Fulbové

Fulbové patří mezi první africké kmeny, které konvertovaly k islámu. Díky kulturnímu vlivu Berberů přijali islám zřejmě již v 1. tisíciletí n. l. Mezi 11. a 17. stoletím Fulbové postupně rozšířili svoje pastevecké území na většinu západní Afriky. Vytvořili třídu muslimských kleriků – torodbů, kteří na nových územích obraceli na islám. Jako reakci na zdanění a brannou povinnost, která jim byla ukládána okolními dominantními etniky nebo pro získání nové půdy pro pastevectví, vedli Fulbové v 17. a 18. století náboženské války – zvané Svaté války nebo Džihád.

Obecně se dá říci, že usedlé skupiny Fulbů byly více ovlivněny islámem než pastevecké. Také městské obyvatelstvo je silněji islamizováno než venkovské. Fulbové vyznávají různě ortodoxní formy islámu v závislosti na společenském postavení. Bohatí a mocní Fulbové jsou obyčejně silně věřící, zatímco běžní lidé mají s islámem volnější vztah.[7]

V současnosti více než 99% Fulbů vyznává islám. Říká se, že být Fulbou znamená být muslimem. Většina Fulbů praktikuje formu islámu, která je do částečně promíchaná s původními animistickými kulty. Na různých místech se ale nacházejí malé křesťanské skupiny Fulbů,[4] protože jejich původní pastevecká náboženská tradice byla téměř ztracena, animismus se uchoval jenom u některých podskupin jako Wodaabe.[6]

Fulanští pastevci, 1967

Nejdůležitějším objektem ve fulbské společnosti je dobytek. Existuje mnoho jmen, tradicí a tabu týkajících se dobytka. Podobně jako u jiných pasteveckých etnik je množství dobytka znakem bohatství jedince. Fulbové obyčejně chovají velké množství dobytka, a proto se usadili na rozsáhlých pláních Mali, Nigeru, Burkiny Faso a Guiney. Jejich životní styl je příčinou častých střetů s jinými etniky, protože dobytek se často zaběhne na pole farmářů a ničí jim úrodu. S postupující modernizací se ale jejich specifická kultura pomalu vytrácí. Fulbové využívají stale více jiné dopravní prostředky, a tak ztrácejí svoji nomádskou identitu.

Fulbové vnímají pastevectví jako zásadní část své identity, přestože většina z nich už tento životní styl opustila, a na svoji pasteveckou minulost vzpomínají se silnou nostalgií.[4]

Pulaaku je etický kodex, který Fulby nejvýznamněji odděluje od ostatních etnických skupin. Je podstatou fulbství a zahrnuje komplex pravidel a vztahů ve fulbské společnosti. Velký důraz se klade na vlastnosti jako odvaha, slušnost, sebekontrola, hrdost, rozvaha, moudrost nebo skromnost a také na respekt k ostatním lidem včetně nepřátel. Pulaaku nedovoluje Fulbům vyjadřovat své potřeby nebo stěžovat si na nepohodlí. Celkově by Fulbové neměli dávat najevo své emoce. Jako příklad může sloužit zkouška dospělosti při ceremoniálu sorro, kdy se dva chlapci vzájemně bijí holemi nebo oštěpy a skrývají přitom svou bolest, naopak se smějí. V některých případech ceremoniál skončil i smrtí.[8][9]

Jazyk Fulbů Fulfulde a fulbské písně, příběhy a přísloví vyjadřují a udržují centrální postavení Pulaaku ve fulbské společnosti.[4][10]

Obchod Fulbů je založen na výměně denních produktů dobytka za zemědělské produkty usedlých zemědělců a luxusní zboží. Fulbští obchodníci dále prodávali toto luxusní zboží různým etnikům podél obchodních cest.[7]

Festival Gerewol, Nigérie, 1997

Nomádští Fulbové založili množství obchodních cest v západní Africe a také plnili a plní funkci jakýchsi pěších sdělovacích prostředků, protože novinky a zprávy, které získali na svých cestách od ostatních obchodníků nebo jiných lidí, šíří dále po širokém území. Jimi zavedené obchodní cesty tak umožnily spojení s jinak izolovanými etnickými skupinami na rozsáhlém ploše celé západní Afriky.[8]

Fulbská společnost se rozděluje na tři základní kasty. Rimbe je složená z lidí, kteří chovají dobytek a mají politickou moc. Kasta neeybe je složena hlavně z řemeslníků.[11]

Jelikož si Fulbové podrobili významné množství měst a etnik, měli i mnoho vojenských zajatců. Ti se stali jejich otroky, pracovali na polích a přijali jazyk a životní styl Fulbů. V dnešní době tato kasta (rimaaybe nebo maccube) již není oficiálně zotročena. Jejich identita ale není úplně jasná. I když se etnicky liší od skutečných Fulbů, jsou s nimi natolik smíšeni, že se sami Fulby nazývají.[4]

Fulanky

Fulbové mají velkou úctu k tělesné kráse, zdobení a malování těla a značný význam přikládají také tvorbě složitých účesů.

Vysoce rozvinuli umění malby na tělo, které má nejenom estetický, ale také esoterický význam. Takto pomalované tělo připomíná živoucí umělecké dílo. Muži stejně jako ženy jsou pyšní na svá tetování. Zvykem je tetovat si i rty nebo si je malovat henou.[12]

Šperky mají pro Fulby speciální význam. Jsou symbolem společenského postavení a využívají se jako ozdoby nebo jako obchodní artikl. Od Senegalu na západe až po Kamerun na východě se proto Fulbové snaží shromažďovat co nejvíce zlatých, stříbrných, bronzových, perlových, jantarových nebo jiných šperků zvaných cudaari. Muži i ženy nosí amulety zvané loho, z ochranných i dekorativních důvodů. Ženy nosí zlaté náušnice dibi a zlaté náhrdelníky caaka a náramky z mědi nebo bílého kovu, které jsou jemně ryté. Kováři dělají hrubé nebo tenké ozdoby na kotník, které dávají ženám kmene Wodaabe „kravský“ krok, v pastevecké fulbské společnosti velmi ceněný. Ženy jiných fulbských skupin nosily na nohách nebo kotnících měděné nebo mosazné šperky vyráběné metodou ztraceného vosku.[13]

Mužské oblečení zahrnuje kuželovitý pastevecký klobouk z kůže nebo plátna v červené, černé nebo přírodní barvě s geometrickými vzory ve tvaru kříže doplněné nápadným čelním knoflíkem zvaným „Hora světa“. Muži také nosí kožené nebo pytlovité plátěné kalhoty a tkané přehozy zdobené geometrickými tvary.[14]

Velká mešita v Djenné

Značná část domů a dokonce i velkých budov je postavena z nepálených cihel a omítnuta blátem. Velké budovy jako například mešity mají v sobě zabudovány dřevěné podpory, které vyčnívají do prostoru, díky čemu získávají charakteristický vzhled. Nejznámější budovou tohoto typu je Velká mešita v Djenné, městě vybudovaném na ostrově na řece Niger. Tato mešita je součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Vnější i vnitřní stěny domů bývají často vyzdobeny propracovanými vzory a symboly. Některé z těchto vzorů jsou inspirovány islámskou estetikou.[15]

Nástěnné malby v centrálním saharském pohoří Ahaggar v dnešním Alžírsku nasvědčují existenci protofulánských kulturních rysů minimálně ve 4. tisíciletí př. n. l. Někteří učenci zabývající se fulánskou kulturou jsou přesvědčeni, že některé výtvarné projevy jsou stále užívány dnešními Fulány.[16][17]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fulbové na Wikimedia Commons