Existence

Existence (z latinského existentia < ex-sistere spočívat vně, vyskytovat se) je ontologický pojem, který popisuje, že něco skutečně je ve fyzickém světě. Pojem lze do češtiny přeložit též jako „výskyt“, „vnější projev“. Často[kdy?] se však slova existence užívá jen jako synonyma pojmu bytí.[zdroj?!]

Scholastická filozofie přiřazuje existenci význam toho, co náleží k vnějšímu světu, tedy světu skutečnému či reálnému. Pojem je tedy spojován s objektivitou a realitou jako něco, co nenáleží pouze do světa fantazie:

Non potest autem efficax sumi testimonium veritatis per ea quae non in rei existentia sed solum in apparentia sunt gesta. (Nelze brát svědectví o pravdě z těch věcí, které neexistují skutečně, ale pouze se jeví)[1]

To, co existuje, lze popsat také jako to, co je nadáno vlastní činností:

… quod per se habet operationem et per se existentiam habere potest. (… to, co je nadáno vlastní činností může mít také vlastní existenci)[2]

Středověká filosofie rozvinula protiklad existence jako aktuálního bytí zde a podstaty, esence, jako ideálního a obecného určení bytosti či jsoucna. Tento strom zde je jednotlivou existence (moderně řečeno výskytem) esence stromu. I v Hegelově filosofii je existence zvnějšněním podstaty ducha.

V moderní filosofii přechází důraz na jednotlivou, konkrétní existence, zejména člověka (S. Kierkegaard). Právě lidská (tj. naše) existence je východiskem veškerého poznání, zkušenosti, ale i usilování (intence, E. Husserl) a svobody. Existence člověka přitom není jen nějakým „výskytem“ předmětu (M. Heidegger), nýbrž pobytem (Dasein), údělem bytosti, jíž na jejím bytí záleží a která ví, že je konečná, smrtelná. Existence není izolovaný a svrchovaný „subjekt“, nýbrž je pobytem na světě, který přehlíží, přičítá si svoji minulost a je neustálou starostí o budoucí.

Dramatičnost lidské existence jako prázdné svobody ke tvoření sebe sama zdůrazní existencialismus (Sartre, Camus), současná filosofie staví do popředí otázky odpovednosti, existence jako východiska vztahů ke druhému ( „já a ty“, M. Buber) a etiky vůbec (E. Lévinas).

Reference

  1. TOMÁŠ AKVINSKÝ, Summa contra Gentiles, IV, c. 29, n. 3655.
  2. idem, II, c. 82, n. 1646.

Literatura

  • Filosofický slovník. FIN, Olomouc 1998
  • SOKOL, Jan. Malá filosofie člověka. Slovník filosofických pojmů. 5. vyd. Vyšehrad, Praha 2007. 416 str. ISBN 978-80-7021-884-6
  • Durozoi – Roussel: Filozofický slovník, EWA, Praha 1994

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.