Ferdinand Runk

Franz Ferdinand Runk (14. října 1764 ve Freiburgu im Breisgau - 3. prosince 1834 ve Vídni ) byl německo-rakouský malíř, kreslíř a grafik. Pro české prostředí je významný tím, že léta působil ve službách Josefa II. ze Schwarzenbergu, ve kterých zhotovil řadu obrazů a grafik, které zpodobňují podobu Schwarzenberských panství a dalšách míst v Pošumaví.

Ferdinand Runk
Narození14. října 1764
Freiburg im Breisgau
Úmrtí3. prosince 1834 (ve věku 70 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeň
Povolánímalíř a grafik
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Český Krumlov s dostavníkem na Lazebnickém mostě, kvaš, po 1801

Život a dílo

Narodil se v rodině freiburského měšťana, mlynáře a pekaře Johannesa Runka a jeho první manželky Marie Agaty, rozené Hallerové, jako jeden z jejich sedmi potomků. Po smrti Marie Agaty se otec znovu oženil a z druhého manželství měl dalších pět dětí.

Studia a první práce

V roce 1775 začal Ferdinand studovat na jezuitském gymnáziu ve Freiburgu. Školu ukončil pravděpodobně v roce 1781. Další konkrétní informace o jeho životě jsou až z roku 1787. V tomto roce se zapsal do třídy krajinářů na Vídeňské akademii užitých umění. Existují spekulace, že mezi lety 1781 a 1787 byl žákem některého z malířů a rytců, jako byli Peter Mayr ve Freiburgu, Josef Hermann nebo Simon Göser.[1] Žádné toto působení ale není doloženo.

Od roku 1778 studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni u figuralisty Huberta Maurera, Friedricha Augusta a Johanna Christiana Branda, tito dva vyučovali kromě krajinomalby také grafické techniky. Ve Vídni žil Runk u svého bratra Franze Xavera, mistra lanařského. V době jeho studií docházelo k proměně názoru na krajinomalbu, vedle ateliérových kompozic se začala prosazovat malba "podle přírody". Protože v té době byli pocestní se skicáky podezřelí jako případní nepřátelští špióni, dostávali studenti Akademie zvláštní pasy, kterými se prokazovali u místních úřadů, aby mohli pracovat v krajině.[2]

Nejstarší dochované Runkovy práce jsou dvě kresby olůvkem a perem z roku 1789, které zobrazují pohledy na domy na Štěpánském náměstí ve Vídni.[p 1] Veduty jsou uloženy v grafické sbírce Albertiny.[3]

V roce 1785, vybaven generálním pasem, podnikl cestu Štýrskem a Kraňskem. Z kreseb, které během cesty podnikl, vznikly dva soubory rytin, které byly vydány nakladateli F. X. Stöckelem a Josefem Edlerem.[4] Další veduty rakouských krajin podle jeho kreseb v kolorovaných leptech prováděl vídeňský grafik Johann A. Ziegler (1749–1802), album vyšlo až roku 1810.[5] Tato alba mu získala popularitu a první zákazníky. Hrabě Karel Zinzendorf u něho objednal dva pohledy na přístav Terst.

Působení na Schwarzenberském dvoře

Brzy po ukončení akademie byl velmi úspěšný jako malíř - krajinář a grafik. Vedle olejomaleb se věnoval hlavně s technice kvaše a akvarelu. Své kresby prováděl technikami mědirytiny a leptu. Od roku 1795 pracoval pro rod Schwarzenbergů a pro Jana I.z Lichtenštejna. Pro své zákazníky procestoval Tyrolsko, Nizozemsko, Německo a Francii, kde vytvořil mnoho krajinomaleb. Jeho kresby a akvarely byly také reprodukovány v sérii alb.

Ve službách Josefa II ze Schwarzenbergu (1769-1833) knížete od roku 1798 doprovázel na cestách po panstvích schwarzenberské primogenitury. Od roku 1803 byl zaměstnán jako jeho knížecí dvorní malíř. Žil a pracoval především v Čechách, zejména v Českém Krumlově, ale i ve Štýrsku. V letech 1803 až 1810 byl učitelem kreslení dětí Josefa II. a jeho manželky Pavlíny, se kterou připravoval album vedut v grafické technice leptu. [6] Pavlína byla také Runkovou mecenáškou; po její tragické smrti v roce 1810 následovala v jeho díle téměř jednoletá pauza.

