Fluorid zlatičný

Fluorid zlatičný je anorganická sloučenina se vzorcem Au2F10 (dimer) (Monomerní forma se v pevném skupenství nevyskytuje). Jedná se o sloučeninu zlata v nejvyšším oxidačním čísle. Tato červená pevná látka je rozpustná v kyselině fluorovodíkové, ovšem tento roztok se rozkládá za uvolnění fluoru.

Fluorid zlatičný
Obecné
Systematický název Fluorid zlatičný
Anglický název gold(V) fluoride (systematický název)
gold pentafluoride
Německý název Goldpentafluorid
Sumární vzorec Au2F10 (dimer)
AuF5 (monomer, v pevném skupenství se nevyskytuje)
Vzhled červená nestabilní pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 57542-85-5
Vlastnosti
Molární hmotnost 291,959 g/mol (monomer)
583,918 g/mol (dimer)
Teplota tání 60 °C (rozklad)
Hustota  ?
Rozpustnost ve vodě rozklad
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná
Bezpečnost

Žíravý (C)

Toxický (T)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba

Au2F10 se vyrábí zahříváním kovového zlata v kyslíkovo–fluorové atmosféře při teplotě 370 °C a tlaku 8 atmosfér za vzniku dioxygenylfluoridu[1]:

2 Au(s) + O2(g) + 3 F2(g) → O2AuF6(s).

Dioxygenylfluorid se pak rozkládá při 180 °C za vzniku fluoridu zlatičného:

2 O2AuF6(s) → Au2F10(s) + 2 O2(g) + F2(g).

Struktura

Au2F10 je jediný známý dimerní fluorid s prvkem v oxidačním čísle V; ostatní jsou buď monomerní (P, As, Sb, Cl, Br, I), tetramerní (Nb, Ta, Cr, Mo, W, Tc, Re, Ru, Os, Rh, Ir, Pt), nebo polymerní (Bi, V, U).[2]

V plynném skupenství se vyskytuje směs dimeru a trimeru v poměru 82:12.

Reaktivita

Fluorid zlatičný je nejsilnější známý akceptor fluoridového aniontu, silnější než fluorid antimoničný.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gold(V) fluoride na anglické Wikipedii.

  1. EMELÉUS, H. J.; SHARPE, A. G. Advances in Inorganic Chemistry and Radiochemistry. [s.l.]: Academic Press, 1983. ISBN 0-12-023627-3. S. 83. (anglicky)
  2. In-Chul Hwang, Konrad Seppelt "Gold Pentafluoride: Structure and Fluoride Ion Affinity" Angewandte Chemie International Edition 2001, volume 40, 3690-3693. doi| 10.1002/1521-3773(20011001)40:19<3690::AID-ANIE3690>3.0.CO;2-5
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.