Sokotský sultanát

Sokotský chalífát (دولة الخلافة في بلاد السودان) nebo také Sokotský sultanát byl jeden z nejlépe organizovaných států tropické Afriky, vznikl džihádem v roce 1804. V jeho čele stanul Usman dan Fodio, vzdělaný vůdce kmene Fulbů.[1] V roce 1809 bylo ustaveno Sokoto hlavním městem.[2] Po smrti Usmana dan Fodia byla země vystavena velkému vnitřnímu tlaku, kterému ovšem díky jeho synovi, Mohamedu Bellovi, odolala a nerozpadla se.[3] Za vlády Mohameda Bella ovládalo Sokoto území o ploše přibližně 400 000 km².

Chalífský stát v Bilád as-Súdánu Daular Khalifar Sakkwato al-Khilāfat fi'l-Bilād as-Sūdān دولة الخلافة في بلاد السودان ←  ←  ←  ←  1804–1903  →  →  → vlajka
Hymna: státní bubnování
geografie Sokotský sultanát v 19. století
hlavní město:	Gudu (1804) Sokoto (1804–1850, 1851–1902) Birnin-Konni (1850) Burmi (1903)
obyvatelstvo
jazyky:	arabština (úřední), hauština, fulbština
náboženství:	sunnitský islám
státní útvar
státní zřízení:	oligarchická monarchie (1804–1832) teokratická monarchie (1832–1903)
měna:	dirham
státní útvary a území
předcházející: Sultanát Kano Sultanát Katsina Sultanát Gobir Sultanát Zazzau následující: Protektorát Severní Nigérie rada Sokotského sultanátu Francouzská Západní Afrika

Jako středisko vzdělanosti nahradilo Sokoto Timbuktu. Moc panovníků pomáhala udržovat pevná síť státní správy a islámské právo. Jednalo se o jeden z prvních států subsaharské Afriky s psaným zákonem.

Země čile obchodovala zejména se severní Afrikou. Látky zdejší výroby byly vyváženy až do Egypta a Brazílie.

I po ovládnutí Sokotského sultanátu Brity v roce 1903 si sultán a jeho emírové uchovali významné postavení v nové kolonii a pozdější samostatné Nigérii.