Fráňa Kopeček

Narodil se v rodině domkáře Štěpána Kopečka v Předmostí a jeho manželky Anny, rozené Ptáčkové.[1]

Vystudoval gymnázium v Přerově, kde maturoval v roce 1891. Poté se pokusil o studium bohoslovectví v Olomouci, ale po třech semestrech přestoupil na učitelský ústav v Příboru. Po jeho vystudování a roční vojenské službě učil v Křenovicích, poté na Znojemsku, kde učil v Tvořihrázi, Horních Dunajovicích, Mikulovicích a Kuchařovicích, kde se také stal řídícím učitelem. Ve Znojmě od r. 1918, v Bučovicích 1926–1927 a poté opět ve Znojmě, kde se dožil stáří jako ředitel dívčí měšťanské školy.[3]

Po Mnichovské dohodě a připojení Znojma ke Třetí říši se odsud v roce 1938 odstěhoval do Veverské Bítýšky.[4] Byl členem Moravského kola spisovatelů (MKS) v letech 1926–1946.

František Kopeček byl ženatý s Marií Peřinkovou. Manželka mu zemřela v roce 1945, v době osvobozovacích bojů v okolí Veverské Bítýšky, kdy on sám byl po operaci. Manželé Kopečkovi měli syna Františka (1899) a dceru Marii (1902). Syn padl v roce 1918 na italské frontě; František Kopeček dožil po osvobození republiky u dcery v Ostravě.[3]

Dílo Fráni Kopečka tvoří především drobnější práce s jednoduššími zápletkami, vyšší úrovně dosahují prózy z učitelského prostředí (Mých sto děvčat).[4]

Fráňa Kopeček přispíval svými povídkami do řady deníků a časopisů, jako např. Národní osvobození, Moravskoslezský deník, Ruch, Mládí, Vídeňské illustrované noviny, Lidové noviny, Moravské noviny, Český svět aj.