Síly rychlé reakce NATO

Koncepce NRF coby sil schopných vysoce profesionální a rychlé reakce pro podporu misí NATO podle aktuální potřeby byla poprvé představena na Pražském summitu NATO v roce 2002. Poté byla schválena na zasedání ministrů obrany států NATO v červnu 2003. V říjnu téhož roku vzniklo v Itálii první operační velitelství podřízené operačnímu velitelství společných sil NATO v nizozemském Brunssumu označenému NRF 1, po první rotaci vojsk bylo v roce 2004 v Portugalsku vytvořeno operační velitelství společných sil NRF 2.[3]

Pravidelná šestiměsíční rotace pozemních vojsk NRF, nutná pro udržení vysoké pohotovosti jednotek,[4] vyžaduje, aby jednotky účastnických států dostály požadovaným standardům společných obranných a expedičních operací.[pozn. 1] Jelikož jsou tyto požadavky značně vysoké, předchází zařazení do NRF šestiměsíční výcvikový program NATO, jehož cílem je začlenit a sjednotit rozdílné národní kontingenty. Tyto jednotky obvykle procházejí v rámci svých mateřských armád přípravným výcvikem v trvání 6 až 18 měsíců. Jakmile jsou aktivovány, průzkumné týmy se rozmístí během 5 dní. To je první z řady fází, jež vedou k rozvinutí celého společného operačního velitelství úkolového uskupení a sil okamžité reakce během 30 dní.

• Zajištění operací krizového řízení
• Schopnost okamžitého nasazení jako předvoj zajišťující podmínky pro nasazení mnohem větší vojenské síly
• Podpora operací k udržení míru
• Zajišťování pomoci při katastrofách
• Ochrana kritické infrastruktury

NRF más tři základní složky:

• velitelskou a kontrolní
• síly okamžité reakce
• záložní

Na summitu NATO ve Walesu v roce 2014 se hlavy vlád a států členských zemí dohodly na vytvoření sil velmi rychlé reakce NATO (Very High Readiness Joint Task Force). Jedná se o takzvané hrotové síly schopné reagovat v případě ohrožení či napadení některé ze spojeneckých zemí v řádu hodin až několika málo dní.[5] Tvoří je brigáda pozemního vojska o síle asi 5000 mužů,[6] která je podporována leteckými, námořními a speciálními silami. V případě vážné krize podpoří VJTF další dvě pozemní brigády jako rychlá posila. Podobně jako je tomu u NRF, mají i síly velmi rychlé reakce zajišťovat, bude-li třeba, rychlou a vysoce profesionální reakci.[6] Také tyto jednotky mohou kromě poskytování okamžité reakce pro zabezpečení kolektivní obrany členů Aliance podle článku 5 vykonávat širokou škálu úkolů, jako jsou zajišťování operací krizového řízení, příprava podmínek pro nasazení dalších jednotek, podpora mírových operací i zajišťování pomoci při katastrofách a ochraně důležitých infrastruktur.[6]

Síly rychlé reakce NATO budou mít celkem asi 30 000 vojáků.[7]

Do ledna 2015 byly jednotky přidělené k NRF nasazeny při následujících příležitostech:

• Letní olympijské hry 2004 v Athénách;
• prezidentské volby v Afghánistánu v roce 2004;
• humanitární pomoc po hurikánu Katrina v roce 2005;
• humanitární pomoc po zemětřesení v Pákistánu v roce 2006.

K silám rychlé reakce NATO se v letech 2008 a 2013 přidaly i partneři-nečlenové NATO, Finsko a Švédsko.[8][9] Ukrajina a Gruzie začaly přispívat v roce 2014[10] a 2015.[11]