František Kubica

František Kubica se narodil v roce 1909 v Novém Městě na Moravě, jeho otcem byl drážní úředník. Roku 1928 odmaturoval na gymnáziu v Třebíči a následně nastoupil na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kterou absolvoval a nastoupil na pozici sekundáře na chirurgické a interní klinice v Brně.[1] V roce 1937 nastoupil na pozici lékaře v Nemocnici Třebíč, kde pracoval do roku 1939, posléze odešel do blízké Starče, kde začal pracovat jako obvodní lékař.[1] Během druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti.[2] Posléze v roce 1945 začal pracovat jako obvodní lékař ve Znojmě,[3] v roce 1948 byl zatčen a uvězněn v Leopoldově a Jáchymově (kde pracoval i jako vězeňský lékař[4]), propuštěn byl až v roce 1951. V letech 1951 až 1971 působil jako lékař na poliklinice v Jihlavě, tam se v roce 1952 znovu oženil.[5] Po roce 1960 se zapojil do procesu obrody, posléze za to byl perzekvován a ani ke konci šedesátých let nebyl rehabilitován. Plně rehabilitován byl až v roce 1991.[2]

Zemřel v roce 1973 na Wilsonově skále nedaleko Hartvíkovic, kde se věnoval fotografování.[2]

První básně publikoval v Třebíči již v roce 1929, posléze se začal věnovat fotografování, kdy jeho fotografie vyšly v knihách, tak i v časopisech. V roce 1948 ve Znojmě vydal Romanci o víně. Jeho dílo, které napsal během uvěznění bylo vydáno až v roce 2010 v rámci edice Libri Prohibiti. Fotografii se věnoval i během práce v Jihlavě, fotografoval pro město Jihlava, pro jihlavskou ZOO, fotografoval také pohlednicové fotografie pro nakladatelství Orbis.[5] V roce 2017 byla v Domě Gustava Mahlera v Jihlavě uspořádána výstava fotografií Františka Kubicy pod názvem Návrat oslavovatele krásy.[2][6]

Působil také jako houslista městského orchestru v Třebíči. Přátelil se s Jakubem Demlem, Janem Zahradníčkem, Jaroslavem Seifertem a Vladimírem Holanem.[7][1]