František Xaver I. Krakowský z Kolowrat

Narodil se 10. října 1789 ve Vídni jako nejmladší syn a poslední dítě Leopolda Viléma hraběte Krakowského z Kolowrat (1727–1809) a jeho druhé manželky Marie Terezie hraběnky z Khevenhűller-Metsch (1741–1805). Stal se zakladatelem čtvrté linie rodu Krakowských z Kolowrat, jejíž potomci žijí dodnes. Byl pánem na Budkově, Mladoňovicích, Gross Wetzdorfu a Rohrbachu v Dolních Rakousích.

Dne 24. března 1804 pojal ve Vídni za choť Julii (Julianu) hraběnku von Wildenstein-Wildbach (8. prosince 1786, Štýrský Hradec – 17. září 1849, Budkov), dceru Ferdinanda hraběte von Wildenstein-Wildbach a Marie Aloisie hraběnky von Stubenberg. Z tohoto manželství se narodilo celkem osm dětí: Leopold (1804–1863), Theodor (1806–1875), Ferdinand (1807–1897), Františka Xavera (1808–1869), Leontina (1812–1882), Valerie (1821–1913), Julie (1823–1907) a Marie Leokardie (1825–1915).

František Xaver Krakowský z Kolowrat zemřel 13. prosince 1855 v Telči. Společně se svojí manželskou je pohřbený v Budkově.

V době napoleonských válek sloužil hrabě František Xaver jako gardista v hodnosti majora v tzv. Šlechtické gardě císaře a krále Františka I. Garda s 38 členy (aristokraty české provenience), doprovázela panovníka při válečných taženích. Odznakem členství byl dnes velice vzácný Český šlechtický kříž (Das Böhmische Adelskreuz).

Po válkách prodal hrabě František Xaver panství a zámek ve Filipově uherskému šlechtici Františku Zichymu. Dnešní novogotická podoba zámku, hospodářského dvora i celé vsi pochází až z let 1863–1865, z původního kolowratského barokního zámku jsou v dnešní budově zachovány jen některé obvodové zdi její střední části.

V roce 1841 byl statek Budkov rozdělen mezi manžele Františka Xavera a Julii Krakowskou z Kolowrat. O 8 let později odevzdal František Xaver tento statek svým dětem Theodoru, Leontině (provdané Kressové), Xaverině (provdané Dubské), Valerii (provdané Zichy), Julii (provdané Erdödy) a Marii Leokardii do společného vlastnictví. Těchto 6 sourozenců pak v roce 1853 Budkov prodalo za 400 000 zlatých a 800 dukátů Karlu knížeti z Liechteinsteinu († 7. dubna 1865), který pak učinil tento statek roku 1859 fideikomisem pro sekundogenituru knížat z Liechtensteinu.