František Štverák

Dne 29. června 1933 byl vysvěcen na kněze a 1. března 1938 se stal farářem ve Chvalech u Prahy (nyní část Horních Počernic). Po okupaci Československa v březnu 1939 se zapojil do odbojového hnutí. Poprvé byl zatčen 29. září 1939, protože odmítl vyzvánět po dobytí Varšavy, brzy byl ale propuštěn. Podruhé byl zatčen 22. května 1940 pro podezření z velezrady, distribuci zbraní a ilegálního časopisu V boj.[1] Nejprve byl vězněn v Praze na Pankráci, po dvou měsících putoval do Terezína, kde strávil měsíc. Následně několik dní v koncentračním táboře Dachau, pak téměř dva roky v koncentračním táboře Sachsenhausenu a od 12. června 1942 byl vězněn opět v Dachau, kde byl až do konce války.

Po celý čas svého věznění neváhal nasazovat vlastní život a snášet kruté tresty pro záchranu spoluvězňů. V Dachau vzal přestupek starého polského kněze na sebe a byl zbičován. Takto mu zcela jistě zachránil život. V Sachsenhausenu zachránil mladého německého advokáta Görkeho dohnaného k nucené sebevraždě. Štverták ho odřezal a oživil, za což si vysloužil dvojnásobné bičování. Kruté žerty, které Štverák jako kněz zakoušel od dozorců, se vystupňovaly a završily průstřelem boku a plíce. Štverák přežil jen díky tomu, že předstíral smrt. V Dachau vzal též pod svou ochranu budoucího pražského arcibiskupa Josefa Berana. V červnu 1945 se vrátil zpět do Chval.

Byl jedním z pěti Čechů, kteří svědčili u soudu s válečnými zločinci v Dachau.

Po válce pracoval jako arcibiskupský vikář a notář arcibiskupa Josefa Berana. Po roce 1945 po odsunu sudetských Němců byl jako notář arcibiskupa Berana pověřen svozem kalichů a monstrancí z opuštěných kostelů v německém pohraničí. V letech 1946 až 1947 dostal na starost vyhledávání kostelních zvonů, které byly zrekvírovány v době okupace. Zvony byly soustřeďovány v hamburském přístavu. Nazpět do ČSR se jich po Labi podařilo přivézt 670. Tehdy úzce spolupracoval s kampanologem Jaroslavem Dobrodínským (1901-1973).

Neohrožený postoj po boku arcibiskupa Berana nezůstal bez nenávistné odezvy. Třetí zatčení tentokrát v režii StB 15. června 1949 přivedlo Štveráka opět na Pankrác. Prodělal celkem šestnáct krutých výslechů na základě obvinění, že je špionem Vatikánu, že navštěvoval v přestrojení arcibiskupa Berana, že rozvážel Beranovy listy, že organizoval protistátní skupinu. Štverák zůstal nezlomen. Proto si v monstrprocesu vysloužil „jen“ dvacet měsíců odnětí svobody. Po odpykání trestu však strávil ještě tři roky v internačních táborech pro kněze a řeholníky.

Na svobodu se vrátil s podlomeným zdravím. Zbývaly mu již jen dva roky života, které strávil u své matky a sestry v Pokraticích u Litoměřic. Zemřel v nemocnici v Městci Králové 20. srpna 1956 a je pochován v Kostelci nad Labem. Plně rehabilitován byl až v roce 1990. V roce 2002 mu byla umístěna pamětní deska na kostele sv. Ludmily v Horních Počernicích-Chvalech.[1]

• VODIČKOVÁ, Stanislava (ed.): I zvíře mělo více útrpnosti než člověk. Paměti patera Františka Štveráka, vězně nacistického a komunistického režímu. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2013, 415 s., ISBN 978-80-87211-84-7.
• PAULAS, Jan. Křížové cesty nezlomeného kněze. Katolický týdeník. Březen 2013, roč. 24, čís. 11, s. 8. ISSN 0862-5557.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Štverák na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Štverák