942 byl Georg povolán do Reichsarbeitsdienstu (civilní, později polovojenská pracovní organizace) a stejný rok na podzim do Wehrmachtu. Roku 1944 byl v bitvě v Itálii raněn. Na konci 2. světové války, byl válečným zajatcem americké armády v blízkosti Neapole ale byl propuštěn a v červenci 1945 se vrátil domů.

V lednu 1946 spolu se svým bratrem Josephem (později Benedikt XVI.) vstoupili do semináře arcidiecéze mnichovsko-freisinské. Zároveň pokračoval ve svém hudebním studiu. Dne 29. června 1951 byl se svým bratrem vysvěcen na kněze kardinálem Michaelem von Faulhaber. Poté Georg studoval církevní hudbu v Mnichově, zatím co sloužil v různých kněžských funkcích pro arcidiecézi.

V roce 1957 dokončil svá studia a stal se vedoucím pěveckého sboru v domovské farnosti v Traunsteinu. V únoru 1964 se stal hudebním ředitelem Domkapellmeisteru, v katedrále Svatého Petra v Řezně, čímž se stal sbormistrem katedrálního chóru Regensburger Domspatzen. Jako ředitel tohoto chlapeckého a mužského sboru Ratzinger dohlížel na nahrávání mnoha písní např. Johanna Sebastiana Bacha: Vánoční oratorium, Moteta, Heinricha Schütze: Žalmy Davidovi. Pořádal koncertní turné v Skandinávii, U.S.A., Kanadě, Tchaj-wanu, Japonsku, Irsku, Polsku, Maďarsku a ve Vatikáně. Turné v Německu bylo každý rok. Účastnili se také a liturgických činností. V roce 1976 slavil sbor 1000 let.

V roce 1977 provedl sbor Domspatzen na svěcení svého bratra na arcibiskupa Mnichovsko-freisinského. Také zpívaly na počest královny Alžběty II. na její státní návštěvě roku 1978 a při návštěvě Jana Pavla II. v Mnichově roku 1980.

V roce 2010 byl připraven svědčit proti tvrzení že ve sboru Regensburger Domspatzen došlo k zneužívání. Německý týdeník Der Spiegel oznámil, že se terapeuti v regionu starají o oběti zneužívání ve sboru.

Roku 1994 odešel ze své funkce ředitele a od 25. ledna 2009 byl kanovníkem v Řezně. V roce 2005 při návštěvě svého bratra v Římě, měl příznaky srdečního selhání a arytmie, na krátkou dobu odešel do Univerzitní polikliniky Agostina Gemelliho.

Dne 29. června 2011 oslavil 60 let kněžství a poskytl rozhovor na toto téma. Řekl že " Při svěcení můj bratr byl druhý nejmladší, ačkoli tam byli někteří, kteří byli starší." Dne 15. ledna 2014 oslavil své devadesáté narozeniny se svým bratrem ve Vatikánu. Narozeniny organizoval Michael Hesemann a mezi hosty byli také americká reportérka Lauren Green, která hrála na piano, houslista Baptiste Pawlik, anglicko-argentinská spisovatelka Molly Maria Hamilton Baillie, Georg Gänswein a Gerhard Ludwig Müller.

• Železný kříž II. třídy (1944)
• černý Odznak za zranění (1944)
• Kaplan Jeho Svatosti (1967)
• Čestný Prelát (1976)
• Záslužný kříž na stuze Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1981)
• Bavorský řád za zásluhy (1983)[1]
• Zásužný kříž I. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1989)
• Apoštolský protonotář (1993)
• Velký záslužný kříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1994)
• Čestný kříž za vědu a umění I. třídy (2004, Rakousko)[2]
• Čestný občan z Castel Gandolfa (2008)
• Velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku (5. prosince 2008)[3]
• Papežské nešpory biskupa Gerharda Ludwiga Müllera v Řezenské katedrále k 85 narozeninám (2009)
• Cena od Fondazione Pro Musica e Arte Sacra (2010)