Leopold Krakowský z Kolowrat

Erb Kolovratů

Narodil se jako první syn a nejstarší z devíti potomků Františka Xavera hraběte Krakowského z Kolowrat (10. prosinec 1783 Vídeň – 13. prosinec 1855 Telč) a jeho manželky (sňatek 24. březen 1804) Julie komtesy z Wildenstein-Wildbachu (8. prosinec 1786 Štýrský Hradec – 17. září 1849).

Věnoval se vojenské dráze, a to zpočátku velice úspěšně. Jeho důstojnická kariéra vyvrcholila ziskem hodnosti polního maršála. Stal se pravou rukou maršála Jana Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče (2. listopad 1766 zámek Třebnice – 5. leden 1858 Milán) v 18. pěším pluku. Byl c. k. komořím a pak i guvernérem Benátek, což byla neobyčejná pocta, ale i velice lukrativní místo.

V Benátkách se ve zralém věku oženil s tanečnicí Natalií Blaszezyńskou, která nebyla urozeného původu, proto byl odvolán do Vídně a zbaven benátského guvernérství. Poté ho poslali do Uher potlačit Kossuthovo povstání. Ještě předtím ale prodal malý statek na Moravě a zlaté a stříbrné mince si vzal s sebou v železné truhle. Cestou byl povstalci přepaden a okraden. Navíc jeho uherská mise nebyla úspěšná a tak se do Vídně vrátil poražen, nemocen a sklíčen. V 58 letech byl penzionován. Kvůli dluhům mu hrozilo vězení. Dostal se do špitálu pro zchudlé vojáky, což bylo pro něho ponižující. Přátelé se přimluvili u císaře Františka Josefa I. (císařem 1848–1916) a na jeho příkaz byl převezen do důstojnější nemocnice, kde pak za čtyři dny 21. března 1863 zemřel. Pohřben byl ve vídeňském Währingu.

Hrabě napsal paměti, které se však ztratily.

Vyznamenání

Kůň Leopolda hraběte Krakowského z Kolowrat

Za úspěchy, statečnost a hrdinství, zejména v bitvě u řeky Vau, se stal rytířem Vojenského řádu Marie Terezie, rytířem ruského řádu sv. Jiří II. třídy, komandérem bavorského civilního záslužného řádu a toskánského řádu sv. Josefa.

V Benátkách se zamiloval do polské klasické tanečnice Natalie Blaszezyńské (9. srpen 1828 Varšava – 17. leden 1861 Pau, Francie), dcery Josefa Blaszezyńského a Teofily Berty Ritterbondové. Přestože německé Gothajské almanachy uvádějí, že pocházela z ruské šlechtické rodiny, nebylo tomu tak. V Benátkách se s ní 11. června 1850 oženil, aniž by císaře požádal o svolení. Jednalo se tedy o morganatický sňatek. Narodily se jim tři děti:

• 1. Leopold Filip (14. 3. 1852 Benátky – 19. 3. 1910 Vídeň)
  • ∞ 18. března 1884 New York Nadine von Huppmann-Valbella (1858–1942), jejich děti:
    • 1. Alexander (29. 1. 1886 Bloomfield – 4. 12. 1927 Vídeň) ∞ 30. duben 1923 Vídeň Sofie Nikolajevna Trubecká (4. 2. 1900 – 25. 4. 1938)
    • 2. Jindřich (31. 12. 1887 Týnec u Klatov – 28. 6. 1889, pohřben v Týnci)
    • 3. Kateřina Berta (14. 1. 1889 Týnec – 15. 1. 1889, pohřbena v Týnci), dvojče
    • 4. Berta Kateřina (14. 1. 1889 Týnec – 18. 1. 1889, pohřbena v Týnci), dvojče
    • 5. Berta Jindřiška Kateřina Nadine (21. 6. 1890 Týnec – 28. 1. 1982 Auch, Francie) ∞ 10. srpen 1909 Vídeň, rozvedeni 1926 Jeroným (Hieronymus) Colloredo-Mansfeld (3. 11. 1870 Dobříš – 29. 8. 1942 Praha)
    • 6. Bedřich (22. 7. 1893 Týnec – 16. 11. 1920 Zámek Diana v Rozvadově-Dianě, pohřben v Týnci)
    • 7. Jindřich Vilém (27. 7. 1897 Týnec – 19. 1. 1996 Praha), československý velvyslanec v Turecku (1946-1948) 1. ∞ 8. srpen 1929 Praha Sofie Nikolajevna Trubecká (4. 2. 1900 – 25. 4. 1938), vdova po bratru Alexandrovi; 2. ∞ 21. květen 1942 Marie Klimtová (21. 10. 1907 Bratřínov u Prahy – 1991)
• 2. Františka Xaverie (2. 5. 1853 Benátky – neznámo – asi po roce 1900) ∞ 4. prosinec 1883 Paříž René Desson de Saint-Aignan (24. 3. 1850 Sotteville-les-Rouen – 26. 11. 1922 Paříž)
• 3. Hugo František Xaverius (14. 9. 1855 – 16. 6. 1860 Linec, pohřben v Linci)

Leopold hrabě Kolowrat mohl být díky svému sňatku dokonce zbaven i příslušnosti ke svému rodu. Příbuzní jej totiž v souladu s rodovým ustanovením ve věci sňatků členů rodu (z roku 1629) zažalovali u zemského soudu. Ten ale jejich stížnost zamítl s odůvodněním, že předpisy občanského zákoníku mají vyšší právní platnost než rodová ustanovení. Kolovratové se odvolali k vyššímu soudu, ale jejich podnět byl znovu zamítnut a soud potvrdil rozsudek první instance.