Boeing C-17 Globemaster III
Boeing (dříve McDonnell Douglas) C-17 Globemaster III je strategický transportní letoun vyráběný společností Boeing Integrated Defense Systems, a sloužící v letectvech USA, Británie, Austrálie, Kanady, Indie, Kataru a Spojených arabských emirátů.[2]
| C-17 Globemaster III | |
|---|---|
 | |
| Určení | transportní letoun |
| Výrobce | McDonnell Douglas/Boeing |
| První let | 15. září 1991 |
| Zařazeno | 17. ledna 1995 |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | United States Air Force Royal Air Force Royal Australian Air Force Royal Canadian Air Force |
| Výroba | 1991–2015 |
| Vyrobeno kusů | 279[1] |
| Cena za kus | 202,3 mil USD (1998) |
| Vyvinuto z typu | McDonnell Douglas YC-15 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Globemaster III je schopný rychlého přesunu jednotek a všech druhů nákladu k hlavním operačním základnám nebo přímo k předsunutým základnám v oblasti rozmístění vojsk. Je také schopný taktické přepravy, evakuace a výsadkových misí. Jméno nese po dvou svých předchůdcích – C-74 Globemaster a C-124 Globemaster II. Jeho vývoj spadá až do 70. let, kdy USAF začalo hledat náhradu za C-130 Hercules.
Vývoj
Prototyp (87-0025) poprvé vzlétl 15. září 1991 z továrního letiště v Long Beach s továrním pilotem W. Caseym a podplukovníkem USAF G. Londonem. Let byl zakončen na základně Edwards, kde se zkoušela ovladatelnost letadla, vypínání a spouštění motorů za letu a vzdušné tankování. První sériový stroj, označený továrnou P-1, poprvé vzlétl 18. května 1992 a na Edwards proběhly jeho zkoušky, včetně letů s nákladem. Dne 21. června 1992 vzlétl druhý produkční exemplář P-2 a na základně Edwards se pak zkoušel jeho dolet a velikost nejvyššího nákladu i zlepšená palubní elektronika. Již 7. září 1992 přilétl na Edwards letoun P-3, 30. ledna toho roku stroj P-4 přenesl 72 914 kg nákladu na vzdálenost 5 162 km bez mezipřistání i bez tankování za letu. Ještě koncem roku 1992 prototyp C-17 začal se zkouškami shozu nákladů i výsadkářů a vytahování nákladů z letadla v přízemních výškách padákem. Dne 5. února 1993 dostal C-17 oficiálně jméno Globemaster III. Pátý vyrobený kus poprvé vzlétl 9. prosince 1992, jako první stroj bez jakýchkoli zkušebních přístrojů. Byl určen především pro výcvik vojenských osádek a později po sedm měsíců sloužil při vyhodnocování a operačních zkouškách typu u USAF na základně Kirtland v Novém Mexiku. Šestý vyrobený stroj, P-5, vzlétl poprvé 6. března 1993 a byl předán USAF o šest dní později. Záhy přelétl do námořního leteckého výzbrojního střediska na základně Patuxent River ve státě Maryland, kde se zkoušely jeho elektromagnetické vlastnosti, především odolnost proti bleskům a rovněž také radarové systémy.
V roce 1994 vykonal P-4 řadu předváděcích nakládání na mnoha základnách USAF, US Marines a US Army, aby se jejich osádky seznámily s novým typem letounu. 28. července 1993 uskutečnil první let osmý C-17A-první stroj třetí série a zároveň druhý, určený pro operační jednotku, 17. letku 437. wingu, sídlící v Jižní Karolíně. Té byl předán v srpnu. 1. února 1994 poprvé vzlétl desátý sériový stroj P-10, o týden později byl předán na základnu Charleston. Tím skončila dodávka třetí série. Následně převzala Globemaster III také jednotka 62. dopravního křídla v McChord a 315. dopravního křídla (Asociate Reserve).
V roce 2001 zahájily provoz čtyři pronajaté C-17A u 99. perutě RAF.
Uživatelé
.svg.png.webp){kind=small}
- Indické letectvo – Roku 2011 Indie objednala 10 letounů C-17 s opcí na dalších šest. Roku 2018 byl objednán poslední jedenáctý letoun. Poslední byl dodán roku 2019.[3]
.svg.png.webp){kind=small}
- Strategic Airlift Capability (SAC) – Sdílené provozování tří strojů C-17 konsorciem 12 zemí (Bulharsko, Estonsko, Litva, Maďarsko, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, USA, Finsko a Švédsko). Letouny operují z maďarské základny Pápa.[4]
- Royal Air Force provozuje osm letounů C-17[5]
Specifikace
Hlavní technické údaje
- Posádka: 2 piloti, 1 operátor nákladu[6]
- Kapacita:
- 102 vojáků nebo
- 36 nosítek a 54 zraněných
- Užitečné zatížení: 144 vojáků nebo 102 výsadkářů, nebo 78 110 kg nákladu[7]
- Délka: 53,04 m[6]
- Rozpětí: 50,29 m[6]
- Výška: 16,79 m[6]
- Nosná plocha: 353,03 m²[8]
- Hmotnost (prázdný): 122 016 kg[6]
- Maximální vzletová hmotnost: 263 083 kg[6]
- Pohonná jednotka: 4× dvouproudový motor Pratt & Whitney F117-PW-100, každý o tahu 188,47 kN[6]
Odkazy
Reference
- "Workers at Boeing Say Goodbye to C-17 with Last Major Join Thursday". Press-Telegram, 26 February 2015.
- -JKO-. Britové kupují osmý C-17 Globemaster III [online]. ATM, rev. 2012-04-02 [cit. 2012-04-20]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- Boeing Delivers 11th and Final C-17 Globemaster III Strategic Airlifter to Indian Air Force [online]. Defpost.com, rev. 2019-08-27 [cit. 2019-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-05. (anglicky)
- The Strategic Airlift Capability (SAC)
- World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.
- DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 241.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 363.
- HAVELKA, Radek. Boeing C-17A Globemaster III [online]. Válka.cz [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (česky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing C-17 Globemaster III na Wikimedia Commons - Galerie Boeing C-17 Globemaster III na Wikimedia Commons
