Alfréd Meissner

Za první světové války se podílel na protirakouském odboji, jako člen Národního výboru za sociální demokracii připravil v roce 1918 prozatímní ústavu, účastnil se na přípravě československé ústavy z roku 1920 (zasedal v užším šestičlenném komitétu pro ústavu[3]) a volebních zákonů (vydal Řád volení do obcí 1923).

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal znovu po parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu 1939,[4] přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Národní strany práce.[5]

Podle údajů z roku 1935 byl profesí advokátem, bytem v Praze.[6]

Kromě parlamentních funkcí vystřídal i několik ministerských postů. V druhé vládě Vlastimila Tusara byl roku 1920 ministrem spravedlnosti. Znovu se na tento post vrátil v letech 1929-1934 ve druhé vládě Františka Udržala a první vládě Jana Malypetra. V letech 1934-1935 zastával post ministra sociální péče ve druhé vládě Jana Malypetra.

Za okupace byl kvůli svému židovskému původu vězněn v Terezíně (je i uváděn mezi "herci" v nacistickém propagandistickém filmu z prostředí Terezína Vůdce daroval židům město z roku 1944)[7], po osvobození vystupoval proti snahám o spolupráci sociální demokracie s KSČ.[8]

Po roce 1946 zasedal v parlamentní subkomisi pro přípravu nové československé ústavy, čímž zopakoval svou aktivitu z roku 1920.[9]

Zemřel roku 1950 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.