František Hauser

Rozsáhlým zdrojem biografických informací, zpravidla nedatovaných, je jeho vlastní životopis, sepsaný v srpnu 1892 a vydávaný na pokračování v následujícím roce. Narodil se 28. května 1822 v Kosmonosech v učitelské rodině – toto povolání na místní škole úspěšně vykonával jeho otec, dědeček i pradědeček.[3] Navštěvoval německou hlavní školu v Mladé Boleslavi a tamní piaristické gymnázium, přičemž několik let také hrál v kostele na varhany.[3] Během posledních prázdnin onemocněl břišním tyfem, což mu zabránilo podat přihlášku k dalšímu studiu.[3] Rok proto strávil v rodné obci jako bezplatný vrchnostenský praktikant.[3]

V následujícím roce podal na radu nadřízeného úředníka přihlášku na pražskou techniku.[3] Studium pro něj bylo náročné — bydlel v malé, špatně vytápěné místnosti v Emauzském klášteře, kde výměnou za ubytování pravidelně hrál na varhany. Aby se uživil, musel dávat soukromé hodiny. Později vzpomínal, že občas přišel z vyučování pozdě, nepustili ho do budovy a musel strávit noc na lavičce; v zimě někdy ráno našel v pokoji v umyvadle zamrzlou vodu.[3] Vedle techniky absolvoval i kurzy na německém učitelském ústavu a varhanické škole, díky čemuž měl po dvou letech tři vysvědčení.[3]

Po návratu domů si otec přál, aby opět nastoupil na vrchnostenský úřad; František si ale vymínil, že bude učitelem.[3] Začal jako podučitel v nedalekých Čečelicích.[3] K jeho povinnostem také patřilo, aby třikrát denně zvonil klekání, v sobotu zametl kostel, vyčistil faráři boty a manželce řídícího občas naštípal dříví.[3] Brzy si ale získal přízeň faráře, který si při hodinách náboženství pochvaloval zlepšenou kázeň a prospěch dětí, a vedlejších úkolů ho zbavil.[3] Pochvalu získal i od inspektora.[3]

Pro následující školní rok si podal přihlášku do Liberce, kde hledali dočasnou náhradu za nemocného učitele češtiny.[3] Ačkoliv měl někdy (podle vlastních slov) až 174 žáků ve třídě, byl zde spokojen – dostal vyšší plat, žil v přátelském prostředí, tehdy ještě ne tak vyhraněně německém, a měl řadu možností si přivydělat doučováním.[3] Jeho působení tam ale trvalo krátce – když se nemocný učitel vrátil do práce, musel místo opustit a vrátit se domů.[3]

V Kosmonosích se od faráře dověděl, že hrabě Stadion z Koutu na Šumavě hledá vychovatele se znalostí češtiny, němčiny, hry na klavír a housle a se složenými učitelskými zkouškami. Roku 1840 byl přijat,[4] ačkoli se hlásilo dvanáct dalších zájemců.[5] Strávil tam 5 let a 8 měsíců, dokud se hrabě neodstěhoval do Polska.[5]

Po krátkém pobytu v Kosmonosích dostal doporučení na místo učitele na Zbraslavi. Školu vydržovali místní úředníci, byla dobře financovaná a jeho práce si vážili.[5] Zapojil se i do kulturního života, výrazně podporovaného místním továrníkem Richterem. Seznámil se s J. K. Tylem a hercem Janem Kaškou a skladatelem Aloisem Jelenem, kteří na Zbraslavi pobývali na letním bytě, a setkal se i se skladatelem Aloisem Jelenem.[5] Pořádal ochotnická divadelní představení, benefiční koncerty (akademie) ve prospěch chudých a masopustní plesy. Působil jako kapelník místního orchestru.[5] Svou aktivitou ve prospěch veřejnosti si získal přízeň místních obyvatel.[5]

V říjnu 1848 zemřel jeho otec a Hauser dostal nabídku, převzít vedení školy v Kosmonosích. Tu ale odmítl, protože by to pro něj znamenalo velký finanční i společenský propad. Krátce poté ale byla po reformách zrušena zbraslavská škola.[5] Roku 1850 se odstěhoval do Prahy, kde vyučoval na několika soukromých školách.[6] Roku 1852 udělal svou hrou na plese dobrý dojem na místodržitele Mecséryho a získal od něj právo na založení vlastní základní školy s hudebním ústavem. Tu otevřel 1. října téhož roku v prostoru tehdejší Židovské zahrady v nynější Vladislavově ulici. Počet žáků rok od roku stoupal až na 237 v roce 1860.[6] Velkým oceněním pro něj např. bylo, že školní rada Johann Czermak po provedené inspekci nechal do jeho školy zapsat svého syna a později ho podporoval. Velkou pozornost věnoval výuce němčiny, kulturní obzor žáků rozvíjel pořádáním výletů a divadelních představení.[6] Například v dubnu 1879 uspořádal slavnost na počest stříbrné svatby císaře Františka Josefa a Alžběty, při které se vybralo 15 zlatých pro chudou početnou rodinu.[7] S pomocí F. L. Riegra se mu podařilo překonat nepřízeň školského úředníka, který chtěl školu zrušit, protože vyučovala současně v češtině i němčině.[6]

Vedle řízení školy také pokračoval ve veřejném působení. Byl například členem výboru Svatovítské jednoty (spolku pro dostavbu chrámu sv. Víta), Učitelské besedy a Arimatejského spolku,[p 1] 18 let zasedal jako starosta podpůrného hudebního spolku Cecilie.[6] Záslužná byla i jeho péče o sirotky po učiteli a redaktoru Josefu Auštěckém (1827–1871), kterým byl 22 let poručníkem.[6] Byl také literárně činný[6] (viz Dílo).

Roku 1879 měl spor s redakcí učitelského časopisu Posel z Budče. Ten 8. října uveřejnil článek, podle nějž se nevhodně zachoval k nově přijatému žákovi – před třídou mu měl říci, že vysvědčení z jeho předchozí školy je falešné,že ho roztrhá a hodí mu pod nohy (žák měl špatné vědomosti, zatímco vysvědčení uvádělo dobrý prospěch).[8] Redaktoři mu nejprve hrozili žalobou za poškození pověsti jiné školy,[8] ale nakonec museli uznat nepravdivost svých tvrzení a uveřejnit opravu.[9][10]

Úspěšný rozvoj jeho ústavu ukončily reformy, které podstatně zlepšily vybavení i úroveň pražských obecních škol. Ačkoli měl dobrou pověst a několik oficiálních uznání, počet jeho žáků nezadržitelně klesal, až jich v posledním školním roce bylo jen 12. Stále doufal, že se mu podaří nepříznivý trend obrátit, dostal se kvůli tomu do dluhů a školu nakonec roku 1884 uzavřel.[6] Tíživou finanční situaci se mu podařilo vyřešit díky pomoci vděčných absolventů.[6] Učební pomůcky a školní prapor věnoval nově rozšířené škole v Kosmonosích[11] a pak už se do konce života pouze věnoval nepříliš výnosnému podomnímu vyučování hudbě.[6] (V srpnu 1884 se nicméně také objevila zpráva, že zakládá novou hudební školu ve Vodičkově ulici.)[12]

Zemřel 2. října 1892 na Novém Městě pražském čp. 1467 (dnes roh Lípová 1467/5 a Salmovská 1467/2, Praha 2) na zánět mozkových blan, pohřben byl na Olšanech.[2]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Hauser
• František Hauser v kartotéce Jaroslava Kunce