Pravděpodobně v roce 1801 začal Runk pracovat také pro arcivévodu Jana Habsbursko-Lotrinského, který byl v té době generálním ředitelem ženijních a pevnostních jednotek a ředitelem Vojenské inženýrské akademie ve Vídni. Vypracoval pro něj album krajin z Tyrolska, a podle kreseb vytvořil také velkoformátové lepty.[7] Další konvolut vedut provedených v leptu, pochází ze Slovinska, z Julských Alp, Kraňska i z okolí Lublaně.

Rodina a závěr života

V roce 1811 se Runk oženil se služkou Rosalií Zadlitzovou (*1789), se kterou měl dvě dcery. Později žil především v Rakousku, v posledních letech na schwarzenberském panství v Neuwaldeggu. Vdova Rosalie se po manželové smrti přestěhovala do Prahy, dožila se třiaosmdesáti let a zemřela 13. června 1872 na Malé Straně v domě čp. 300/III v Hellichově ulici.[8]

Přes jeho velkou popularitu, byla jeho díla jen zřídka veřejně vystavována. Veřejnost se s nimi mohla seznámit na výstavách Akademie výtvarných umění v roce 1822 a velmi úspěšně i v roce 1824. Současná kritika jeho krajinomaleb píše o jeho dílech: „… na těchto originálních obrazech na plátně byly pomocí osvětlení a barvy velmi šťastně vyjádřeny měnící se tvary a vegetace, povrchu Země a vody stejně jako změny přírody.“

V posledních letech svého života se zabýval především restaurováním starých obrazů ze Schwarzenberské sbírky. Ferdinand Runk zemřel ve Vídni v roce 1834 a byl pohřben v Neuwaldeggu.

Zastoupení ve sbírkách

Galerie
  • Glurnské údolí a hrad Etsch v Tyrolsku
  • Kolonáda v Adamově (1815)
  • Most přes řeku Sávu, Črnuče u Lublaně (1815)
  • Veduta Lublaně
  • Panorama Českého Krumlova (1824)
  • Rozhledna na Kleti (po 1825)

Zajímavosti

Na návrh české astronomky Jany Tiché byla po Ferdinandovi Runkovi pojmenována planetka (4662) Runk.[10] Runk je autorem panoramatického akvarelu, který zobrazuje výhled z hory Kleť (1087 m n. m.), kde se dnes nachází Kleťská hvězdárna, kde Jana Tichá působí.

Odkazy

Poznámky
  1. Domy byly zbořeny v roce 1792 při rozšíření náměstí během příprav korunovace císaře Františka I.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Runk na německé Wikipedii. (částečně)

  1. MATSCHE VON WICHT, Betka. Ferdinand Runk, (1764-1834): Hofmaler Fürst Josefs II. zu Schwarzenberg. Murau: Schwarzenbergische Archive, 1997. 141 s.
  2. HAVLOVÁ 2014, s. 4
  3. MATSCHE VON WICHT 1997, s. 14
  4. HAVLOVÁ 2014, s. 15
  5. Pohled na Ischl a Traun v aukci Dorothea
  6. Franz Ferdinand Runk v Encyklopedii Českého Krumlova. www.zamekceskykrumlov.eu [online]. [cit. 2021-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-20.
  7. HAVLOVÁ 2014, S. 42
  8. Pražská policejní přihláška
  9. HAJNÁ, Milena. Dílo dvorního malíře Ferdinanda Runka [online]. Oficiální informační systém Český Krumlov [cit. 2019-12-25]. Dostupné online.
  10. 4662 Runk (1984 HL). JPL Small-Body Database Browser [online]. NASA, rev. 2008-03-05 [cit. 2019-12-26]. Dostupné online.

Literatura
  • HAVLOVÁ, Mája. Krajinář Ferdinand Runk. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2014. 159 s. ISBN 978-80-87890-03-5.
  • VON WURZBACH, Constantin. Runk, Ferdinand. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Vídeň: Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, 1874. Dostupné online. Svazek 27. S. 268. (německy)
  • SCHÖNY, H. Runk, Franz Ferdinand. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Vídeň: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1988. ISBN 3-7001-1483-4. Svazek 9. S. 328.

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Runk na Wikimedia Commons
  • Dílo BLKÖ:Runk, Ferdinand ve Wikizdrojích (německy)
  • JAKAB, Martin. Ferdinand Runk [online]. Oficiální informační systém Český Krumlov [cit. 2019-12-25]. Dostupné online.
  • HAJNÁ, Milena. Dílo dvorního malíře Ferdinanda Runka [online]. Oficiální informační systém Český Krumlov [cit. 2019-12-25]. Dostupné online.
  • Ferdinand Runk [online]. Gedächtnis des Landes : Museum Niederösterreich [cit. 2019-12-25]. Dostupné online. (německy)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.