Svobodná strana Rakouska

Svobodná strana Rakouska[3] (německy: Freiheitliche Partei Österreichs, FPÖ) je politická strana v Rakousku. V letech 2017–2019 byla koaličním partnerem Rakouské lidové strany v první vládě kancléře Sebastiana Kurze. FPÖ byla v této vládě zastoupena mj. vicekancléřem, předsedou strany Heinzem-Christianem Strachem.

Svobodná strana Rakouska
Freiheitliche Partei Österreichs
ZkratkaFPÖ
Datum založení1956
Předseda
Herbert Kickl
ZakladatelAnton Reinthaller
SídloTheobaldgasse 19/4 A-1060 Vídeň
Ideologienárodní konzervatismus
euroskepticismus
pravicový populismus[1]
rusofilie[2]
protiimigrační politika[2]v minulosti:
národní liberalismus
Politická pozicepravice až krajní pravice[2]
Evropská stranaStrana identity a demokracie
Politická skupina EPIdentita a demokracie
Barvymodrá
Volební výsledek16,2% (RP 2019)
Oficiální webwww.fpoe.at
Zisk mandátů ve volbách
Národní rada:
32/183
Spolková rada:
16/61
Evropský parlament:
3/18
Některá data mohou pocházet z datové položky.

FPÖ je stranou s prvky národního konzervatismu. Je třetí nejsilnější politickou stranou v rakouské Národní radě. Je zastoupena ve všech zemských parlamentech. Od roku 2014 disponovala čtyřmi europoslanci Evropského parlamentu. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 získala tři mandáty. Voličskou základnu tvoří zejména drobní podnikatelé, zaměstnanci, nejmladší voliči a lidé nespokojení s přistěhovalci a se situací v Evropské unii. V ekonomické rovině zastává středové postoje.

Historie

FPÖ byla založena v roce 1956 přetvořením ze Svazu nezávislých (VdU). Dlouhou dobu byla vnímána jako strana bývalých nacistů, což jí znemožňovalo vstup do vlády. Pod vedením liberálního křídla v čele s Norbertem Stegerem vstoupila v roce 1983 do vlády s sociálními demokraty (SPÖ). V roce 1986 se však vedení strany chopil Jörg Haider, pod jehož vedením se strana transformovala na stranu nacionalistickou, což vedlo k rozpadu koalice s SPÖ, tj. k uplatňování ze strany SPÖ tzv. Vranitzkého doktríny (německy Vranitzky-Doktrin,[4] zrušena pod vedením sociálnědemokratického kancléře Christiana Kerna před parlamentními volbami v roce 2017[5]).[6] FPÖ postupně posilovala, a to navzdory tomu, že se od ní v první polovině 90. let odtrhlo Liberální fórum. Postupně Svobodní zesílili v roce 1999 až na 26,9 % a zajistili si účast v kabinetu Wolfganga Schüssela s rakouskými lidovci (ÖVP). Haider po sestavení vlády odešel z čela strany.

Vládní koalice se v roce 2002 předčasně rozpadla a strana pod vedením Herberta Haupta následně v předčasných volbách drasticky oslabila na 10 %. Začátkem roku 2003 však opět vstoupila do Schüsselovy vlády. Po další sérii oslabení a vnitrostranických sporů se křídlo kolem korutanského hejtmana Haidera odštěpilo  novou stranu Svaz pro budoucnost Rakouska. Do ní přešlo 16 z 18 poslanců FPÖ a všichni tři dosavadní ministři za FPÖ. Zdecimovaní Svobodní zvolili na konci dubna do svého čela současného předsedu Stracheho, pod jehož vedením zaznamenala FPÖ opět vzestup v parlamentních volbách roku 2006, kde Svobodní skončili s 11 % a 21 mandáty těsně čtvrtí.

Po dalších předčasných volbách, způsobených rozpadem velké koalice SPÖ a ÖVP, posílili již na 17,54 % s 34 mandáty a získali zpět křeslo druhého viceprezidenta Národní rady, kterým se stal Martin Graff. FPÖ od roku 2008 zvolna posiluje i v zemských volbách, a to zejména na úkor sociálních demokratů. V roce 2013 získala 21,4 % hlasů a 42 mandátů v Národní radě.

Prezidentské volby 2016

Do prezidentských voleb v dubnu roku 2016 kandidoval za stranu Norbert Hofer, který zvítězil v prvním kole s výsledkem 36,4 % a postoupil tak do druhého kola, v kterém se utkal s Alexanderem Van der Bellenem.[7] V napínavém druhém kole v květnu roku 2016 obdržel Norbert Hofer 49,7 % hlasů a nebyl zvolen rakouským prezidentem.[8] Avšak Ústavní soud volbu zrušil a došlo k opakování druhého kola.

