František Mišeje

Za druhé světové války se zapojil do Slovenského národního povstání. Působil jako politický komisař partyzánské skupiny Vtáčnik. V letech 1959–1960 byl předsedou KNV v Nitře. V letech 1960–1970 zastával post oblastního ředitele Státní banky československé v Bratislavě.[4][5]

V letech 1958–1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[6] Členem ÚV KSS byl od roku 1969. Zastával i posty v celostátní komunistické straně. XI. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise Komunistické strany Československa, v této funkci ho pak potvrdil XII. sjezd KSČ.[5]

Počátkem roku 1968 byl zvolen členem komise Slovenské národní rady, která se zabývala z ekonomického úhlu pohledu změnou postavení slovenských orgánů a státoprávním uspořádáním Československa.[7] Během pražského jara v roce 1968 se zapojil do diskuzí ohledně federalizace Československa. V březnu 1968 na schůzi SNR jako jeden z prvních prosazoval symetrický model státoprávního uspořádání ČSSR (na rozdíl od podle něj škodlivého dosavadního asymetrického modelu).[8]

Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v květnu 1970. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada, v níž také zasedal. ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971.[9] Od roku 1970 až do prosince 1989 byl ministrem financí Slovenské socialistické republiky ve vládě Štefana Sádovského a Petera Colotky, první vládě Petera Colotky, druhé vládě Petera Colotky, třetí vládě Petera Colotky a vládě Petera Colotky, Ivana Knotka a Pavola Hrivnáka (v této od dubna 1988 oficiálně jako ministr financí, cen a mezd) . Od roku 1973 působil jako předseda federálního Ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků a člen předsednictva Ústředního výboru Národní fronty ČSSR. V roce 1971 mu byl udělen Řád práce a roku 1981 Řád Vítězného února.[5]

Dlouhodobě zasedal v SNR. Uvádí se jako její poslanec v 80. letech. Krátce po sametové revoluci vystoupil se sebekritickým příspěvkem, ve kterém vyzval k otevřenější diskuzi v rámci SNR.[10][11][12]