Finské letectvo

Replika letounu Thulin Typ D v Tikkakoski

Během finské občanské války trpěla bílá strana závislostí na zahraniční podpoře. Neutrální Švédsko mu odmítlo poslat zbraně a materiál, ale mnoho lidí se rozhodlo individuálně pomoci. Waldemar Langlet, editor švédského magazínu Aftonbladet, zakoupil Finsku ve Švédsku postavený průzkumný letoun Albatros B.II. Koupi financovala organizace Přátelé Finska.

Jednalo se o první letoun, který byl ze Švédska zaslán. Jeho přelet do Finska začal 25. února 1918 startem z města Haparanda, první mezipřistání proběhlo v městě Kokkola a při druhém v Jakobstadtu musel letoun nouzově přistát po poruše motoru. Poté, co dorazil na místo určení, dostal označení F2, přičemž F znamenalo Flygmaskin (švédsky letadlo). Při přeletu stroj pilotovali John-Allan Hygerth, který se stal prvním velitelem Finského letectva a Per Svanbäck.

Druhý letoun Finskému letectvu daroval švédský hrabě Eric von Rosen. Jednalo se o stroj Thulin Typ D (licenční Morane-Saulnier Type L), který 6. března 1918 přeletěl do Finska, přestože švédské úřady k přeletu nedali povolení a Nils Kindberg, který letoun pilotoval, dostal za opuštění země bez povolení pokutu 100 švédských korun. Tento letoun ve Finsku dostal označení F1 a bývá považován za první letoun finského letectva (rudí v občanské válce operovali s ruskou pomocí s větším množstvím letounů). Samotný F1 byl krátce po přeletu zničen při nehodě.

Finské letectvo bylo oficiálně založeno 6. března 1918 a několik prvních let, kdy podléhalo velení armády[1], se jmenovalo Letecké síly. Pro zajímavost je nutné dodat, že například samostatné Britské královské letectvo bylo založeno až 1. dubna 1918 a Švédské letectvo v roce 1926.

Na trup letounu Thulin Typ D, který daroval Finsku, namaloval hrabě Eric von Rosen svůj osobní symbol štěstí v podobě modré svastiky. Modrá svastika v bílém poli se krátce nato stala oficiální insignií Finského letectva. Stalo se tak 18. března 1918 rozkazem maršála Mannerheima. Svastika zůstala znakem letectva až do roku 1945, kdy musela být z rozhodnutí spojenců odstraněna.

Dvojice Fokkerů D.XXI v letu za pokračovací války

Zimní válka začala 30. listopadu 1939, když sovětské bombardéry bombardovaly 21 finských měst. Sovětský svaz tehdy k podpoře útoku na Finsko vyčlenil 700 stíhacích letounů a 800 bombardovacích letounů. Zpočátku proti nim stálo 17 bombardérů a 31 stíhacích letounů. Nejmodernějším bombardérem byl licenčně stavěný Bristol Blenheim. Nosným stíhacím letounem byl Fokker D.XXI, stíhací jednoplošník s pevným podvozkem.

Ihned na počátku války byly finské letouny rozptýleny a pečlivě maskovány, aby nedošlo k jejich zničení na zemi. Na jejich místech se objevila řada atrap. Sovětské nálety na letiště tedy nepůsobily zásadní škody a finské stíhačky často napadaly odlétající nepřátelské bombardéry.

Během zimní války sestřelilo finské letectvo 218 sovětských letounů s vlastní ztrátou 47 strojů. Odhadem dalších 314 sovětských letounů sestřelila protiletadlová obrana a dalších 330 bylo zajato.

Finský Messerschmitt Bf 109 G-2 při startu z Helsinek

Na pokračovací válku už bylo Finské letectvo připraveno mnohem lépe. Do bojů vstupovalo s 550 letouny, které ale byly v zemích jejich původu často považovány za zastaralé. Mnoho z nich bylo získáno už během zimní války, ale nezařazeno do služby před jejím koncem. Z Velké Británie bylo získáno několik Hawkerů Hurricane, z Francie stíhací letouny Morane Saulnier MS.406, Itálie dodala stíhací letouny Fiat G.50, několik tuctů stíhaček Curtiss P-36 Hawk, ukořistěných ve Francii a Norsku dodalo Německo a poslední posilou byly americké stíhací letouny Brewster B239, které se v bojích velice osvědčily. Tyto typy v první linii vytlačili stroje, které nesly hlavní tíhu bojů zimní války, především Fokker D.XXI a Gloster Gladiator.

Hlavním úkolem Finského letectva v pokračovací válce byla ochrana finského vzdušného prostoru a rozrušování zásobovacích linií protivníka. Finské stíhací squadrony byly velice úspěšné a to především během ofenzivy v roce 1941. Základním stíhacím letounem byl až do roku 1943 americký Brewster B239. Letoun, který byl v USA a ve Velké Británii považován spíše za neúspěch, dosáhl ve Finsku velkých úspěchů. Brewstery dosáhly poměru 32 vítězství na jednu vlastní ztrátu a sestřelily 459 sovětských letounů při vlastní ztrátě 15 letounů.