Poté, co stranický kandidát Norbert Hofer těsně neuspěl ve druhém kole prezidentských voleb v květnu 2016, se Svobodní vyjádřili, že by mělo být zrušeno korespondenční hlasování, které v posledku rozhodlo o výsledku voleb. Strana posléze formálně napadla volební výsledky.[9] Ústavní soud dal FPÖ za pravdu a volby se opakovaly. V nich však znovu zvítězil Alexander Van der Bellen.

Kauza s kontroverzní videonahrávkou

V pátek 17. května 2019 informovaly německý deník Süddeutsche Zeitung a časopis Der Spiegel o kontroverzní videonahrávce z hotelu na ostrově Ibiza, na které se pár týdnů před rakouskými parlamentními volbami domlouval s nastraženou provokatérkou předseda FPÖ Heinz-Christian Strache na mediální podpoře v parlamentních volbách na stránkách nejčtenějšího rakouského deníku Kronen Zeitung. Mělo to být výměnou za přidělení státních zakázek ve prospěch údajné investorky, která se vydávala za neteř rusko-turkmenského oligarchy Igora Makarova, a s níž Strache a jeho spolupracovník Gudenus vedli onen tajně natáčený rozhovor. Žena během schůzky fingovaně tvrdila, že plánuje koupit deník Kronen Zeitung a investovat v Rakousku v přepočtu více než 6,5 miliardy korun. Během schůzky také opakovaně naznačila, že jde o černé peníze.

Kauza vyvolala okamžitou rezignaci rakouského vicekancléře a předsedy FPÖ Heinze-Christiana Stracheho, rozpad rakouské vládní koalice a uspořádání předčasných parlamentních voleb.

Podnikatel Igor Makarov se od nahrávky distancoval a uvedl, že žádnou neteř nemá. K videonahrávce se později přihlásil v Íránu narozený vídeňský právník Ramin Mirfakhrai.[10]

Program

Volební výsledky
Volby do Národní rady (1945-2013)

Volby do národní rady
Volební rok Celkový počet hlasůHlasy v %Počet mandátů
1956 283 7496,5 %6
1959 336 1107,7 %8
1962 313 8957,0 %8
1966 242 5705,4 %6
1970 253 4255,5 %6
1971 248 4735,5 %10
1975 249 4445,4 %10
1979 286 7436,1 %11
1983 241 7895,0 %12
1986 472 2059,7 %18
1990 782 64816,6 %33
1994 1 042 33222,5 %42
1995 1 060 17522,0 %41
1999 1 244 08726,9 %52
2002 491 32810,0 %18
2006 519 59811,0 %21
2008 857 02817,5 %34
2013 962 31320.5 %40
2017 1 316 44226.0 %51
2019 772 66616.2 %31

Volby do Evropského parlamentu
Volební rok Celkový počet hlasůHlasy v %Počet mandátů
1996 1 044 60427,53 %6
1999 655 51923,40 %5
2004 157 7226,31 %1
2009 364 20712,71 %2
2014 556 835 19,72 % 4
2019 650 114 17,2 % 3

Prezidentské volby
Volební rok KandidátCelkový počet hlasůHlasy v %
1980 Wilfried Gredler751 40016,9 %
1986 Otto Scrinzi55 7241,2 %
1992 Heide Schmidtová761 39016,4 %
2010 Barbara Rosenkranzová481 92315,24 %
2016 Norbert HoferVítěz 1. kola

Poražený 2. kola

36,4 %

49,7 %

Odkazy

Reference
  1. LAVIČKA, Václav. Novým vedením rakouští svobodní ještě více přitvrdí v populismu, říká historik. Hospodářské noviny [online]. 2019-06-20 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online.
  2. Nenávistné výroky či útoky na média. Skandály FPÖ provázely rakouskou vládu od počátku. Česká televize [online]. 2019-05-17 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online.
  3. Rakousko opět brojí proti Turkům
  4. Von der Vranitzky-Doktrin zum rot-blauen Pakt von Eisenstadt. Die Presse. 2017-06-03. Dostupné online [cit. 2017-10-11]. (německy)
  5. Rakouští socialisté otevřeli cestu ke koalici s populisty z FPÖ. TÝDEN.cz. 2017-06-14. Dostupné online [cit. 2017-10-11].
  6. Verhältnis zur FPÖ - Nach 30 Jahren: Ende für SPÖ-„Vranitzky-Doktrin“. krone.at [online]. 2017-06-13 [cit. 2017-10-11]. Dostupné online. (německy)
  7. Novinky, ČTK. Hofer nečekaně zvítězil v prvním kole prezidentských voleb v Rakousku [online]. Novinky.cz [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. (česky)
  8. Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál Van der Bellen [online]. Novinky.cz [cit. 2016-05-23]. Dostupné online. (česky)
  9. Rakouští Svobodní chtějí napadnout výsledky prezidentských voleb [online]. Lidovky.cz [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. (česky)
  10. K pořízení videa se Strachem se přihlásil vídeňský právník. Česká televize [online]. 24. května 2019. Dostupné online.
  11. Rakouští populisté se dohodli s "Putinovci" na spolupráci. Tyden.cz [online]. 2016-12-19. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.