Stadionové

Stadionové byli jihoněmecký panský a později hraběcí rod ze Švábska, který na české území přišel koncem 17. století. Rod vymřel v mužské linii roku 1908.

Stadionové
Původní znak rodu Stadionů
ZeměSvatá říše římská Svatá říše římská, České království České království
Titulysvobodní páni, hrabata
Rok založení1200
Vymření po meči1908

Historie

Původní podoba erbu rodu Stadionů podle Johanna Siebmachera

Švábský hraběcí rod původem z Graubündenska v průběhu 13. století získal panství ve Švábsku. Ve 14. století se rozdělili na alsaskou a švábskou větev, která vymřela koncem 17. století. V té době přišel do Čech příslušník alsaské linie, Jan Filip. Od dědiců Lamingera z Albenreutu koupil Chodov, Kout na Šumavě, Všeruby, Záhořany a další statky.

Jeho dva synové, Bedřich a Filip, založili dvě rodové linie: von Warthausen a von Thannhausen. První sídlila v Trhanově, druhá v Koutě na Šumavě. Na počátku 18. století povýšili do stavu říšských hrabat.

Johann Philipp Stadion-Warthausen působil jako vyslanec v Berlíně a Petrohradě, v letech 1805–1809 zastával funkci kancléře. Po rakouském státním bankrotu se jako ministr financí snažil zlepšit finanční stav země.

Franz Seraph Stadion-Warthausen (1806–1853) vykonával post guvernéra v Haliči a rakouského ministra vnitra. Byl zástupce ministerstva a současně i poslanec říšského sněmu v letech 1848-1849 a podílel se na tzv. oktrojované ústavě.

Rudolf Stadion-Warthausen (1808–1882) působil jako rada dvorské kanceláře, od roku 1845 řídil zemskou správu Moravy a Čech. Přestože v březnu 1848 nebyl schopný čelit nástupu revolučního hnutí, stal se prvním předsedou Národního výboru, který se vznikl spojením Svatováclavského výboru a tzv. guberniální komise. Ovšem již 15. dubna z funkce odstoupil a odešel z politického života.

Mužská linie tohoto rodu vymřela smrtí Filipa Františka Josefa Stadiona 13. 9. 1908.[1]

Erb

Nosili čtvrcený štít, v jehož pravé horní a levé dolní části byly tři jedlové šišky, naopak v levé horní a pravé dolní čtvrti stál červený kříž. Uprostřed byl srdeční štítek se třemi zlatými vlčími želízky.

Příbuzenstvo

Spojili se například se Šternberky.

Osobnosti rodu

Seznam význačných osobností rodu řazených chronologicky podle roku narození:

Biskup František Kašpar ze Stadionu
Filip František ze Stadionu-Thannhausen, litografie od Josefa Kriehubera, 1841
  • Jindřich II. ze Stadionu († 1294), opat klášter sv. Blažeje
  • Valter ze Stadionu († 1352), správce ženského kláštera Säckingen v Glarusu
  • Kryštof ze Stadionu (1478–1543), biskup augsburský
  • Jan Teobald ze Stadionu († 1585), děkan kapituly v Mohuči
  • Jan Kašpar ze Stadionu (1567–1641), od roku 1627 velmistr řádu německých rytířů
  • František Kašpar ze Stadionu (1637–1704), kníže-biskup lavantský
  • Kryštof Rudolf ze Stadionu (1638–1700), říšský svobodný pán, předseda dvorské rady, probošt, několikrát kandidoval do kurfiřtských úřadů v Mohuči
  • Jan Filip ze Stadionu (1652–1741), mohučský kurfiřtský hofmistr
  • František Konrad ze Stadionu a Thannhausenu (1679–1757), říšský hrabě, probošt würzburský, v letech 1753 až 1757 kníže-biskup bamberský
  • Antonín Jindřich Bedřich ze Stadionu (1691–1768), mohučský kurfiřtský hofmistr
  • Sophia Helena ze Stadionu-Thannhausen († 1789), kněžna-abatyše v belgickém Munsterbilzenu (1772–1789)
  • Marie Maxmiliana ze Stadionu (1736–1818), poslední kněžna-abatyše ženského kláštera Buchau
  • Bedřich Lothar ze Stadionu (Bedřich Lothar Graf ze Stadionu-Warthausenu, 1761–1811), člen kapituly a diplomat
  • Jan Filip ze Stadionu (1763–1824), rakouský diplomat, ministr financí a zahraničí
  • Filip ze Stadionu a Thannhausenu (1799–1868), rakouský důstojník
  • Franz Seraf ze Stadionu (1806–1853), rakouský správní úředník a politik
  • Emerich von Stadion (1838–1901), rakouský spisovatel a důstojník

Reference

  1. Kout na Šumavě, Kostely a kaple v západních Čechách, 2020. http://kaplicky.cesty.in/kout_na_sumave#kryptastadionska_hrobka_na_hrbitove

Literatura

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Stadionové, s. 148–149.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.