V roce 1943 Buffala jako hlavní stíhací letouny vystřídaly německé stíhací letouny Messerschmitt Bf 109 a Brewstery do konce války sloužily v druhé linii. I ostatní stíhací letouny, především Fiat G.50 a Curtiss P-36 Hawk se v rukou zkušených finských pilotů ukázaly jako užitečná zbraň. Používány byly také sovětské letouny, které se podařilo zajmout nebo opravit po nouzovém přistání.

Hlavními bombardovacími letouny byly typy Dornier Do 17 a Junkers Ju 88. Největší aktivitu bombardovací letectvo předvedlo v letních bitvách roku 1944, například v bitvě v oblasti Tali-Ihantala.

Finské letectvo bylo účinné, ale potýkalo se především s velkým nedostatkem náhradních dílů, které nebyly v případě Hawkerů, Brewsterů, Curtissů a Fiatů k dispozici většinu války. Opravy se tak prodlužovaly a Státní letecká továrna (Valtion Lentokonetehdas) byla zatížena jak opravou sestřelených sovětských letounů, údržbou opotřebovaných vlastních strojů tak i vývojem vlastních letounů, jako byla modifikace Brewsteru Buffalo, označená VL Humu.

Po uzavření příměří mezi SSSR a Finskem, muselo Finsko vykázat německé jednotky ze svého území. Poslední válečné nasazení Finského letectva v této válce tedy nakonec bylo během Laponské války proti Luftwaffe.

Během pokračovací války dosáhlo Finské letectvo 1 621 sestřelů při vlastní ztrátě 210 letounů. Přes nemalé ztráty zůstalo finské letectvo neporaženo.

Finský MiG-21

Finsko, které během zimní války i druhé světové války uhájilo svou nezávislost, muselo po skončení bojů se Sovětským svazem omezit velikost svých sil a stalo se neutrálním státem. Jeho základní organizační jednotkou se stalo letecké křídlo (Lennosto). V době studené války tvořily základ výzbroje finského letectva stíhací letouny MiG-21 a Saab 35 Draken, které v 90. letech nahradil typ McDonnell Douglas F/A-18 Hornet .

Finský McDonnell Douglas F-18C Hornet při startu.

• McDonnell Douglas F-18C Hornet (HN) - v současností nejdůležitější typ Finského letectva. Z 57 původně dodaných kusů byl jeden ztracen při nehodě a jeden přestavěn na dvoumístný.
• McDonnell Douglas F-18D Hornet (HN) - dvoumístný stíhací letoun. Původně bylo dodáno 7 kusů. Jeden byl později upraven z jednomístné verze F/A-18C.

• BAe Hawk Mk.51/51A (HW) - dvoumístný letoun pro pokračovací výcvik. Z 57 dodaných letounů už bylo 7 zničeno při nehodách. 18 letounů varianty Mk.66 by mělo být od roku 2008 dodáno ze Švýcarska.

• Learjet 35A/S (LJ) - 3 kusy slouží jako kurýrní a pro vlečení cvičných cílů.
• Fokker F27 (FF) - finské letectvo provozuje dva kusy variant F.27-100 a F.27-400M, které dopravují speciální jednotky výsadkářů. Blíží se jejich vyřazení a nahrazení letouny C-295.
• EADS CASA C-295 (CC) - transportní letoun pro dopravu výsadkářů. Ze tří objednaných byly zatím dodány 2 kusy.

• Valmet L-70 Vinka (VN) - letouny pro základní výcvik, 28 kusů.

• Piper PA-31-350 Chieftain (PC) - sedmimístná transportní letadla, 6 kusů.
• Aermacchi M-290 RediGOValmet L-90 Redigo (RG) - čtyřmístný kurýrní letoun, 9 kusů.

Kromě Fokkerů by měly být brzy nahrazeny i cvičné Hawky a Pipery. Pro účast na mezinárodních zahraničních misích a získání větší transportní kapacity se uvažuje o zakoupení 2–3 velkých transportních letounů. Ve hře jsou zatím typy Airbus A330, zatím nedokončený letoun Airbus A400M a McDonnell Douglas C-17 Globemaster III.

Finské letectvo provozovalo vrtulníky až do konce 90. let, kdy byly převedeny pod velení Finské armády. Vrtulníky jsou soustředěny v jednotce Utti Jaeger Regiment, která provozuje ruské typy Mil Mi-8T, Mil Mi-8P (celkem 6 kusů) a americké Hughes 500D a Hughes 500E. V současnosti je objednána dodávka 20 kusů nových vrtulníků NHI NH90.

Bezpilotní letouny provozuje armádní dělostřelectvo. Provozovaným typem je švýcarský taktický bezpilotní letoun, postavený podle izraelských bezpilotních letounů, RUAG Ranger. V současnosti jsou testovány i miniaturní bezpilotní letouny.

Finské letectvo označuje své stroje dvojicí písmen a číselným kódem. Například stroje F/A-18 mají přiděleno označení HN.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Finnish Air Force na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Finské letectvo na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální web