Frederik V.

Frederik byl synem krále Kristiána VI. a jeho manželky Žofie Magdaleny Braniborsko-Kulmbašské. Vyrůstal v přísně náboženském domově; přes (či pro) tuto výchovu byl jeho charakter nevázaný až zpustlý (hovoří se o jeho sadismu) - Frederik se obklopoval ženami a navštěvoval kodaňské hospody a nevěstince a jeho hluboce nábožensky založený otec uvažoval o tom, že ho prohlásí nezpůsobilým stát se jeho nástupcem na trůnu.

Dne 10. listopadu 1743 se Frederik oženil v Hannoveru s princeznou Luisou Hannoverskou (1724–1751), dcerou britského krále Jiřího II. a jeho manželky Karoliny z Ansbachu. Oficiální obřad se uskutečnil o měsíc později v Altoně (11. prosince). Z manželství vzešlo šest potomků, z nichž pět se dožilo dospělosti; stejný počet dětí měl Frederik i se svou favorizovanou milenkou Else Hansen.

• Kristián 1745–1747)
• Žofie Magdalena (1746–1813), jako manželka švédského krále Gustava III. švédská královna
• Karolina Vilemína (1747–1820) – manželka hesensko-kasselského kurfiřta Viléma I.
• Kristián (1749–1808), následník trůnu, pozdější král Kristián VII.
• Luisa (1750–1831). Provdána za Karla Hesensko-Kasselského; jejich nejstarší dcerou byla Marie Hesensko-Kasselská, manželka budoucího dánského krále Frederika VI., další dcerou pak Luisa Karolina, matka pozdějšího krále Kristiána IX.

Královna Luisa zemřela 19. prosince roku 1751 a král se již 8. července 1752 oženil podruhé, a to s Julianou Marií von Braunschweig-Wolfenbüttel (1729-1796). S druhou manželkou měl jediného syna:

• Frederik Dánský (11. října 1753 – 7. prosince 1805), v roce 1774 se oženil s Žofií Frederikou Meklenburskou (1758–1794) a z jejich manželství se narodil pozdější král Kristián VIII.

Frederik a Luisa se stali králi Dánska a Norska v roce 1746 po smrti Kristiána VI. Královna Luisa zemřela v roce 1751 a Frederik se již v příštím v roce 1752 znovu oženil, tentokrát s Juliánou Marií von Brunswick-Wolfenbüttel.

Moc Frederika jako krále byla omezená. Byl poznamenán svým alkoholismem, obklopil se však schopnými ministry, kteří byli v pozadí většiny jeho počinů, jako např. Adam Gottlob Moltke, J. H. E. Bernstorff a H. C. Schimmelmann. Ti zabránili zatažení Dánska do válek, běžných v Evropě té doby. Země si udržela neutralitu dokonce i v sedmileté válce (1756–1763) přes blízkost bojujících stran Švédska a Ruska. Přes svůj alkoholismus a svůj rozmařilý charakter se král těšil svých poddaných velké oblibě. Umění i věda měly příznivé podmínky, Frederik se zabýval jejich reformováním podle hesel osvícenství; založil Frederikovu nemocnici (Frederiks Hospital) a Královskou dánskou akademii umění (Det Kongelige Danske Kunstakademi – její oficiální otevření se konalo 31. března 1754, v den Frederikových 31. narozenin) v Kodani, rozvíjelo se divadlo, v době Kristiána VI. značně omezované, vzniklo Královské vzdělávací středisko (škola řemesel). Na památku třísetletého výročí nástupu rodu Oldenburků na dánský a norský trůn vyrostla v Kodani čtvrť Frederikstaden v centru s palácem Amalienborg; uprostřed nádvoří paláce byla v roce 1771 umístěna Frederikova jezdecká socha.

Obchod zažíval dobu rozvoje a expanze, vzniká průmysl. První industriální aktivitou velkého významu v Dánsku byly výroba střelného prachu a odlévání děl ve Frederiksværk. Avšak požadavek zemědělských reforem nebyl Moltkem vyslyšen a zemědělci tak na ekonomickém rozvoji nebyli účastni.

Proces zavádění osvícenských idejí pokračoval dál i po předčasné Frederikově smrti.

Král zemřel předčasně necelé tři měsíce před svými 43. narozeninami po dvaceti letech vlády. Jeho poslední slova byla: „je pro mne velkou útěchou v mých posledních okamžicích, že jsem nikdy záměrně nikomu neublížil a že neulpěla jediná krůpěj krve na mých rukou.“

Frederik V. je pochován v katedrále v Roskilde, v místě posledního odpočinku dánských králů.